sobota 8. ledna 2011

Sny vědomí, CIA, LSD a revolta 60. let, B. Shlain, M.A. Lee

Už dlouho tu nebyla recenze, ale mám jich v hlavě hrozně moc, tak už to sem musím začít psát. Pokud jste na blogu noví, tak to klidně ignorujte. Nejde o knihy nebo filmy týkající se Brazílie, ale je to o naší západní kultuře. Jak jsem řekl, mám toho moc, takže nebudu chodit moc hluboko a proto jsem si vybral jednu faktografickou knížku, kterou jsem teď četl snad po patnácti letech. Možná to nebude zajímavé ani pro pravidelné filozofické čtenáře blogu, protože anii mezi nimi není mnoho psychonautů.

Tahle knížka, v anglickém vydání zde (v česku se snad dá taky sehnat), je něco jako suchopárný knižní Strach a hnus v Las Vegas. Postrádá sice smyšlený děj, ale to co se v 60. letech dělo nemá chybu samo o sobě.

To, co začlo jako výzkum armádní služby a CIA se zvrhlo v šílenství, které mělo hippies jen na povrchu. V knížce se můžeme dočíst, že první generace psychedelických feťáků nebyli profesoři a jejich žáci v 60. letech, ale agenti a jejich nic netušící oběti v 50. letech, kteří psychedelickému kouzlu propadli úplně stejně. Za celou drogovou scénou prostě stojí americký establishment a nemusíme zrovna hledat teorie o tom, jak za ním stojí materiálně skrz podporu vybraných narkomafií. US mainstream vytvořil i ideový základ pro revoltu 60. let a to mi přijde jako jeden z největších paradoxů světa. Na druhou stranu, když se podíváme, jak celá ta revoluce dopadla, tak se nebízí otázka, jestli to není právě kvůli její genezi.

Druhá pozoruhodná záležitost jsou osobní prožitky zúčastněných, které jsou popsány nesmírně vyváženě. Totiž tak, jak se na zkušené požívače tripů sluší a patří. Děs a krása v jednom balíčku, dalo by se říci. Kniha je přehledem toho, jak na onen děs a krásu reagovaly různé názorové proudy. Timthy Leary se rozhodl všechny spasit v americkém televizním stylu. Beatnici se cítili ohroženi (úžasný popis tripů A. Ginsberga, který v nich 20. let hledal krásu a našel ji až v okamžiku, kdy její hledání po šíolených depresích vzdal trochu připomíná momentální motto tohohle blogu). Weathermani a jiné skupinky spřádaly politické revoluce. Veselí šprýmaři jezdili autobusem skrz USA a nebrali nic vážně. Charles Manson jezdil autobusem skrz USA s hromadou kurviček, a bral všechno tak vážně, že nakonec vidličkou-do-břicha zavraždil těhotnou manželku režiséra Polanského (který má teď na krku US establishment za "znásilnění" jisté 13ky, co už je pomalu v důchodu). A hippies hlásali lásku a celé se jim to rozpadalo pod rukama a přidávali se k ostatním skupinám.

Prostě obraz 60. let je pro mě tahle kniha. Nevím, nezažil jsem je, ale z textu je cítit jakási pravdivost, kdy nikdo nikomu neubírá ani nepřidává. To se týče nejen lidí a hnutí, ale i konkrétních drog.

Na celé věci je fascinující to, že jsem knihu jako teenager četl. Text je pořád stejný. Ale jeho interpretace je naprosto jiná. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem si tehdy z knížky musel vybrat jen to, co se mi hodilo do krámu a jako každý jiný hlupák vzal tripa přes-to-všechno jako pilulku k rychlé spáse. Je to šílené, protože před podobným ohýbáním reality kniha varuje třeba na příkladu zmíněného Ginsberga, ale i mnoha dalších. U drog nelze rozlišovat na špatné x dobré. Boží x pekelné. Pravděpodobně ani na užitečné x neužitečné. (IMHO to nelze ani u života, ale tam to bohužel nejde hned poznat). Jakmile člověk na tripu udělá rozhodnutí, že se k něčemu přimkne, něco začne prosazovat atd., tak je okamžitě stržen na druhou stranu a svůj konstrukt - pevný bod (krásu, božství, lásku, násilí...) začne ztrácet. A to je celé psychedelické poznání. Teď co s tím?

5 komentářů:

  1. Thon Taddeo zminil zde:
    http://zlomropy.wordpress.com/2010/12/29/pohled-medusy-ii/

    mimo jine, zajimavou myslenku, ze mozek funguje na principu komunikace dvou rozdilnych hemisfer, kde muze hrat vyznamnou roli tzv. Brocovo telisko starajici se o dotvareni reality jakoby podle fantazie (fantazie = vhodna kombinace jiz poznanych vjemu). Samozrejme pak dochazi k rozporum mezi realitou a svetem, ktery si sam pretvori na ceste k vedomi mozek sam. Je kacirska myslenka, ze mame v mozku kazdy vlastni chemickoelektricky "generator" virtualni reality? Je kacirske si myslet, ze John Lilly se svyma opakovanyma a intenzivnima izolacema vnejsich ruseni dostal na uroven schopnosti vnimat tento generator (vynalezave dokazal poskytnout minimum dat analyticke casti mozku a generator pak nemel vuci cemu "dokreslovat")? Jak pak vnimat tripy?

    OdpovědětSmazat
  2. To je hodne zajimave. Neslysel jsem o tom. Jak se pise v te knizce nahore "v Milbrooku mel kazdy nejakou silenou a originalni verzi toho, o co ve skutecnosti tady kolem jde" :)

    Pokud je ta hypoteza pravdiva, tak na otazku "jak vnimat tripy" odpovedet neumim. Mozna trip umi udelat prave takovou izolaci, kdy clovek, pokud je ten trip bez psycha, nahle pochopi, ze mimo a to totalne, je v bezne realite. S tou Lilliho hypotezou to jde trochu dohromady.

    OdpovědětSmazat
  3. O tom, jak si náš mozek vytváří vlastní realitu v náš prospěch :
    http://www.ted.com/talks/dan_gilbert_asks_why_are_we_happy.html

    Dole jdou nastavit i české titulky (Subtitles Available)

    OdpovědětSmazat
  4. O veselych sprymarich a zivote Kena Keseyho je vyborna kniha Kyselinovy test, koukam ze letos pripravuji zfilmovani https://secure.wikimedia.org/wikipedia/en/wiki/The_Electric_Kool-Aid_Acid_Test.

    Ad konstrukt, nejen Don Juan to popisuje tak, ze svet je utvaren nasim zamerem. Halucinogeny zastavuji a ukazuji meta souvislosti, ale je na kazdem, co si z toho v tom okamziku vytahne. "Moc je jasny bod pred ocima", co znemoznuje poznani ... a stejne tak poznani samo - casto jsem ho v mysli spojil s otazkou, ktera k nemu smeruje a ziskal tak neco, co prekazi rozhledu a jedina cesta dal je zbavit se toho. Mit soubor otazek a primych odpovedi je nakonec mrtvej bod, minimalne v tomhle dualnim svete, kde je evoluce tvorena zkusenosti z vyvoje vztahu protikladnych energii.

    OdpovědětSmazat
  5. Taky neco vyberu z te knizky. Str. 108, ceske vydani.

    "Zazitek, ve kterem se vecnost zakorenuje ve stavu probuzeni, je velmi kratky, ale jeho vyznam je obrovsky. Muze to trvat mesice, roky, dokonce i cely zivot, nez se clovek s touto vizi vyrovna. Kazda uchvatna, pro normalni vedomi v bdelem stavu nepochopitelna zkusenost v sobe nese tendenci co nejrychleji se racionalizovat. Art Kleps citil, ze vrchol velkeho prozitku smrti a znovuzrozeni neni chvili pro nejake formulace; naopak trval na tom, ze CLOVEK BY MEL BOJOVAT PROTI TOMUTO POKUSENI: "Pokud se nedokazete oprostit a misto toho se chytite prvni zachranne vesty nebo kusu nejake trosky, ktere plavou kolem vasi zmitajici se schranky, vratite se zpet s presvedcenim, ze zachranna vesta , kterou jste popadli, byla smyslem vaseho tripu namisto uniku z nej. Vase nova osobnost bude definovana nikoliv pravdou, ale totuto konkretni lzi, ktere jste se v rozhodujicim okamziku zrovna chytili".

    Tohle je strasne tezkej orisek ke zkousnuti. Clovek, co udela krok do neznama, nejak tak si rika... ok udelal jsem svoji praci, mel jsem odvahu, ted prijde odmena v podobe raje. Tak to nefunguje. Prvni krok, je proste jen prvni krok.

    Vyse uvedeny citat se podle me netyka POUZE tripu, ale i jinych nepsychedelickych tripu jako je emigrace nebo zivot. Napriklad emigrant muze opustit svoji zajetou skorapku ve sve zemi, ale pak, v te hruze z ne-byti, se muze chytit nejakeho emigrantskeho klise v nove zemi. Priznat si, ze to opet "neni ono", ze se vlastne se silenym usilim dostal tam, kde byl, uz pak dokaze malokdo. Podobne jako zenska, co si po nekolika nepovedenych vztazich vybere chlapa a tak nejak vsechny indicie smeruji k tomu, ze to je idiot, ale maji spolu preci barak, deti atd...

    Chyba bude nekde na uplnem zacatku, od zivota nebo tripu proste nelze ocekavat nejaky smysl racionalizovany jako navod na nastaveni budiku. Vzdyt prychedelicka zkusenost je o tom, ze clovek proste najednou vsechno vi, ale slovy to vyjadrit nelze. A jazyk je ztelesneni racionalna.

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.