pátek 13. července 2012

První pomeranče

Natrhali jsme první pomeranče ze dvou stromků co jsou u domu.  Je jich tam mnohkrát tolik a dozrávají postupně. Jsou sladký a plný šťávy, ale je třeba se naučit kdy jsou akorát, protože podle barvy se to úplně nepozná. Je to jako s banánama, nemá to moc společného s tím co jsem kupoval v Čechách. Teď z nich ždímu každý den džbánek šťávy.


Nic převratnýho, ale je to hezký. ( Nejoblíběnější ovoce rodiny jsou samozřejmě pořád jabka, který rostou  jižněji).

úterý 10. července 2012

O pár kroků dál.

Tak po věcech co se tu udály a po zvyknutí si na potlučené iluze mnohých o mnohých ( z důvodů domněle skutečných i skutečných nedomněle ) jsem se, shodou okolností spíš než vlastní silou, zklidnil a jsem schopen něco psát.

Raději fakticky, abych se po měsíci nebo několika nemusel smát nebo trapně zírat na své příspěvky minulé, ale možná to tak mají ostatní taky.

Picérie je přes zimu nullová až dotační . Je na místě, kam téměř polovinu roku docházejí především o víkendu a slavnostech turisté ( Brazilci ) a tak pochopitelně v zimě - druhou polovinu - nedochází téměř nikdo, což je ale kompenzováno právě létem. Teď tedy Pizz přežívá jen díky neplacené práci Ovarise a mojí ženy (dále Z), částečně střídané mnou. Jediný kdo si tak z provozu odnáší peníze je číšník a majitel prostor ( nájemné), ostatní jmenovaní pak trávené pizzy a zvláštní směs pocitů nesmyslnosti a smysluplnosti.

Jako druhou aktivitu jsme se Z začali vyrábět nábytek.


Tohle je masivní stolek z massaranduby jak bude s ostatníma věcma na brazilským webu, jestli mi z toho nešibne než to dodělám.

Massaranduba je velmi tvrdé a těžké dřevo ( neplave, nic ho nežere), které tu všichni obdivují, ale nikdo z něj nechce dělat nábytek.  Brutálně tupí nástroje, prach při broušení působí neblaze na oči a dýchání, pokud se nenapustí spec. olejem co se vpije, tak praská.  Pokud se ale věci vychytají, funguje to. Brousím s respirátorem a okuláry, načetl jsem charakteristiky vysychání a čím to lepit, několikrát to napouštíme olejem a jsem spokojen.

Další věc ( to už je zase o Brazílii) je výroba a prodej, resp. jak to udělat jinak a lépe než to dělají ostatní. Pokud si půjdete koupit nábytek, koupíte  například v Bahia.com.br věci z papírových desek polepených folií, co se odřou za měsíc a zplesniví nebo to sežerou mravenci až vyschne humus v kterém to máčí
Druhá varianta je obejít truhlářské prodejny ( je jich násobně víc než v bývá v Čechách), objednat si něco ze vzorníku a pak se nechat dva měsíce každý týden přesvědčovat, že to za týden bude. Občas nakonec vyrobí co jste chtěli v požadované kvalitě.

Třetí cesta kterou jsme zvolili je vyrobit nějaké počty kusů a pak je nabídnou "k dodání ihned". Podle mně i podle názoru okolí to bude fungovat.

Výroba probíhá v garáži u domu se stroji tak za 4 tis realů. Možná to ještě není ta pravá trefa, ale podle všeho je fakt třeba makat a neztrácet čas čekáním na Godota, každopádně je mi tak líp.