pátek 31. prosince 2010

Problemy s pizzerii

Budu zde mimo jine i informovat o pizzerce. Veci se zatim maji tak, ze jsou v ni tusim 3 lednice. Jelikoz byly nepouzivane, tak dve z nich nefungovaly. Melo to byt snad nedostatkem chladiciho plynu.

Nejdriv se tyden cekalo na opravare, ktery mel dorazit "druhy den". Podotykam ze je tu opravaru lednicek hodne. Nyni se zjistilo, ze jedna ze dvou lednic ma pokazenou jakousi soucastku a ceka se, az "zitra" dorazi z Ria. Pak ihned otevirame, protoze sezona je tady a vsude jsou davy lidi a nic se nestiha.

Mj. nemuzeme sehnat cisnika za ten plat v prepoctu 40000 CZK mesicne. Chteji vic. Takova je chuda Brazilie. Pokousim se sem dostat sveho bratra, protoze ten umi narozdil od Brazilcu urcite pracovat.

středa 29. prosince 2010

Zelena Brazilie

Tak se T. vratila z kramu a uz to zacina frcet i tady. Ale po Brazilsku.

V Cesku v ramci tzv. ekologie jdete do kramu a nedostanete tasku zdarma. Musite si ji koupit. V Brazilii vymysleli ekologickou kasu, kam kdyz prijdete s vlastni taskou, tak vam daji slevi 0.30 BRL za kazdych 5 kusu nakoupeneho zbozi. (T. uz vymysli jak tam bude nakupovat neco levnejsiho nez 0.06 BRL a delat arbitraz)

Rozvnez ve vyukovych programech na plazmach v Niteroii byl viden propagandisticky porad na tema "jak umyvat nadobi ve skopku se spuntem". Vse bylo 3x zopakovano a ukazano, jak se na Brazilii slusi a patri.

pondělí 27. prosince 2010

Dalsi clanek z Osla

Doporucuju jeho precteni. Co je to uvedomeni si? Jaka je sila myslenky? Jaka je sila falesne myslenky? Co tam ty lidi tedy leci? Je to placebo, ktere lidi chteji a vztahuji se k nemu jako k falesnemu bohu, i kdyz jim doktor boura realitu? Nebo ty lidi leci to, ze jim nekdo pravdive rekne, ze je podvadi?

Prave kvuli temhle vecem nejsem makrobiotik ani pozirac homeopatik nebo jinych preparatu, ani nemam zadne symboly nebo totemy, ani si nebuduju postaveni ve spolecnosti, prestoze vsechny tyhle veci patrne funguji. Prijde mi to jak postmoderni smlouva s dablem, kdy clovek absolutne nema sajna, cim vsim za to zaplati. Cely to nejak smrdi. Zvlastni, ze to vnimaji a podivuji se tomu vsichni, ale radsi jen tak bokem, protoze buhvi co by z toho vylezlo.

úterý 21. prosince 2010

Kupujem pizzerii

Tak zcistajasna, kdyz nikdo nechtel, kupujem pizzerii my. Pizzar si otevrel druhou, vetsi, tu co je na obrazku. Ta mala zahali. Nejak jsme mu asi zustali v hlave a vymyslel plan, ze holky (jeho zena a T.) budou mit svoji pizzerku. Je sice mensi a zaslejsi, ale je na strategickym miste na autobusaku a taky ma rozvoz.

Dalsi plus je, ze nemusime nic platit. Zaplati se to z provozu. Patrne behem nekolika tydnu ted v sezone. Jedem s nima 50-50. Naucime se delat pizzu, zapadnem do mestecka, naucime se portugalsky (teda ja budu spis jen prihlizet a snazit se o ten podelanej net). Dale to bude eventuelne skvely misto pro umisteni lidi z Ceska (cisnik si v sezone vydela pry 1000 BRL tydne, to je pres 10000 CZK). Proste tech synergii bylo moc a rizik pozoruhodne malo. Bylo to na T. a ta na to kyvla. Takze tu mame prvni byznys.

PS. Kdo nevidel Brazilii a mistni ROI (pocita se minimalne na stovky procent) neuveri. Skoda ze mi nefungovala ta spionazni kamerka, mohli jste videt, jak se pizar smal, kdyz jsme se ho ptali, proc u nej pomerancovej dzus stoji 10 BRL. Prej ho lidi kupujou o to vic, ponevadz si mysli, ze bude o to kvalitnejsi. Tak tak.

pátek 17. prosince 2010

Fotky

Prece jen je to blog o Brazilii, takze zas neco o Brazil. Dovez sem sem fotak, fotky jsou na max zmenseny, pac s timhle 2g shitem bych uploadoval celou noc.

Takhle nam delaji silnici k baraku, prijde tropicka prehanka a vypada to nasledovne:


To vlevo nad silnici je radar. Jine tu nemaji, prehlednout je dokazu jen ja a jeste se divim, proc vsichni brzdi. Na korbe nakladaku poskakuji 2 cernosi.



Suco a acai. Padny duvod tady byt.



Zvlast kdyz si ho muzete dat u rozvodnenyho kanalu. Obrazek z mesta 15 km vedle.

čtvrtek 16. prosince 2010

Belgicka kolonie

Je toho hodne, tak jen jedina poznamka...

Na zaklade toho TV poradu, co bezel v belgicke tv, se sem stehuji dalsi belgicke rodiny a skupuji pozemky. Belgicani jsou prepracovani, ale zjevne je to nejak bavi. Kazdy schopny Evropan je rozhodne dobry.

Stavi se tu dalsi tovarny, prvni je jakasi "hlinikarna", uz ji osazuji kolem travnikovymi drny a pracuje tam asi tolik stavebnich stroju, co ma Cesko dohromady. Jel jsem tam na kole pred bourkou a zazil uplnou prasnou bouri. Za mestem z jedne okresky vyrabeji 4proudovou silnici, v kontrastu s chudou ctvrti to je podivny, ale verim, ze priroda to ustoji. Behem dvou mesicu vyasfaltovali nekolik km2 jedne chudsi ctvrti, ted uz asfaltuji nas kopec. Je nejvyssi cas, ty prehanky, co tu jsou, jsou fakt drsne a pokazde to odnese mnozstvi bahna.

neděle 12. prosince 2010

Ve zkratce

Po priletu na letiste (v Madridu jsem skoro zaspal letadlo a dobehl na last call, coz neprekvapuje) si me imigracni urednik vytahl stranou a chtel po me doplatit pokutu 800+ BRL za minule rocni pretahnuti viz. Opet se tvaril jak agent CIA a ja mu to na chvili opet zral. Pak se divil jaktoze mam ta definitivni viza, kdyz neumim portugalsky (o investorskych vizech neslysel ani on ani babky na brazilske ambasade v Praze, takze vubec nevim, co ze to mam a uz je asi jasne, ze ta viza nebyla ziskana legalni cestou - uprimne nevim o tom nic, jen me to stalo 5000BRL na "poplatcich"). Nakonec jsem argumentoval tim, ze posledne po me pokutu nechteli a chlap nemohl sehnat nikoho, kdo mluvi anglicky, tak me rekl at jdu. Sekundu predtim to vypadalo na zatceni nebo repatriaci.

Ztratili nam pulku zavazadel, vcetne meho kola, o 3 dny pozdeji dovezli do domu.

Pizzar otevrel velkou restauraci v centru, ma tam asi 10 zamestancu. Pizzu uz nedela, jen dozoruje. Planuje ze znovu otevre tu malou prozatim zavrenou pizzerii, co byla/je na prodej. V letadle jsem potkal Rusa, co hleda praci a umi delat pizzu, mozna ho doporucim, to zalezi jak se dal projevi.

Internet: bojuju.

Mam tu poradne kolo a je to bomba, uvidime jak dlouho vydrzi lepsi trekove kolo v mistnich podminkach. Koukaji na me jakobych mel svatozar, Ferrari a diru do hlavy najednou. Je tu nadherne. 30 stupnu ve stinu, v noci to jde pod 25 nastesti. Na slunci 45, uz je docela teplo. Ocean prijemny, vsude litaji supi na termikach.

Dovezli jsme domaci pekarnu a mouky, tak snad bude i normalni chleba. Ryzovo bambusove zavesy a japonskou cajovou soupravu. Spodni patro s vyhledem na lagunu bude pracovna kombinovana s cajovym koutkem. Nekdy. Patrne za hodne dlouho. Ale zelene caje jsou tu moc dobre, urcite to bude i tou dobrou vodou.

Lenost, lenost. Klidek.

pátek 10. prosince 2010

Internet...

Pote co jsem zde byl pred mesicem na mesic a snazil se zaridit DSL, ktery mel byt hotovy "do tydne", jsem odjel do Ceska s tim, ze se o DSL pokusim nyni.

Po prichodu do kramu mi s usmevem rekli, ze DSL u me neni mozne a jestli pry nechci aspon pevnou linku.

Rozhodl jsem teda vzit 3g, ktere mi nefungovalo pred 2ma roky. Pry nemam dost papiru o potvrzeni adresy, pricemz jsem jim daval i vypis z katastru nemovitosti.

Prijdu druhy den s vypisy z banky. Pry nestaci moje PAPIROVA karticka o trvalem pobytu a musim mit plastovou, ktera bude nevim kdy.

Bydlim tu pres rok a za tu dobu jsem se tisice hodin snazil o funkcni internet. Bez uspechu. Za tu dobu bych vydelal na megaplantaz.

neděle 5. prosince 2010

Jak je to se lhanim?

Jako vychodisko uvahy vezmeme clanek Ivo Vasicka, ve kterem opakovane obhajuje hypotezu, ze lhani skodi spolecnosti. Uvadi priklady. Paradoxne ukazuje, ze i falesna sametova revoluce, ktera se maskovala za spolecenskou zmenu, ve skutecnosti v jadru NEBYLA pouze prevlecenim kabatu komuniste -> kapitaliste a oblbnutim mas. Podobne jako v Inception, jde o 3-vrstvy problem, neboli teze/anititeze/synteze. V jadru sametove revoluce podle Ivo Vasicka slo o to, ze pohar reality uz nevydrzel dalsi lzi a pretekl. V soucasnosti jde pry o totez. A ja s tim souhlasim.

Teze
Jenze je zde otazka, ktera me v posledni dobe trapi vic nez vsechny krachy sveta. Jaka je tedy uloha lzi? Standardni postup je, ze lhat se nema. To bude tvrdit asi stale jeste vetsina lidi. Kdyz se zeptate proc, tak proto, ze je to spatne. Pokud se zeptate proc je to spatne, tak se obvykle ptate moc. Proste kdyz je neco spatne, tak uz dle mainstreamu neni treba dodavat proc. To je ale zasadni problem mainstreamu (predevsim v ateistickych spolecnostech). Ivo Vasicek rika proc je spatne lhat. Protoze to realita nevydrzi. Lze dodat ze nejde jen o spolecnost, jde i o vlastni mozek. Pokud clovek lze (prilis), tj. napriklad neco dela kontradiktorne s jinymi svymi ciny, ocita se v prazdnu, ktere je cynickym pohodlim jen po urcitou dobu, behem niz jsou prohlubovany destruktivni procesy, ktere jej nakonec zcela pohlti. Tolik proc je spatne lhat.


Antiteze
Jenze tak jednoduche to asi neni. Bylo by skvele mit jednoduchy algoritmus na zivot, treba takovy, jaky byl popsan v minulem odstavci - on neni jiny nez to, co nabizi treba katolicka cirkev. Minuly odstavec je jen pul pravdy. Ivo Vasicek citi hodne veci a proto (verim intuitivne) pise v komentarich "Prilis mnoho lzi paralyzuje system" a nikoliv "Kazda lez paralyzuje system". Pravda je bohuzel takova, ze i prilis mnoho pravdy paralyzuje system. Vracim se k Laingovi, ktery v Rozdelenem self popisuje prave tyto situace, kdy se clovek nenauci lhat. Jak prilis mnoho lzi, tak prilis malo lzi zpusobuje schizofrenii.

Dnes jsem si to definitivne potvrdil. Muj bratr ma velmi inteligentniho psa, patrne jediny tvor, ktereho tady v Cesku jako spravny schizofrenik mohu milovat, aniz by mi bylo ublizeno (=aniz by po me chtel neco, co ja nechci davat). Sel jsem se s nim pred odletem do Brazilie rozloucit prochazkou v hlubokem snehu. Pes ma oblibenou hracku: cerveny balonek na spagatu, ktery na prochazce pusti z tlamy jen kdyz mu ho druha osoba hazi.

Vzal jsem mu micek a primo pred nim jsem mu ho zahrabal do melke snehove jamy. K memu uzasu pes micek nevyhrabal, ale zacal velmi rozverne (avsak tak soustredene, ze to bylo vazne) hrabat vsude kolem - tam, kde micek nebyl a pes to samozrejme vedel. Po chvili dokonce zacal zirat do korun stromu, kde micek obcas uvizne. Hral tu hru na hledani ztraceneho micku, ktery ale ztraceny nebyl, tak presvedcive, ze jsem balonek radeji vyhrabal a podal mu ho. Podival se na me pohledem: "tak nejdriv vymyslis tuhle blbou hru, na ktery makam, co to jde, a ted jsi ji zkazil".


Syneteze
Lez neni zlem, ktere vymyslel clovek. Lez ma jakousi funkci a neni pouze lidskym vynalezem. Je nejak propojena s hrou, s paradoxem, s humorem. Uz jsem zde psal o nekonzistenci vs. rozporu. Psal jsem zde o persone a stinu. Psal jsem zde o tom, ze negace jevu A je opet bod A. Lez neni opakem pravdy. To tema se toci porad dokola. Boli me z toho hlava. Nyni se patrne dejiny zase otocily, tak jak bylo citit v poslednich letech. Koncentrace lzi prekrocila unosnou mez a dojde k fazove zmene spolecnosti a celeho sveta. Mozna v mire nevidane, ale spise je to porad to stejne a zadnou revoluci si pro jeji "radikalnost" a kvuli prichylnosti mysli ke stare realite, nedokazal predstavit nikdy nikdo. Zase se objevi Pravda, lide ji zase uveri a to je ukolebe natolik, ze se opet octnou ve lzich. Assange bude mit pomniky po cele planete a za 100 let na ne budou mocit psi.

Anebo je na case se zamyslet nad tim, proc pes lze a bavi ho to. A odtud lze snad postupovat k "vyssim" tvorum a pripadne k makroorganizmu, ktery tito vyssi tvorove tvori. Sam si to nedovedu predstavit, neumim to uchopit a presto vim, ze to budu muset zvladnout.

sobota 4. prosince 2010

Pokud ctete anglicky...

... tak priklad toho, jak to chodi v Brazilii mezi beznymi obyvateli najdete zde. Kdyby to nebylo tak smutne, tak je fakt sranda cist, jak si Brazilci ukradli radioaktivni material, vsichni byli nadseni z toho jak zari, takze tim po sobe cmarali a nakonec doslo ka masovemu protestu a strachu, kdyz mela byt jedna z obeti pohrbena na hrbitove v neprodysne rakvi.

úterý 30. listopadu 2010

Ekvador a Julian Assange

Tak Ekvador nabidl azyl majiteli medialne protezovanych wikileaks. Udelalo mi to strasnou radost.

Jasne, nikdo nic nevi. Assange muze byt nastrcena figurka USA, perverzni nasilnik nebo ufon. To neni dulezite. Dulezite je, ze Ekvador vi predpokladam uplne kulove, krome toho, ze timhle hodne namichnou Americany a ze se snazi chranit svobodu (a to i navzdory tomu, ze ji treba Assange realne vubec neprinasi).

Mam radost, ze ziju v jihoamerickem bloku, kterej se asi opravdu stava casti sveta, v niz lze nejlepe dychat. Obcas s T. vtipkujeme, ze svobodny internet bude existovat ve favelach, kde mistni bossove prijdou na to, ze necenzurovane informace jsou cennejsi nez levne drogy a stanou se z nich webmasteri. I kdyby brazilska vlada chtela jit do ustupku nebo prodavani svobody nekdy v budoucnu, tak favely jsou staty ve state, takze by data ve favelach byly v dvojitem bezpeci.

Utopie nebo Pareto optimum?

pátek 26. listopadu 2010

Ekonomicky upadek

Pred nejakym casem byl tenhle blog ladenej hodne pesimisticky, co se ekonomiky tyce. Clanku na tohle tema zde bude ubyvat, protoze neprinaseji uz nic noveho. Muzete si o tom precist zde, nebo i na idnes. Povsimneme si prosim te zmeny nalad, ktera prisla po par mesicich.

Totiz jestli pred rokem 2008 to vypadalo, ze konec kapitalizmu, jak ho zname, prijde s koncem Vesmiru, tak dneska uz prakticky vsichni vi, ze se tanci na Titaniku.

Je jedno, ze z toho asi vetsina lidi zarve podstatne driv, nez se ocekavalo. Zrodi se novi bojovnici, byt treba s asijskou DNA. To jedine, co proste opravdu stoji za povsimnuti, je rigidni lidska psychika, ktera neveri, ze se muze zmenit jak ona, tak i vnimani sveta. Kdyz pak ona zmena nastane, tak je psychika stale na povrchu rigidni a snazi se opet neceho chytit, byt v pozadi/nevedomi, jsou z toho silene tlaky, ktere zde na cestach Ceskem pocituju.

sobota 20. listopadu 2010

Dějiny Brazílie

Čtu teď knížku Dějiny Brazílie. Je dobře napsaná. A je šílené, že ty věci, co se tam zavedly kdysi ńa  začátku, se prostě ve specificky brazilském provedení opakují stále dokola, přestože za 500 let svět jakoby se změnil, anebo spíš v pojetí našeho lineárního času by se měl změnit.

Prostě čas je cyklický. Co bylo, přijde znovu. Líný národ, kde cena života je malá, avšak život je třeba prožít a vždycky nějak dopadne bude stejný, stejně jako český národ, který je předurčen k tomu se vždy klanět Němcům, Rusům nebo Američanům a přežije improvizací s minimem zdrojů. Země, která umožnila nespokojeným imigrantům nalézat klid, bohatství i Boha, taková bude stále, byť propriety se budou měnit.

V knize je hodně zajímavých věcí, třeba o dobách, kdy spolu v Brazílii zápasili Holanďani s Portugalci v 16.-17. století. Holandský přístup byl kalvinismus. Tvrdá práce, korzáři byli kótováni na burze. Holandské výboje byly kalkulem ROI. Portugalci naproti tomu byli poloviční černoši. Líní, nedůslední a s chybami. Neměli v úmyslu Brazílii vytěžit, ale měla to být država na nekonečno a regulérní část Portugalska. A právě tehle paradox prý způsobil, že černoši a indiálni měli radši Portugalce a pomáhali jim proti Holanďanům. Proto je dnes Brazílie portugalská a ne holandská. I proto se možná nakonec nějak neuvěřitelně budou radovat země PIGS a skopčáci spláčou.

Z celé knížky je nevíc fascinující jedna věc. Portugalsko v době svého rozkvětu byla země, co dobývala Brazílii. Měla kolinie v Africe. Snažila se o Indočínu. Všechno to byly výpravy mentálně srovnatelné asi tak jako dnes těžba platiny na Marsu a kontakt s cizími civilizacemi. Ponoření se do světa s naprostou důvěrou (v Boha samozřejmě), a ten se jim odměnil. Fascinují mě příběhy prvních bělochů v Americe, kteří utekli z lodí a zamíchali se mezi Indiány, aby jim patrně jejich přirozená inteligence dovolila vládnout po pár let tak intenzivních, že si to prostě neumíme představit - aby pak byli třeba snědeni konkurenčním kmenem nebo anakondou (což je ale úplně nedůležité, přestože právě tahle malichernost nás Evropany tak strašně děsí).

A teď ta nejvíc fascinující informace. Portugalsko v té době, kdy mělo ohromné državy na 3 jiných kontinentech, mělo 1 300 000 (MILIONTRISTATISIC)obyvatel a vzhledem k tehdejšímu využívání energií a vědeckotechnickému ne-rozvoji z nich většina musela vykonávat práce, které za nás umějí dělat stroje. Neviděl jsem větší důkaz o úpadku ducha naší doby.

středa 17. listopadu 2010

Náchodsko

Tady s tou zemí fakt není něco v pořádku. Každou noc se mi zdá, že už tu nejsem a že jsem v Brazílii, občas prý ze spaní i řvu. Nasraní lidi; lidi, co se ničí; lidi, co se litujou; lidi, co to zabalili; lidi, co dělají číšníky a když jim dáte dýško, tak vám oznámí, ať už vypadnete, neboť "taky chtějí jít domů".  Je tu pár oáz klidu, ale i ty asi upadají. Jakej rozdíl oproti Brazílii, kde jsou lidi asi stále o fous chudší, ale všichni v pohodě, země tam na rozdíl od Evropy voní (jak mi řekl Alexandro, taxikář od nás z městečka, který příležitostně v Německu učí bojová umění). V Brazílii se staví ve velkém, jen po tom létě teď, co jsem byl v Česku se u nás v maloměstě objevila nová industriální zóna a už tam rostou obří sklady. Dál se začala stavět nová nemocnice a škola. Jen mimochodem se kolem objevily úplně nové silnice a do pár měsíců bude dokončená asfaltka k mému domu.

Ostravu teď psychicky živila obskurní soutěž o město kultury 2015, kterou samozřejmě prohrála a tím ego Ostravanů dostalo finální ránu, neb teď je jasné, že tu už nikdy nic nebude a proto asi taky nebude. Přesto ta naděje z té soutěže zde vykřesala jakési přechodné očekávání, že rozpad by se mohl zastavit. Takové očekávání se ve většině koutů Česka nedostavuje už dlouho. Třeba takové Náchodsko.

Kromě hezké přírody to tam vypadá jak v mozku katatonika. Výpadovka na Polsko s opuštěnými krámy, nasraní lidé v centru, jenž se léty nemění a zůstává v takovém tom nevkusu 90tých let. V Bille jsem tam potkal maminku s děckem, dítě si tam vzalo z regálu housku a matka na něj řve: "a máš na to peníze?!". U doktorky čekací doba tři hodiny, přičemž v čekárně plno lidí smrdí a narušují mi osobní prostor (brazilský výraz pro smradlavou osobu je banho tcheco, tj. česká koupel). Jedna story za druhou, stále tentýž pocit.

Když jsem se vydal do ještě odlehlejších koutů, cestou podél rozpadlých fabrik, tak mi došlo, proč byla moje bývalá přítelkyně nešťastná ze svého rodiště s přiléhavým jménem Police nad Metují, složila na jeho "oslavu" báseň Police, palice, makovice... [dál už nevím, vše upadá pozn. aut.]. Ten kraj je hezký, ale prostě zcela beznadějný. Pár lidí jsem odtama poznal a všichni jsou zavřeni ve své vlastní hlavě, ve svých interpretacích. Podobně jako si A. Jirásek vybásnil naši historii, tak i oni žijí ve smutných světech vlastních předsudků, které nezruší ani chudoba. Mimochodem ne náhodou Jirásek pochází také z Náchodska.

Pamatuju si jak jeden člověk z Police chodil do své oblíbené hospody a občas tam ukradl slánku a pepřenku (i když ji nepotřeboval). Jeho žena zase ráno často zvracela, když měla jít do krámu prodávat za minimální mzdu, přestože pak celý den vydržela být na místní kraj až nepřiměřeně žoviální a dost lidí jí to, myslím, závidělo. Mladí se tedy sejdou navečer zhulit ve "Véčku", staří zhulí celou obec tím, že si zatopí PETkou naplněnou pilinami ochucenýma vyjetým olejem. Tímto se zničí to jediné, co tam mají - čerstvý vzduch a vše je vlastně jak má být.

Pokud to berete jako tip na masochisticko-nostalgický výlet, tak nezapomeňte na Broumov. O něm i v Polici říkají, že tam jsou lidé divní. Je za kopcem a tak nějak jakoby patřil k Polsku. Když jsem se zeptal paní, kudy se tam jde k proslavenému klášteru, tak mi ta místní asi 60letá dáma řekla, že neví... že tam ještě nebyla. A proč je Broumov divný? No, jistý chlapík, právě ten, co kradl slánky a pepřenky, tam kdysi jel cosi spravovat. Odložil si tam vrtačku a odešel na pivo. Když se vrátil, tak mu z té vrtačku někdo uříznul kabel, ale Narexku tam nechal.

Tohle je dost nepochopitelné i pro Pražáka nebo Brňáka. Brazilcům to říkat nebudu, je to jako ukázat malému děcku, že Ježíšek není. Brazilci ho pořád mají, prý ho teď v Riu opravili. Symboly nejsou náhoda. Například to, že ten Ježíš s rozpřaženýma rukama kouká směrem na Evropu přímo nad zátokou, kam po staletí připlouvali emigranti.

středa 10. listopadu 2010

Inception

Nolan je režisér, který natočil Memento. Podle mě nejlepší film všech dob a určitě se o něm taky někdy zmíním. Ale i ostatní filmy, co natočil, mají co říct. Líbilo se mi od něj všechno, ale podotýkám, že koukat na Batmana jsem se zatím neodvážil. Nolan, jako každý druhý, má jedno životní téma a to souvisí i s tím, o čem se zde na blogu diskutuje. Jde mu o mozek, o křehké vědomí, o naše lži, kterými se ničíme a dáváme si falešné naděje, o kterých víme, že nebudou fungovat a že si jen strašně draho kupujeme čas, po jehož uplynutí budeme ve stejném místě, ale s menším množstvím energie.

Inception jako předpoklad bere to, co už snad dochází čím dál většímu počtu lidí. Totiž že uvnitř naší hlavy, která se naoko tváří na světě nezávislá a schopná činit autonomní rozhodnutí, jsou obvykle skryta traumata a strachy, díky nimž je vlastně rozhodnuto, jak se v určité situaci budeme rozhodovat, přestože si to na sebe zahrajeme skrz onu nezávislost.

Film se odehrává v budoucnosti, kdy je možné vstupovat do snů. Hlavní hrdina je hacker, co krade informace z hlav, ale tentokrát dostane speciální zakázku. Do hlavy určitou informaci dostat, resp. ji změnit. Jde právě o tu informaci, které František říká "základní rovnice". Jde o odstranění jistého traumatu, aby se jeho nositel v určité situaci zachoval jinak, než by se zachoval s tím traumatem v hlavě. Mimochodem je to právě to, co máme udělat i my, ale sami za sebe. Tak jak o tom píše Jung, Preece, Laing, Castaneda a prakticky všichni, kdož zde na blogu byli zmíněni.

Nolan je génius, kterému když nařídí, že ve filmu musí být stupidní akční scény z Ramba, tak je tam nacpe a ty směšné situace nevypadají směšně, protože jsou ve snu a tam se takové věci dějí. Což je samozřejmě detail, promakané mívá všechno. Na Memento jsem se musel dívat 10x, abych zachytil čtvrtvteřinový záběr na tetování 5 sekund před koncem filmu, aby byla potvrzena hypotéza, že všechno je jinak. Inception jsem viděl jednou a jsou tam věci, které nesedí, takže předpokládám, že budou návodem k překvapení.

To ale nevadí, počkám si. Jednak teď nemám čas koukat na to znovu a jednak mi ten film, který se odehrává ve vzájemně vnořených snech, udělal s hlavou to, že se mi bezprostředně po něm zdálo, že jsem v Brazílii a zdá se mi, že jsem odletěl do Česka. Neboli vše, co se teď od mého posledního příletu děje, je prý sen. Takže mě nestačí jen "moje" překrývání. Prostě chodím tady po republice a zírám na krásné podzimní stromy, jako například na náměstí v Rychnově nad Kněžnou a říkám si, že je to proto, že jsem v Brazílii a ty stromy si vysnívám, protože se mi po nich asi stýská.

Opět se tu nabízí srovnání s 10 let starým ExistenZ a stejně jako u Mr. Nobody vs. Lola běží o život se za dekádu let událo mnohé. ExistenZ byla jen pochopitelná a děsivá hříčka, která končí v pekle. Pokud je závěr Inception takový, že klasicky nevíme v jaké že jsme realitě (a to zatím nevím - možná Nolan nějakou indicií opravdu potvrdí, že realita filmu je falešný sen), tak je to jedno, což už před 20 lety bylo v Total Recall na motivy P.K. Dicka. I v ráji, i v pekle, i mezi tím je prostě potřeba dělat věci správně. Tím je především míněno neodcházet dobrovolně do reality falešné, tak jako kdysi odešel hlavní hrdina Inception do vlastní snové země. Pravdu možná nelze poznat, ale cynicky (si) lhát nelze. Jakmile si člověk začne lhát, místo toho, aby své lži odhaloval, tak je to konečná, čímž se Nolan opět vrací k tématu z Mementa.

neděle 7. listopadu 2010

Nemalinova bublina

V docela silenem tempu jsem skoro behem 24 hodin projel z Ostravy pres Brno a Prahu do Nachoda, kdyz zastaveni v Hradci jsem radsi nechal byt. Skoro ted nespim, no neni to uplne dovolena.

V Praze jsem se uplnou nahodou setkal s jednim novinarem, ktery po me chtel nejake informace (nikoliv o Brazilii). Na setkani jsem prisel pozde, holt okoli se do nasich zvyku zapisuje a po zkusenostech z Brazilie uz hodinku sem tam moc nevnimam. Asi bych zas mel zacit. O tom to je ten trenink mozku, zvladat toho proste vic. Jeste jednou se tu tedy omlouvam.

Kratke setkani jsme si vcelku uzil, nebot jsem se taky neco dozvedel a informace jsou to jedine, co ma hodnotu. Z toho zajimaveho vyberu nejen typicky prazskou domnenku, ze kdyz uz se nekdo odstehuje z Prahy do Brna, tak nejaka Brazilie pak preci neni problem. No, ono to totiz mozna je pravda. Nejdulezitejsi je ten prvni krok.

Dosli jsme i na neco mene humorneho. Pan novinar musel zkratit sezeni, ze pry musi jeste zpracovat clanek o Chucku Norrisovi, ktereho si ted do reklamni kampane zapracoval Oskar nebo kdo. Tak jsem se zeptal, proc vlastne noviny delaji tyhle reklamni kampane zadarmo. A taky jestli jim za to plati. Tak pry skutecne tyhle PR clanky v novinach jsou delany bezplatne. Proste staci, kdyz se na to video na youtube podiva milion lidi a zacne se nabalovat snehova koule i v tisku.

Jestli ten svet fakt funguje takhle debilne, jestli opravdu neni kudy kam a novinari "musi" plytvat svym mladym talentem a presvedcenim na tohle, tak jedina sance je opravdu dukladny exit, protoze vyse popsanym zpusobem stahuje spolecnost do sracek uplne vsechny. Bublinovy svet, kde se pise o tom, o cem se hodne pise; posloucha se to, co se hodne posloucha; kouka se na to, na co se hodne kouka; a premyslet o nejake vnitrni hodnote si clovek uz nedovoli, prave proto, ze nikdo nepremysli... tak tenhle svet je proste nezajimavy a jeho zajimavost si proste nalhat nelze.

pátek 5. listopadu 2010

R. D. Laing - Rozdělené self (část 1.)

Konečně se, i pod tíhou komentářů zde na blogu, dostávám k onomu záhadnému Laingovi. Opravdu si nemyslím, že je nutné zde opakovat věci, co se můžete dočíst jinde. Zejména zde podle mě není nutné opakovat věci, co se můžete dočíst v Laingovi nebo jiných knihách, o kterých zde budu psát. Co se obsahu recenzovaných knih či filmů týče, hodlám ho zde zmiňovat jen proto, aby i čtenář, který bude k vlastní škodě líný a zmíněné dílo neshlédne, rozuměl textu, který píšu na blog. Nemá smysl si tu hrát na univerzitu, kde si má někdo nastudovat literaturu, protože už i na to se zvysoka kašle. Chápu, že lidi, co jdou číst blog, si sem jdou spíš odpočinout. Poslední, co dnes člověk chce je být do něčeho nucen. Rozdvojím tedy sám sebe hned několikrát a budu psát ty recenze a úvodníky do knih, a zároveň jako byste je znali, je s vámi budu i připomínkovat. Přičemž když píšu úvodní text, tak můžu mluvit akorát tak sám se sebou a imaginárními osobami ve své hlavě, přičemž ty osoby se patrně skrývají za vašimi anonymními nicky.

V minulých dílech blogu jste se mohli dočíst, že poslední cesta z Brazílie byla střet se stárnoucím profesorem Lynchem, který právě Lainga překládal do španělštiny. Na té cestě jsem chtěl psát tuhle recenzi, ale místo toho jsem si s ním povídal a zjistil, že ačkoliv on Lainga zná lépe než kdokoliv a Laing popisuje jeho životní situace, tak profesor stále podléhá iluzi, že to, o čem učí, se jeho samého netýká. Jenže ono se ho to týká a dostihuje jej to. Po přečtení Rozděleného self se mi v hlavě zhmotnilo něco, co tam tak povlávalo neřečeno už dlouho. Laing se totiž týká všech - minimálně těch v západní společnosti.

Laing se zabývá schizoidní a schizofrenní osobou. Schizoidní je osoba rozdělená. Někdo, kdo rozlišuje a dělí sám sebe v různých úhlech. Nejčastější bývá rozdělení na "masku" a "skutečné já". Masku Laing označuje také termínem falešné self. Definici schizofrenika jsem dosud nenašel, ale domnívám se, že jde o schizoida, který překročí hranici "kontroly". Hlava patrně funguje tak, že jistou dlouhou dobu člověk dokáže hrát onu důmyslnou hru na falešné a pravé self a proces je, zdá se, kontrolován. Pak ale dochází k bodu zlomu, který může být jak okamžik, tak i postupný proces úpadku, kdy člověk kontrolu ztratí a rozpadá se něco jako gnostické mozkové nadcentrum, které říká, čím člověk je v jakém okamžiku - zda falešný či pravý (toto je moje idea ne Laingova).

Laing psal knihu před půlstoletím. Je označován za pokrokového, neboť schizoidnost jakoby nepokládá
za nemoc. Je to prostě jiný program mozku než "normalita". Schizoidnost vzniká ve stavu ohrožení. Schizoidní jsou typicky například vězni v koncentráku. Lidé si často kladou dotazy, jak je možné něco takového přežít. Odpověď je - realtivně snadno, ale za cenu ztráty své celistvosti. Ty hnusy, co se dějí člověku, nebo které člověk sám dělá, nedělá a nezažívá jeho pravé self, ale jeho falešné self.

V tomto ohledu je zajímavá odbočka zpět ke Slavoji Žižekovi a jeho studii koncentráků. Žižek popisuje ono rozdělění mysli, ale přichází s myšlenkou toho, že nejen mysl se dělí sama, pokud je ohrožena, ale i sami věznitelé působí na dělení mysli. Žižek dokonce rozlišuje německé a sovětské věznitele s tím, že němečtí vynutí ono rozdělení s pověstným skopčáckým chladem, zatímco Sověti se do toho pustí s Orwellovskou vášní a sadismus si otevřeně užijí. Aneb kultura ovlivňuje i styl našeho rozpadu. Žižekův poznatek není jen intelektuálská hříčka. Naznačuje, že self se může dělit jak z pocitu vnitřního ohrožení, tak i z vnějších popudů.

Žižekův postřeh je důležitý. Existuje totiž nejen vnitřní tlak na rozdělění self, které se domnívá, že je ohroženo. Druhý tlak je tlak vnějšího okolí, které již rozdělené je. Bachaři z technických civilizací jako je Německo nebo Sovětský svaz totiž byli schizoidní a předávali to dál. Komu jinému než mystickému či přírodnímu národu, jako jsou Židé resp. Cikáni, kteří mají to, co schizoid nemá a proto ho nesnáší?

Tlak bachaře na mukla je silný, mukl je na bachaři životně závislý. Jediná silnější závislost na světě je asi mezi rodiči resp. matkou a dítětem. Ne nadarmo se Laing a psychiatři zabývají dětstvím, kdy schizoidnost patrně začíná. Jednak přenosem ze starší generace a jednak i pocitem ohrožení zrovna vzniklého self dítěte kvůli disharmonii nebo lžím v rodině. Bible i Stephenskon ve Sněhu říkají, že tenhle průser začal někde v době Babylonu.

Ať je to jak chce, schizoidnost bude problém starý, šířící se patrně jako strangelet vesmírem. Laing před  lety psal, že jsou lidé normální a lidé schizoidní, přičemž jedny nevyvyšoval nad druhé. Psal, že i normální člověk si občas nasadí masku, že "občas" je v normě, že to vlastně ani jinak nejde. A právě tohle je slabý okamžik Laingovy knihy, protože jeho normální člověk se může chovat schizoidně a schizoid má také oblasti, kde ukazuje své pravé self. Nežil jsem v době těsně po válce, takže nevím, jak moc se věci změnily, ale domnívám se, že až tak moc ne. Schizoidní tendence se možná posílily. Historická debata o míře schizoidnosti v 50tých letech už pro nás beztak nemá smysl. Ale závěr je potřeba udělat následující.

Schizoidní jsme všichni. A umíráme obvykle jako schizofrenici. Většina z nás si toho přesto ani nevšimne. Proto bude dobré se někdy jindy věnovat studii schizoidních a schizofrenních osob, neboť jsou to studie o nás. Jediný rozdíl mezi námi a chovanci ústavů je ten, že oni to uviděli a zabalili, nechali se zavřít, nepracují, neplatí daně a my v nich vidíme svůj vlastní tragický odraz, tak se o ně staráme, resp. je nencháme zemřít, přestože nikdy neuděláme to, po čem oni touží. Aby je někdo skutečně viděl (vidět = milovat). Což je ale touha všech lidských bytostí, v tomto světě samozřejmě tragicky nenaplněná.

V dalších částech se tedy podíváme na Laingovy studie schizoidů a schizofreniků a podíváme se tím sami na sebe. Náš cíl má být vše vidět a nezabalit. To je celé.

čtvrtek 4. listopadu 2010

Havrani

Cesko se meni. Kdyz jsem byl malej, tak byli havrani nedelali to, co dnes. Nebo si to myslim.

Poprve jsem si jich vsiml v Brne asi pred deseti lety. Vzdycky navecer krouzili a leteli kamsi na jih na pole, pozdeji jsem se dozvedel ze k Zidlochovicim, kde prespavaji na poli. Podobne pole pro Prahu jsem jednou na kole objevil u Kralup nad Vltavou, kde se ty krakajici prisery vynorovaly z mlhy. V Praze na Hradcanske je taky unikat - kolonie havranu na topolech, ktere se tam libi tak moc, ze na leto ani neodleta.

A ted jsem si tech milovniku vlasskych orechu a gumicek dockal i v Ostrave. Pry jsou tu nove, ale kazde svitani a soumrak se tu nebe zatahne viricimi havrany mnohem vic nez v Brne a zene se nekolikaminutova smrst tisicu havranu. kteri na den letaji do centra a na noc do satelitu. Bydli myslim nekde na jihu nebo jihovychode Ostravy. Kdyby nekdo vedel kde, tak by me to docela zajimalo

úterý 2. listopadu 2010

Prave se stalo: odposlechnuto v ostravske cajovne

Nejaci inteligentni studenti z Mensy byli svedky vymennych pobytu studentu. Brazilka, co prijela studovat do Ostravy, druhy den pobytu oznamila, ze tady nebude. Je tu pry zima a rodina, u ktere mela bydlet, ji pry nema rada. Sedla do letadla a odletela.

pátek 29. října 2010

Cz trip 2000 v 2.0

Tak jsem opet zde. Nebo tam. Vizualni rozdil uz skoro nevidim, vse se prekryva uplne brutalne. Podle te kosy soudim, ze asi sedim v brazilskem autobusu. Ale ne, to bych kecal. Pote, co po me pri platbe v hospode v Madridu chteli pas (bilej ksicht nahle nezabira) a pote co jsem o vlasek unikl zatceni rakouskou policii za nevinnou poznamku o tom, ze Schengensky prostor je vzhledem k prave provadene dukladne kontrole v nocnim vlaku vlastne takovy blby vtip, musim uznat, ze asi v Brazilii nejsem.

Nejdriv jsem malem klasicky nestihl letadlo, nebot bus z Niteroie jel pres most dve hodiny. Diky hrdine snaze ridice, ktery videl spechajiciho turistu a vzal to jako zaminku pro cestu mimo silnici a jizdu na cervenou, se bus stihnout zadarilo. Prave prekvapeni sedelo vedle me. Kupodivu to nebyla zadna cernoska natesena na cizince. Byl to bilej postarsi chlapik.

Mili ctenari blogu, vy vsichni jste svedci! V minulem prispevku jsem napsal, ze po ceste tim letadlem budu psat recenzi na Laingovu knihu "Rozdelene self". Vyndal jsem si knihu, notas a usedl, ze s tim zacnu. Pan vedle ale zacal povidat.

Je pry profesor filozofie na nejake barcelonske univerzite. Hned zacal s tim, ze se s nim prave rozesla nejaka kocka v mem veku a ze je z toho celej spatnej. Nema rad Facebook, ale nyni byl nucen ho pouzit pri komunikaci s ni (ctete, dostala ho tam, kam chtela; resp. ponizila ho tim, tak jak chtela a zaroven se za to o neco vic nesnasela). Je mu 62 a ma v oblibe mlade divky, avsak vztahy s nimi jej vzdycky rozsekaji na maderu, takze se da rict, ze je dost strida. Kdyz jsem mu na to opacil, jestli neni takovej druhej Zizek, ktery na blogu byl casto zminovan, tak se jen tak zasmal ze na tom asi neco bude a ze prej je to jeho znamej.

Pak se me zeptal, jestli nahodou ta kniha, co tam mam, neni Laing... ze pry ho prelozil do spanelstiny. Nahoda je jen slovo, aby nam z toho nejeblo, tak to je.

Z recenze tedy zatim nic neni. Asi 2 hodiny jsem poslouchal patalie pana profesora, vcetne jeho boje s rakovinou a starim. Nebudu zachazet prilis do osobnich detailu, preci jen tohle uz neni nejaka prezdivka jako Belgican nebo Anglican. Pan profesor je byvaly argentinsky gerilovy bojovnik, ktery musel po levicovem puci pred 30ti lety emigrovat do Spanelska, kde od te doby zije. Byl to strasne mily chlapik, mozna prijede na navstevu do Ceska, ponevadz pry uci jen v druhem semestru a nema ted co delat. Ale zarazila me na nem jedna vec. Jakozto znalec filozofie a vlastne vseho, co tu na blogu zminuju, on ty informace vubec neintegruje do sveho zivota!

Asi takto. Nez jsme se odlepili od jihoamerickeho pobrezi, mluvil on. Pak jsem zacal mluvit vicemene ja a pan profesor me k memu udivu poslouchal, divil se a obcas tak jako primhouril oci, jakoby si na neco matne vzpominal. Vim, ze to tady zni uplne blbe, chvastounsky atd., a presne tak se citim, ale snazim se objektivne popisovat, co se delo. Pan profesor proste v necem pusobi dojmem sotva dvacetileteho kloucka a v tom stinu, kdyz vsichni spali, opravdu vypadal jako rostacky adolescent. Jeho vztah k realite a zenskym je podobneho razeni. Je zhruba toho stylu, ze on je ten dobry, ten vzneseny a uceny, bohaty, high class. Ono to vsechno je pravda. Ale nestaci to. (Pobavilo me ze mel dvoje hodinky - jedny levne pro Buenos Aires a Rio de Janeiro a druhe pro Evropu.)

Pochopim jeste, ze asi nevidi, podobne jako Laing, ze kazdy je dnes schizoid nebo primo schizofrenik [zde prozrazuju pointu te budouci Laingovy recenze a uvahy na ni navazane] a tudiz ze kazdy je zavren ve sve ochranne vrstve a doufa, ze ho nekdo konecne odhali a tim mu doslova vdechne zivot. Ale to ze prejde Junga a teorii persony a stinu, to mi prijde silene. Proste on je ten dobry a starajici se chlapik, tak proc ho ty zenske nechteji? Proc je po case dost nevzrusuje? Proc na nej rvou, ze je arogantni a "nevidi je"? Pan profesor si to vysvetluje spatnym vyberem psychicky narusenych holcicek. Takze jsem mu to cele vysvetlil, pocinaje archetypem arogantniho vazeneho profesora v Bergmanovych Lesnich jahodach a konce novym archetypem "public disgrace" v soucasnem pornu a oblibou tohoto zanru prave u slabsiho pohlavi, ktere se (jak nam bude vzdy tvrdit) na porno samozrejme nikdy nediva.

Jen jednou me napadl z nihilismu, ze pry davam na roven dobro a zlo. To tak samozrejme neni. Ale nekdy je adekvatni delat proste "zlo". Neni to nic hezkeho, ale jsou napriklad zraneni, ktera se nevyresi soucitnou laskou, kdyz ten druhy zada spise soucitnou bolest. Trvam na tom, ze trvani na pachani dobra stvorilo vetsinu zla. Skutecne, nefunkcni, implozivni spiraly do nebyti.

Jsou proste dve moznosti. Jedna desivejsi nez druha. Bud jsem mimo ja a nejakou zahadou jsem si vypestoval charizma, takze me lidi poslouchaji, prikyvuji a predstiraji, jak jim to vlastne taky zapada, i kdyz ve skutecnosti nerozumi. Anebo [nekteri] filozofove ve skutecnosti nevedi, co rikaji, a jsou jen takove prazdne prenasece informaci z kolektivniho nevedomi.

Panu profesorovi se kupodivu ulevilo, i kdyz pred pristanim zase zacinal jako adolescent resit "taktiku", co s tou zenskou dal, jestli opravdu nesmi chodit na ten proklaty Facebook sledovat jeji status apod. Pritom na to sam nekde v oblasti Kanarskych ostrovu prisel, kdyz rekl "no mozna vlastne nema smysl resit co a jak rikat a melo by se proste rikat to, co je a co clovek citi".

Je to tezky. Ale je to ono.

PS. Pro spanelstinare. Weby toho pana maji byt tady, ale nefunguji ted zda se:
www.enriquelynch.com
www.lasnubes.net
mirror 1, mirror 2

středa 27. října 2010

Prekryvani

Za chvili nastupuju do letadla, ale mam zde takovy lyricky postreh o prekryvani reality. Vubec netusim jestli je to moje schizoidni specialita (v letadle planuju detailni recenzi Lainga, takze o tom tematu prijde vice pozdeji), ale mozna se s necim podobnym setkavate nebo setkate. Krome fantasy knih od Zelazneho jsem se s tim nikde moc nesetkal, takze to berme jako muj naprosto individualni objev :)

Zkratka se mi pres sebe prelevaji reality Brazilie a Ceska. Stavalo se mi i mezicasove prelevani v Cesku, kdyz treba dodnes na Andelu v Praze vidim tu starou fabriku a vlecku, co jede po ulici, jak v 80tych letech. Tady v Brazilii zase chvilema misto palem vidim smrky a v Cesku naopak. Vzdycky v case tesne kolem presunu to nabyva absurdnich rozmeru, kdy koukam na palmu, a predstavuju si ze jsem v Cesku, kde koukam na smrk, co se mi promenuje v palmu.

Nejlepsi na tom je, ze poprve jsem tenhle pocit mel v Cesku jeste NEZ jsem odjel do Brazilie. Sel sem po Masarykove ulici a videl Brazilce, co jsem je nikdy nevidel. Nevim, co to znamena. Zadna velka pointa tu nebude. Spis se tim bavim. Obdobne jako citim i ruzne sve kvantove stavy, jak tomu rikam. Jako v Mr. Nobody. Zaroven jsem uz mrtvej. Zaroven jsem neodletel. Zaroven jsem zustal v Pernambucu atd.

neděle 24. října 2010

Dost dobre mazce

Tak jsem napriklad zjistil, ze si nelze u Iberie koupit letenku z Brazilie. Alepson ne normalne. Jde to jen pres jejich .com.br verzi, kde ale muzete platit jen brazilskou kartou, kterou samozrejme neni jednoduche dostat (u me uz je nastesti na ceste). Takze ten papir s itinerarem, co mi prisel na email byla jen nezavazna nabidka, po ktere jsem mel nekam faxovat neexistujici kartu. Tudiz jsem se radsi vydal do Ria na letiste vyresit to face2face. Na Iberii v Brazilii o vikendu nikdo nepracuje. Aneb zde nazorne vidite, na cem se da v Brazilii ztratit den a co v Evrope zabere jen pul hodiny na telefonu s Indem.

Tedy - nemohl jsem dospat. Asi v 5 rano jsem se probudil a ze pujdu na prvni bus do Niteroie, vzdyt mam tyden na vylety (den predtim jsem jezdil na kole dunama a rezervaci, kterou mam za barakem a dosud si toho nevsim). Na parkovisti pod barakem stala particka 4 mladych Cariocas. Samozrejme zlatomladezni zhulenci, neco jak tehdy v Sao Paulo. No abych to nezdrzoval, zhulili me na kasi a jeste mi dali huleni na cestu. Jak mi slo THC do zil, tak se zas stala ta vec. Najednou jsem jim zacinal rozumet vic a vic, pak najednou sleh a asi pul minuty jsem nerozumel vubec nicemu. A pak jsem zacal mluvit portugalsky. Zacli se dohadovat, jak je mozny ze za 2 roky prej tak mluvim, ze jsem se pry musel ucit uz nekdy predtim. Jo vazeni, taky nevim co se to deje cloveku s mozkem, ale moznosti zda se, jsou hodne podstreleny.

Na rozloucenou mi ukazali kluci tetovani, ten jedinej cernej zna Olindu i Igarassu, ja jim ukazal jizvy, jak byli zhuleni a rozesmati, tak jim najednou svet pripadl jako mensi sranda. No ja se odpotacel do autobusu a uzival si tu cestu uzasnou pohadkovou krajinou atlantskeho destneho pralesa. Vypada to tu uplne jak v Miyazakiho filmech, ktere doporucuju!

Prinzessin Mononoke Trailer - MyVideo
Napadalo me spousta veci. Napriklad ze klic ke vsemu je ztratit vsechny jistoty (alespon o to se snazim). Nebo ze Brazilie je uplne fantasticka zeme. Nekdy zde mozna rozvinu uvahu nad energii, penezi a urokem (urok v teplych zemich by mel byt konstantne vyssi, neb energeticke vynosy jsou zde vyssi; z toho plyne, ze se tu lidi predrit vubec nemusi, ale psst, nekdo musi zustat u polu).

V Niteroi je to bomba, az na to, ze na uplne bezpecnych mistech, viz. moje kavarna na Google Streetview, me porad strasi, ze me jdou zabit kvuli notebooku na ulici plne milionarskych aut. Pote, co jim zacnu vypravet co jsem zac, se nahle uklidni a uz me nikdo zabit nechce. Proste s notebookem tu zabijeji jen turisty, tak bacha. Jo, Google uz nam to tu vyfotil, takze vam to muzu i do budoucna dokumentovat uplne interaktivne - muzete si to tu tou mapou pekne projezdit. Jen silena zeme jako Cesko a Nemecko bude frflat neco o soukromi a nebrat tuhle externalitu desetileti zadara.

Je to tu proste bomba. Brazilie je uzasna zeme. Premyslel jsem i nad tim ohranym Jezisem, co vita prichozi v Riu. Najednou mi docvaklo, ze to vubec neni prazdnej nebo falesnej symbol. Brazilie proste takova je, ale jen pro toho, kdo hraje podle pravidel. Taky mi docvakla cela anabaze s Anglicanem. Myslim, ze jsem mu normalne nasimuloval otce. To, ze jsem ho parkrat zmlatil, kdyz neco zkazil, a on to nakonec podelal, mu pravdepodobne dalo ten boost do zivota, co potreboval. Proste uz vi, ze musi zacit brat veci vazne. No, zanedlouho se zjisti, jak to je.

sobota 23. října 2010

Houbovy dychanek

Vcera jsem se kvuli nefunkcnimu internetu vytocil tak, ze jsem v marne snaze zoufale zlepsit jeho funkcnost preflashoval firmware routeru tak, ze ho nelze vubec pouzit. V zaloze byl plan B, odletet pracovat na chvili do Ceska. Dalsi termin pro zavedeni pevne linky byla streda, takze na tento ctvrtek jsem si koupil letenku zpet do podzimnich mlh na severni polokouli. Dostal jsem parhodinovy splin z toho, jak se pochopitelne veci nedari a nikdy darit nebudou a pak si celou noc hral s kockou. Behem te noci se z kocky venkovni stala kocka domaci a ted se neustale dobyva vstupu do domu. Dneska si uzivam prvniho volneho dne jakozto plazovy povalec, ktery zajde do internetove kavarny akorat tak napsat neco na svuj pozersky blog.

Tedy zpet k podzimnim mlham. Tenhle tyden je 10lete vyroci meho lysohlavkoveho skoku ze 4teho patra, po nemz mi bylo z tela vynato par kosti a organu a jine zase byly sesity a slepeny. Tyto narozeniny bych samozrejme rad patricne oslavil v temnem lese, ale jsem ve slunne Brazilii a ta dava cloveku zabrat podobne jako indolove derivaty.


Oslavu za me navic prevzali blizci lide a presne v okamziku, kdy pisu tyhle radky, tak 3 ze 4 asi uplne nejblizsich (+ jeden nejlepsi pes na svete), si davaji dychanek v jednom lesiku na dohled atomove elektrarny Dukovany, kde je tajne misto s grandiozni urodou. Jsem nateseny, protoze:

(i) Stred rijna je kolem 50 rovnobezky severni sirky magicke obdobi, kdy energie leta konecne vzda svuj boj a rozhodne ukazat, co ze je zac. I priprava na smrt a zimu proste musi byt oslava.

(ii) Vyse zminene kulate narozeniny tomu dodaji grady.

(iii) Ti 3 me blizci lide se navzajem vlastne vubec neznaji. Znaji jen me a toho psa. Jsem tedy jakasi nepritomna virtualni spojka, coz muze vytvorit dost neprobadanou situaci. Ja z toho mam uplne skvely pocit. Neco jako ze sve pohrebni hostiny. Tohle pujde asi tezko pochopit, pokud vas vase vlastni smrt nebo ne-existence* desi, ale me to dela dobre. Vedomi, ze jsem jen soucast sveta a ten neskonci se mnou, je skvele. A pokud i tehdy, az nebudu, budou veci nejak fungovat dobre i skrze "me" ("me" v uvozovkach, ponevadz technicky nebudu existovat, asi neco jako kdyz bych odletel do Brazilie bez moznosti navratu a komunikace), jako se mi podarilo dat dohromady 3 + 1 fajn bytosti a poskytnout jim narez, tak je ukol splnen. Pocit z toho je svoboda. Nejak matne tusim, ze takhle nejak by mel clovek "vychovat" svoje deti - totiz zprostredkovat svoji zkusenost s nejakou uzasnou pointou. Pak dojde zivot naplneni.

Takze se jdu s psytrancem v mp3ce brouzdat do vln jarniho oceanu a koukat na holky. Jelikoz momentalne "neexistuju", tak mi nezbyde, nez si to zase uzit. On me do toho zivot ve spolupraci se svetem a s tim, jak se budu blizit sve fyzicke smrti, fakt asi dokope (zde dokumentovana brazilska anabaze by mela byt "jen" faze k tomu, abych se stal skutecne obyvatelem tehle cele planety - tj. umet se vsude uvolnit, tak jako ve "svem" pokojicku nebo u "sveho" pocitace, ackoliv samozrejme budu vecem rozumet stale mene a mene, protoze svet dava smysl a je skvele usporadany prave jen dokud neopustime "nas pokojicek" [multikulturalismus prosim nechme stranou, ten tu celou ideu vykradl asi jako Madonna elektronickou muziku anebo politici kazde volby vykradou touhu lidi po zmene]).

* uz jsem zde vysvetloval, ze vyrokova logika je v lidskem podani trochu jina. Negace A je stale A. Des z existence je zaroven des z neexistence. Pokud napriklad cloveka neco boli, tak to bud resi kompenzaci, shromazdovanim prijemnych zazitku a vytesnovanim (hystericky pristup) anebo to resi naopak snahou o dalsi bolest (schizoidni pristup). V praxi myslim nikdo neni jen hysterik nebo schizoid [krome osob, ktere prejdou pres hranici psychozy; do te doby mame tendenci schizoidnost kompenzovat hysterii a naopak, protoze v nas zustava alespon zakladni instinkt: snaha o rovnovahu], takze se to pekne mota dohromady a je to zodpovedne za VSECHNO to divadlo, co vidime kolem.

středa 20. října 2010

Další Ital

Jelikož pizzař je buhvíkde a pizzerie stále na prodej, tak na dobré evropské jídlo to mám trochu z ruky. Budu teda pokračovat v neobjektivním popisu podobně, jako v článku o Niteroii, protože ne vše je tady úplně boží.

K Italovi jezdím na kole. Nejdřív z kopce podél laguny, přes most kolem kostela a valnou část cesty pak po pobřežní silničce dlážděné kočičími hlavami. Po levé straně zuří oceán s ohromnými vlnami, které vždycky přes noc zaplaví pláž lemovanou kaktusy a právě tou silnicí. Oceán tak vytvoří dlouhá přírodní jezírka, co se pak přes den samy vypouštějí takovým tobogánem zpět a obvykle u té výpustě řádí několik malých děcek nechávajíce se unášet proudem. Teď už byla noc, docela chladno, tak 21-22 stupňů s ostrým větrem, tj. počasí na mikinu. Od vody se valí kapénky mořské vody, takže to vytváří v kombinaci s lampami efekt asi jako podzimní mlhy.

Tenhle asi 60letý Ital, naštěstí taky mluvící německy, si vzal místní mladou černošku, která s ním sdílí restauraci/domov v domku na pobřeží v odlehlé chudé čtvrti. Vaří výhradně z italských surovin, které tam i prodává. Celá ta restaurace je dost neuvěřitelná. Jakoby se tam zastavil čas někde mezi 60. - 80.lety. Prostě italská hospoda se vším klišé. V něčem jakoby se rozpadající a neupravená, ale přitom tam cítíte plno pravidel, která byste nikdy neporušili. Asi jedinej podnik na světě, kde by mě nenapadlo si otevřít noťas. Zákaz vstupu v plavkách a zákaz vjezdu s kolem na dvorek mu musí ubrat valnou většinu potenciálních zákazníků, ale právě proto je to tam takové, jaké je. Pokud znáte film Kmotr, tak ta sicilská hospoda, kam si jde mladej pro nevěstu, to je ono. Anebo je to hospoda z jiného kultovního filmu - Magické hlubiny.


Prostě stolky dřevěné a příjemné, ale je na nich nějaký vikslajvantový ubrus. Na nich jsou vázy tvořené lahvemi od olivového oleje, ale v nich s omítkou a ubrusy ladící obarvené klasy pšenice. Místnost funkčně rozdělená fortelnými cihlovými zákoutími, ale v půlce jsou světla jako takové ty normalizační bublinkové koule známé ze zájezdů ROH v Krkonoších, v druhé půlce, aby vám byla připomenuta Brazílie, bledě září úsporky bez krytu. Dům má novou omítku, strašně starý a úplně čistý záchod a místo dveří je na brance železná tyčka, kterou, pokud je v horizontální poloze, vám pán domu oznamuje, že ten den se mu vařit nechce.

Ale pokud se mu vařit chce, tak to opravdu stojí za to. Obvykle tam je člověk sám a chlapík se mu naplno věnuje jako králi. Rozsvítí svíčky a když vám šmakuje, tak se rozsvítí i on. Neobtěžuje, ale víte, že když položíte prázdnou skleničku, tak že to uslyší a přijde se podívat, jestli nechcete něco dalšího. Do toho tam hraje klasická hudba 80tých let a to psycho, co je známo z českých rádobypizzerií a rádobyrádií, tam prostě sedí. Tak moc, že jsem se do těch slaďáků zaposlouchal a slyšel v tom něco jako ambient od Aphexe Twina... no nekecám.

A nejlepší je jeho celkem úplně černý 4letý synek, který se tam opatrně plíží a kouká na vás buď zpoza rohu nebo zpoza okna a nesmírně se tím baví. Když ho zmerčíte, tak se potichu stáhne, aby o pár minut později vykukoval zpoza jiného kouta, obvykle zastavěného nějakými italskými pochutinami nebo kýčovitými artefakty pocházejícími z Ria 60tých let.

Tohle nebude supervýdělečný byznys, ale ta spokojenost...

pondělí 18. října 2010

Mr. Nobody

Prý je to nejdražší belgický film historie. To svádí k pesimizmu. Náklady 47M dolarů, výnosy 2M. ROI -95% už zní lépe. Je to takový kvantový Matrix. Překvapil mě pozitivně.

Ačkoliv se mezi masami neujal, zcela přirozeně, tak byl pro masy vytvořen. Takové ty hypermarketové kulisy, počítačová grafika, všechno čisté skoro jak ve venezuelské telenovele. To se snad dá filmu odpustit. Druhá námitka je přeci jen jakási jeho rozvláčnost, která má ale umělecky ztvárnit nekonečno. Nekonečno možností, které se nakonec protnou v jednom konečném bodě, ať jdete, kudy jdete.

Správně by se ten film měl nazývat

Feynmanovo sčítání přes historie

(pro ty, kdož nemají rádi vědecké kecy). Mimochodem jsem v tomhle kontextu četl zajímavý článek

Tady jsem chtěl recenzi ukončit, ať máte místo na film, ale nedá mi to. Interpretací kvantové fyziky, jakožto zdroje současné filozofie i původce krizí lidské psýchy, se zabývalo už hodně filmů. Myslím, že docela boost byla před 10+ lety Lola běží o život. Tři příběhy, z nichž každý se každý vydal po úplně jiné ose v závislosti na tom, zda tam ta holka tuším do někoho narazila na chodníku nebo byla ohleduplná. Toho jsem si tuším tehdy v kruhu sledovatelů všiml jen já a ostatní to považovali za marginálii. Marginálie to není, ale ve filmu to opravdu tak vypadá, až si člověk říká, zda to tam tvůrci nedali "náhodou", tj, napojením na matrix. Tedy Lola byla taky velmi didaktivní film, který měl tři příběhy se třemi kvantovými konci, přičemž dva byly dost blbé.


Mr. Nobody znázorňuje příběhů mnohem víc (byť číslo tři tam je taky důležité). Těch "fraktálových rozhraní", kde se příběh láme a přichází snad na scénu tzv. hehehe svobodná vůle, je tam taky hodně. Je to uděláno tak, aby to právě simlulovalo nekonečně fraktálových rozhraní a ještě více (nekonečno s vyšší mocností) alternativních příběhů. A jak jsem zmínil. Šok nakonec. Konec je jen jeden. Ivo Vašíček takhle popisoval vesmír (nebo já si to teda myslím). Od zrození /velkého třesku/ ke smrti /totální implozi/ přes všechny pravděpodobnostní stavy.


Podívejte se na to. Trochu to zamíchá hodnotami. Zrození není taková radost, smrt není takový smutek. To, čemu se říká láska, je ve skutečnosti omyl, ale zároveň je láska jenom jedna. Všechno je to jedno dohromady a je to strašnej nářez. A už končím.

sobota 16. října 2010

Vylet do Niteroie

Do 30ti dnu po prijezdu jsem se mel zaregistrovat a jit si pro obcanku. Je to zde Brazilie, takze se to neobeslo bez komplikaci. Cesta do mistniho krajskeho mesta Niteroi nebyla jedna, ale dve. Banky, kde se plati poplatek, byly po stavce, tudiz fronta no hodiny. K tomu lze pripocist bezne starosti jako ze muj soucasny uzasny ISP mi na zadost o novou antenu rekl, at si ji zaplatim, pricemz uz ted platim pronajem zarizeni, ktere nejen ze nefunguje, ale dokonce jsem si ho jak znamo musel dovezt sam. Muj novy provider - Oi, provozovatel pevnych linek a DSL, mel zavest linku do 7mi dnu. Po 14 dnech jsem se tam radeji sel zeptat a pry potrebuji kopii pasu, kterou jsme jim puvodne nabizel a nechteli ji. Proste se to musi brat s klidem.

Kdyz se to totiz vezme s klidem, tak se dostavi necekane veci, jako pri dnesnim vyletu do pulmilionoveho Niteroie - mensiho dvojcete Rio de Janeira, kam jsem tedy jel na policii. V cekarne jako vzdy plno lidi, prede mnou si dva nervozni argentinsti homosexualove osahavali zadecky. Asi po hodine na me dosla rada, vsechny papiry jsem mel v poradku, poplatky zaplacene (kdyz jsme je platil, mel jsem jednu bankovku roztrzenou, bankovni urednik si ji prohledl, vzak izolepu, slepil ji a dal do kasy k ostatnim). Policajti tam za sklem predvadeji uzasne divadlo. Rozlozity ctyricatnik se tam celou pracovni dobu naparuje jak policajt z Miami Vice, s ohromnym znakem Policia Federal na krku. Lepi si tam slozenky pro manzelku a jen ceka, az si prijde pro pas nejaka hezka holka a on moh zacit machrovat. Dalsi typek si tam lepi ztracene pasove fotografie na stenu kumbalu. Urednik, co me mel na starost, se me nejdriv ptal samoztrejme na fotbal, kdyz jsem mu rekl, ze ja tak leda americkej, tak ho to kupodivu neodradilo. Ta viza, co mam, jsou asi nejak super special, i ambasador se divil, a strejda byl rad ze si muze pokecat i s nekym jinym nez s bolivijskyma makacema, nad napul nevyplnenym strojopisem mavnul rukou a dal mi docasnou obcanku, nez mi zhotovi plastovou kartu. Poslal me na otisky prstu, ale chlapik tam byl nejakej nevrlej a vyhodil me z kanclu, ze si musim pockat. Ten puvodni strejda se sel podivat, co ze se deje a kdyz sem mu rikal, ze kolega je nejak nervozni, tak na me zacal mrkat a sklebit se a kricet tam pred vsemi, ze ten kolega je gay!!! Prosim tenhle narodni brazilsky vtip si zapamatujte. Neni divu, ze Fabiano Golgo utekl z Brazilie a zacal nas obstastnovat v Blistech. Proste rict o nekom ze je teplej zde zpusobuje vseobecne fanaticke veseli.

Z policie jsem trochu coural po meste. Mam tam oblibenou kavarnu, az na plazmovou obrazovku s MTV moc peknou, 10mbit wifi, co funguje, a pul litru vymackanych pomerancu za 3 BRL. Po par hodinach jsem sel courat dal a sel se podivat na mistni shopping, kde to hucelo jako v ulu. Neco mezi prazskou Pariszkou a vietnamskou trznici. Davy lidi pripominaly autobusy v Riu, ale vse bylo uplne v klidu, uprostred haly byl napusteny ohromny bazen, kde se male deti postuchovaly v motorovych nafukovacich clunech. Mel jsem hlad, tak jsem zamiril do nejakeho fastfoodu na pizzu. System byl zaplatit, dostat cislo a cekat, az se cislo objevi na obrazovce. Behala tam mezi lidma takova mala mlada 3/4 mulatka s hezkym zadkem a prsama. Pribehla ke me, jelikoz videla, ze dlouho cekam a sla na kasu mi vyridit jidlo. Tak tomu rikam servis. Kdyz jsem ho dostal, tak jsem si ho na tacu odnesl a kdyz jsem si sedal, tak mi spadl maracujovy dzus z prohnuteho tacu. Chlapik, co to zacal uklizet, mi rekl, at si jdu pro novy, ze ho dostanu zadarmo. Tak tomu rikam servis! Na schodech k baru jsem potkal tu mulatku a vzala mi kelimek z ruky, ze mi ten novy dzus donese. To uz jsem jen sedel nad pizzou a smal se na cely kolo, do jaky sileny zeme jsem se to dostal a nekde matne vzadu mam schovane vzpominky z hekticke Prahy nebo nasrane Ostravy. Kdyz jsem dojidal pizzu, tak se ke me pritocila jina cenroska, co tam uklizela a vrazila mi do ruky papirek, ze je pry od kamaradky. Na papirku bylo jmeno a telefonni cislo te mulatky.

No tak ted potrebuju Anglicana, at mi prelozi, ze jsem zadanej, ale kdyby na tom trvala, ze je mozna trojka v domku nad lagunou, aneb test, zda jsou brazilky hedonistky, nebo jdou fakt jen po prachach bilych lidi.

středa 13. října 2010

Zase do jiste miry zajimavy clanek

http://blisty.cz/2010/10/14/art54933.html
Psal ho levicak a American. Takze se opira nejvic do pravice a to do konzervativni pravice (a trochu i trefne do ekologicke levice). Uplne s klidem tam rozebirane "vnejsi hodnoty" muzeme vztahnout treba na socialisticka hesla o rovnosti a spravedlnosti. Anebo je snad lepsi liberalne-pravicova posedlost nizkymi danemi/odvody, ktere, kdyz uz nic jineho, proste nezajisti verejne sluzby a nekompenzuji extrenality ci iracionalitu spotrebitelu [ano, napriklad mezicasovou spotrebu v otazce duchodu], jejichz vyznam bohuzel roste?

Skoda, ze autor sam nevidi jeste dale; totiz politika uz tak nejak z definice bude vzdy o vnejsich hodnotach, at vpravo, ci vlevo. Pokud chce nekdo vnitrni hodnoty, tak se bohuzel bude muset obratit treba na urcite chemikalie, anebo se proste zacit individualne protloukat zivotem bez globalnich kecu, byt bude tvrdit, ze jsou zalozeny na tech pravych "vnitrnich hodnotach". Tedy na prupovidky typu "Namísto toho, abychom pohřbívali své hodnoty, musíme je vysvětlovat a veřejně podporovat." lze s klidem zapomenout. Podle hodnot staci zit. Hlavne podle nich nezakladat politickou stranu! Neboli pan ekolog jde presne ve stopach svych predchudcu, kteri hlasaji, ze zelena je trendy. Vnitrni hodnoty nikdy nebudou tak cool, jako polonaha zenska na plakatu. Jakmile se vytahnou ven, tak ztrati svou opravdovost a holt se k nim bude muset pridat zenska uplne naha, aby zaujaly, a tim se kruhem vracime k cool zelene politice, ktera je vrcholem povrchnosti.

Politicka cesta neni. Jestli vam nekdo ve skole naockoval, ze nejaka cesta byt musi, tak mi s tim uz dejte pokoj a bezte si koupit treba kus pole v Brazilii, at mate backup reseni, pote co selze i TOP09. System bud vyhnije a stane se neco, co nikdo nevidi, anebo se vse uz ponekolikate otoci v kruhu. Je to uplne nedulezite. Zvlast kdyz uz jsou technicke a institucionalni moznosti, jak se z toho lze individualne vyvazat.

Dodatek: To, ze tam tak trapne prekrucuje Thatcherovou v "Ekonomika, to je metoda, cílem je ale změnit srdce a duši." jen ukazuje, jak tu dobrou analyzu neumi vztahnout sam na sebe. Neni pochyb o tom, ze Thatcherova apelovala na totez, co autor clanku, totiz na cestu k vnitrnim hodnotam, k nimz je udajne mozno dospet po ekonomickem dostatku (timto ji neobhajuji, jen poukazuji na demagogii a slovickareni autora clanku, ktery Thatcherovou obvinuje z konzumerickeho vymyvani mozku, neb se mu to hodi do kramu a konzervativci v onom hesle udajne odkryvaji svuj dabelsky promysleny plan; takovy plan ve skutecnosti neni na levici ani pravici; na levici i pravici jsou pouze ty prave vnitrni hodnoty rizle bulvarem, plus se tam samozrejme chteji vsichni trosku nebo vice individualne nazrat... to uplne staci, o zbytek se postara prirozena lidska stadnost).

pondělí 11. října 2010

Cikáni v Brazílii a Angličan květinářkou

Tedy jak jsem předeslal, dnes se měl ozvat Angličan s něčím, čeho jsem se hrozil. Věci nevypadají tak hrozně, naopak, byl jsem tak příjemně překvapen, jako snad nikdy.

S jeho klasickým stylem, kdy člověk roste, začal vyprávět o tom, že se jim u Igarassu na severovýchodě utábořila nějaká divná skupina lidí, o které jsem mu už povídal a on mi snad ani nevěřil, že existují. Ti lidé prý vůbec nepracují, jen kradou a občas vykládají z ruky. Ano milé děti, ti lidé byli Cikáni.

Kde se tu bere nějaký oldschool kmen Cikánů netuším, ale asi kluky z favel začínají dost nasírat. Byla tu už dřív lehce rasistická diskuze a srovnání Brazilců s Cikány - já oponoval a myslím, že myšlení černochů/mulatů a cikánů/indů bude asi jinde a tohle by mohl být důkaz. Věci nejsou černo-bílé ani ty černo-černé. Až se Brazílie trochu globalizuje, tak se místní budou divit, co že se to ve světě děje. Možná i víc, než ti Romové, až tam na ně naběhnou z favel se střelnýma zbraněma. Češi tomu budou pochopitelně fandit a řvát, jakou že to potřebujem vládu na ty černé svině. No, mít takovou vládu jak tady, tak by se nestačili divit pro změnu Češi. Celé je to prostě divné, ale za břicho sem se smíchy popadal.

Podstatné sdělení bylo to, že Angličan pracuje pro svou matku v jakési domácí firmě na rozvoz květin. Mají jednu rozvrzanou dodávku, co neustále kolabuje, ale matka nechce reinvestovat. Angličan z toho roste, protože absolutně nestíhají uspokojovat poptávku. Na kytce prý vydělává 150% a je levnější, než kytka na krámě. Sám Angličan nemá řidičák a v životě jsem neslyšel, že by řídil, ale květiny doručuje on. Matka ho drtí.

Dostal taky nabídku práce, tam kde pracoval předtím za drobné, a to se podržte, tentokrát za 1000BRL (přičemž odvody jsou zde malé, důchodové, zdravotní ani sociální se neplatí). Na naše je to něco přes 10000 korun. Věřím, že do pár let tu budou platy vyšší než v Česku. Nicméně tohle odřekl, protože v rodinné firmě vidí potenciál. Prý může ovládnout trh v celém okolí a v tomhle mu věřím. Počítat umí a logické myšlení taky má.

Závěr: jak bude čas, musím se tam zajet podívat a pokud vše bude jak říká, zkusil bych koupit první dodávku a prostě se uvidí. Jsem na to natěšenej, ale času je málo a práce hodně. Pokud to půjde, tak proč z toho třeba neudělat pracovní farmu pro Čechy, co se tu chtějí rozkoukat, že. Jsou to samozřejmě jen úvahy. Ale že by to celé s Angličanem nakonec k něčemu bylo? To by byla hezká pointa.

neděle 10. října 2010

Anglican

Tak k beznemu pernemu dni, co se tyce osobnich vztahu, a ktere nema moc smysl specifikovat, se pridala tresnicka na dortu a tou byl neocekavany skype chat s Anglicanem. Za tu pulhodinu, co mu zbyval kredit v netkavarne z nej nevypadlo vubec nic, jen to, ze brzy umre (ale jak podotkl, pry to neni problem, nebot umreme vsichni).

Pry se ozve zitra. Na prime otazky, co chce, nereagoval. Ocekavam zas nejakou hru, vsak hodnych debilu, jako jsem ja, co se postaraji, po svete chodi dost, ze ano. Zacinam byt lehce znechucen, i kdyz jsem ho "slysel" vlastne dost rad. Ale nevim, uz nejak na pijavice nemam energii. Prijde mi to mozna vlastne dost nefer. Staral sem se o nej pul roku, i na cestu domu dostal pocitac a penize. Penize by nejake byly, energie ne. Docela by me zajimalo, co si o tom kdo mysli, nebot ja jsem s rozumem v koncich.

sobota 9. října 2010

Patrick Zandl

napsal pekny clanek, ktery vysvetluje dnesni zoufalstvi a beznadej, a neni treba ho tady moc komentovat. Plytka realita strvorila Facebook a Facebook zesilil plytkou realitu. A vsichni se divi a budou chtit vice Facebooku, aby si lidi byli uz konecne bliz. Singularita prijde. Kazdy bude mit 6 miliard pratel a bude sympatizovat se vsemi projekty, co kdy kdo vymyslel a kazdy bude zaroven socialne-fobni schizofrenik, ktery nesnasi uplne vsechno. A bude to "normalni".

pátek 8. října 2010

Rob Preece: Moudrost nedokonalosti

Nemůžu spát, v Brazílii je hezky, klidno, mp3ka hraje, internet funguje na kliku, ale snad mi sem zajdou zavést pevnou linku s DSL (poté, co jsem jakžtakž našteloval anténu přijeli technici od providera a celé mi to jako obvykle rozvrtali, jakýsi bolivijec nechápal horizontální a vertikální polarizaci; druhý technik se mi snažil vysvětlit, že musí přenastavit ještě router co je mezi compem a AP, protože to nebude fungovat a mé výkřiky, že pak by ten AP v tom počítači NEVIDĚL, nechápal); takže je tu recenze.

Autor je pán, co je jednak psychoterapeut a jednak desítky let praktikující buddhista. V knížce naštěstí téměř neobtěžuje cool východními pojmy, vše je psáno pomalu a srozumitelně, podobně jako Kosmický had, s nímž se kříží i v tom, jak je do ní zakomponován autorův život, a to tak, že je použit na ilustraci některých situací.

Kniha není žádným návodem, co a jak dělat. Předpokládá se, že člověk se sebou už něco dělá a jsou vypíchnuté ty věci, kde je možno "ujet" na stranu. Týká se to samozřejmě prioritně těch loopholes, do kterých může zahučet západní člověk, co se najde ve východním učení. Ono když dva říkají totéž, nemusí to být totéž. Jak si to vykládám já je, že západ se svým apriorním pojetím individuality přináší už určitý rámec, v jakém jsou věci z východu chápány. Jak je známo, možnosti sugesce lidského mozku, který je mistr ve vytěsňování, jsou neskutečné. A možnosti západního schizoidního mozku, trénovaného od mala buzeracemi a zraněními, přenášenými z rodičů na děti, jsou ve fabulacích takřka neomezené. Preece tedy ukazuje, kde si člověk, který prohlédne primární máju - lež naší reality - může vytvořit lež novou. Ukazuje taky, že tam většina hledačů troskotá, často s psychiatrickou diagnózou.

Vysvětlím to na neduchovním příkladu. Máme tendenci po prohlédnuté lži se stáhnout, resp. naprosto otočit. Marx zjistí, že dělníci jsou vykořisťováni - dáme jim moc. Zjistí se, že peníze slouží k manipulaci a uzurpování moci - zrušme je. Partner nám zahne - je to největší hajzl na světě. Drogy ničí životy - zkriminalizujeme je. Kriminálníci terorizují naši zem - odsuneme je na druhý konec světa, pokud tam máme kolonii jako měla Velká Británie Austrálii. Atd atp. Chceme pevné hranice, chceme vědět, co je dobře, a pak potlačíme opak s tím, že svět nebude ideální, ale budeme mu nejblíž. Je to omyl, zůstaneme ve stejném místě, jen hlouběji zahrabáni.Teze i antiteze jsou totéž, jak už zde poněkolikáté píšu.

Vykořisťování se stalinismem nezrušilo - naopak. Bez peněz si moc kanály najde, stejně tak se vždy vytvoří prostředek směny, takže peníze jsou nezrušitelné (podobně jako úrok v islámském světě). Partner se nestává hajzlem okamžikem nevěry, stejně jako zlomek sekundy před ní není vysněný idol, kterého si projektujeme. Kriminalizací drog jen posílíme jejich stín, takže až budeme svým nešťastným dětem cpát do hlavy nějaký nesmysl a ony to nebudou moct vydržet, tak tím spíš se k nim díky té kriminalizaci uchýlí, neboť v nich (opět mylně) uvidí něco, co je s tím stupidním světem disjunktní. A jak píše Komárek - po odsunu kriminálníků a prostitutek z Anglie se k překvapení všech občanů zrekrutovala ze ctihodných občanů nová vrstva spodiny, zatímco v Austrálii se z exkluzivních kriminálníků vytvořila moderní liberální společnost, byť s některými specifiky (pro zajímavost jejich podíl gamblingu na HDP má být údajně 5%). Pro skutečný posun je prostě potřeba vhledu a změny nikoliv reflexivní o 180°. Asi že žijeme na kulaté planetě - tak prostě se 180kami dojdeme do stejného bodu. Jenže když jsme vystresovaní, tak funguje náš primitivní plazí mozek, který umí buď jen útočit nebo se stáhnout a nic mezi tím. Takže se otáčíme a prcháme vstříc své hrůze. Tedy je potřeba se především uklidnit. Kéž bych si to pamatoval 24/7, i když tohle tady kecám z hladu já a ne Preece.

Pokud někdo četl recenzi v Respektu, tak je tam myslím příliš vypíchnuta nepřenositelnost východního učení na západ. Člověk ze západu si pak skoro přijde jakoby retardovaný; jakoby na východě se stačilo narodit a jít do kláštera a na západě má člověk štěstí, když se před smrtí začne prokousávat tím, co mu bylo individuálně naloženo a podaří se mu to zadržet, aby to nepředával dál. Už jsem o tom přemýšlel a myslím, že tady evoluce připravila nějaký grandiózní plán, kdy právě to osvícení s prokousáním se bude spojené s hlubším porozuměním. Však taky Preece to naznačuje v tom, že jeho deprese jsou mnohem hlubší a delší a buddhističtí učenci jsou z nich nadšeni.

Ano, konečně je tu kniha, která říká, že je zcela normální a žádoucí, aby se člověk třeba i mnoho let potácel v depresích a v tzv. duchovní pustině. A to možná i opakovaně. Je to prostě nezbytný stav přechodu. Preece s poctivostí dodává, že je stejně srab a znovu se modlí, aby ho to příliš nebolelo a tohle jsou chvíle, kdy mu prostě musíte věřit. Přímo tam vystupuje proti současné epidemii předepisování antidepresiv, která způsobují pravý opak toho, co proklamují. Zastřou vidění světa a hodí člověka o level níže - do větší beznaděje a bolesti. S Laingem, na kterého taky přijde recenze, by se dalo říci, že způsobují schizofrenní stav bytí-ve-smrti, kdy člověk katatonicky strne. Jestli jste viděli obličej nějaké současné celebrity - pornohvězdy ve výslužbě - tak tam prostě už nic nezbývá. Žádná emoce, žádné bytí, žádná energie. Anorganičnost. Život je ekonomická směna, sex je mechanická záležitost, vesmír je deterministický stroj. Zbavíme se emocí, aby nás nemohl nikdo zranit, to je logika schizoida, který to nezvládl a začal papat antidepresiva. Mimochodem - nefunguje to.

Kniha má v názvu vlastně i cíl. Pravá moudrost je v nedokonalosti a v neuzavřenosti a především ve smíření s oběma. I proto asi Preece i u antidepresiv a jakékoliv kategorické otázky nemá kategorickou odpověď. Na jednu stranu se mi to líbí, na druhou mě to, jako západního člověka odkojeného materialismem, taky trochu sere. I u těch antidepresiv je Preece nakonec smířlivý a říká, že někdy dojdou věci až tak daleko, že se nasadit musí. Jenže ono to tak je. Není ani jedno univerzální pravidlo, kterým se na světě řídit; takové, co platí vždy a všude. Podobně jako není ani fyzikální zákon, který platí vždy. Fyzikální zákony jsou platné pouze v souvstažnosti k jiným fyzikálním parametrům (viz. supravodivost za nízkých teplot, nekonstantní čas závislý na rychlosti, míra ovlivňování pozorovatelem korelovaná s hmotností pozorovaného atd.). To, že si zjednodušujeme život na konstanty, neboli že náš mozek je redukcionistický je v pořádku, jinak to neumíme, ale je třeba si být vědom toho, že náš model má implikovány nepřesnosti, o jejichž rozsahu, především v měnícím se světě, nemáme potuchy. A proto jsme nedokonalí. A proto z toho nesmíme šílet a nesmíme to zabalit. Většina věcí se holt nepovede, nicméně stahovat se do sebe a nic nezkoušet - to by byl ten jediný absolutní omyl, co existuje. Přesto ho většina lidí dělá. Když už jsem do toho zamotal Einsteina a důsledky speciální relativity, tak ať je to teda recenze s citátem (ano, je to ubohé, machruju, ale já jsem nedokonalý a taky dodržuju většinu klišé):

Jediný člověk, co nic nezkazil, je ten, co nikdy nic neriskoval.


Ukázku z knížky si můžete přečíst zde.

úterý 5. října 2010

Zpět v Brazílii

Takže jsem zpět. Opět kulturní šok a hned několik historek.

Letadlo mělo 4 hodinovou sekeru. Do země mě pustili bez pokuty za roční přetáhnutí turistických víz, neboť jsem si ta podnikatelská víza nechal dát do druhého pasu. Holka se na to ani nemrkla a už můžu stát v prioritní frontě s Brazilci. Celníci si mě vyhmátli, protože jsem měl hodně bagáže. Tušil jsem průser, neb jsem měl 2 notebooky a dovézt lze jen jeden. Jenže toho druhého si nevšimli, neboť byl zamotaný v županu a spacáku. Tak tohle prošlo.

Poslední bus do mého města jel 10 minut po mém příchodu na autobusák Novo Rio. Prý ale již není možné na něj koupit lístek. Koupil jsem si tedy lístek do vzdálenějšího města, kam ale jel i ten původní bus jinou trasou přes moje město. Přišel jsem k řidiči toho původního autobusu, co prý už dávno ujel (chlap co prodával jízdenky si totiž samozřejmě vymýšlel a jako každý jiný Brazilec tvrdil, že něco nejde) a uplatnil jsem to, co nás učí na středních a vysokých školách, totiž vařit z vody. Řidič to sežral a pustil mě dovnitř. Pak jsme měli 20minut zpoždění, protože jim jaksi přebýval jeden pasažér, ale kluci černí nevědí, co dokáže zoufalej běloch, co se mu nechce spát 8 hodin na nádru se židlema z Ikey.

V baráku nebyly žádné škody, jen trochu shnilo něco v místnostech, které byly utěsněné. V těch, které luftovaly nebylo ani zatuchlo. Takže nový poznatek pro tropickou termodynamiku: větrat.

Druhý den jsem během 3 minut nějakým zázrakem dokázal zprovoznit internet u mého providera, nicméně jsem si radši šel zažádat o pevnou linku. Prý bude do 6ti dnů. Příjemný poznatek je, že jsem byl schopen se nějak domluvit i v tomhle úřadě, i když mám pořád pocit, že rozumím tak na 3%.

Ambasador dělá nějaké šílené čachry machry s byty. Chce kupovat byt ve Vídni, přestože jak říkal, v životě neviděl tolik deprese, jako teď na návštěvé ve střední Evropě. Vyčenžoval byty v Riu a svoji rezidenci tady u pláže zdvojnásobil tím, že nechal přistavět druhé patro. Největší starosti mu teď dělá stavba jeho škuneru a bazén na zahradě, který chce takový, aby se v něm dalo plavat, tj aspoň 25ku. Byl potěšen, když jsem mu řekl, že existuje něco jako protiproud. Landrover Defender vyměnil za nějakou 3litrovou Toyotu. Evropský výlet strávil na diplomatických recepcích, které nesnáší a do Brazílie si přivezl nějakou šílenou ženskou, která z něj chtěla začít tahat prachy (jak říkal, když je člověk moc hodnej, tak si lidi myslí, že je i blbej). Někdo z pracovníků v jeho domě mu ukradl docela drahé věci, přestože tam má jednu bezpečnostní kameru. Snad mu budu moct píchnout se zabezpečovacím systémem - teda ne že bych na to byl expert.

neděle 3. října 2010

Madrid a schizofrenie

Tak po dlouhe dobe zase neco prubezne sepisuju. Jsem na ceste zpet, viza jsem dostal na dobu neurcitou, tj. do ziskani obcanstvi. Veci jsou vubec zvlastni, vlastne naprosto rozporne. V necem jsem nejunavenejsi za cely zivot a v necem citim, ze se konecne rozjizdi poradnej narez. Navsteva Ceska byla takovy katalyzator.

Opet se vratim k tomu Zizekove (nebo kdo to byl) vyroku, ze clovek pozna svoji kulturu jen kdyz pozna nejakou cizi, uvedomi si jeji absurdity a pote konecne vidi ty absurdity v te sve materske kulture. Kdyz jsem letel do Ceska, tak mi Madrid pripadal jako Praha, kdyz letim zpet, tak ze me spadl podivny pocit, ktery maji Cesi snad v genech nebo nekde blizko a mam pocit, ze jsem v Brazilii. To samozrejme nejsem, ale konecne se tady muzu smat na lidi a nevypadat jako idiot a tim se tak taky implikovane necitit. Heyoka, prispevatel zde z diskuzi, ktereho jsem navstivil v jedne kralovehradecke knajpe, kde jsem mel podobne kidy jako tady na blogu, na me zacal rvat, ze jsem asocial. Rekl jsem, ze ano, ale neni to tak. Jen na mezilidske interakce v Cesku proste nemam dost energie. Heyoka mi tez dal knizku, napsal ji R. D. Laing, jmenuje se Rozdelene self a popisuje schizoidni a schizofrenni osoby. Je 50 let stara, tak je mozna jeste prilis shovivava nebo konzervativni. Nevsima si toho, ze schizofrenni je patrne cely svet a patrne kazda jeho cast specificky. Ta ceska cast je pred rozpadem uplne stejne jako slintajici dement s tikem, co se blizi na Nuselsky most nebo k psychiatrovi, kde mu VZP zaplati dozivotni "lecbu" sedativy.


Ted, jak v letadle koukam na jakousi uzasnou rodinnou komedii z Hollywoodu, kde ustredni roli hraje asi jakysi afroamericky tatinek od rodiny, tak me napada, ze neni daleko doba, kdy bude negr hrat tatinka od bile rodiny. Vzdyt prece vsichni vedi ze jde o nadsazku. Asi tak jako zde pisou ve Financial times (jak hezke ze nam je tu nabizeji i se znackovymi parfemy a hodinkami a to dokonce zdarma - vzdyt diky tomu si snad vsugerujeme, ze vubec nejsme nasrani z toho 3hod 50 minut trvajiciho cekani na vymenu letadla, kdy dalsich 20 minut jsme stravili na ranveji, takze nedoslo k prekroceni magicke hranice 4 hodin, kdy EU, suplujici trh, ktery nefunguje stejne jako ona sama, narizuje tucne kompenzace), tedy jak pisou ve FT, ze je potreba podporit poptavku po levnych automobilech a to zachrani svet a rust. Coz je mimochodem neco, o cem reklamozrouti pred 20ti a mozna i 10lety nahlas nemluvili, prestoze se slepou skvrnou (= ovlivnovani poptavky skrze slogany u nichz je nadsazka "jasna") celou dobu pracovali. Ted je jen otazka, zda se tim priznanim manipulaci, stav blizi kolapsu anebo je to paprsek nadeje... ci snad nejakym zvracenym zpusobem jde o oboji?

Ted tady koukam taky na jednoho starnouciho slizskeho Brazilce jak obtezuje a nasira dve mlade Americanky, ktere uz maji implementovany mod vsech modernich zen, tj. "emancipovane anebo moderne antifeministicky, zvladnu uplne vse a zaplatim sebeuctou" (pokud opustime sexualne-behavioralni oblast, tak je to vlastne mod chovani uplne vsech pohlavi, jak pred casem kdosi trefne napsal na Blisty v analogii zamestnance a prostitutky). Tak tedy prototyp slizouna jde napric kulturami, ale v cem je ceska i zapadni kultura napred [specialne toto zobecneni jsem konzultoval s E. z USA], je fatalni nedostatek duvery. V tomto smeru jsem v Cesku ucinil nejake vedome i nevedome testy. Co mi nejvic vezi v hlave je pripad, kdy jsem se vracel z Prahy vlakem na otocku (radeji po kolejich: D1 a jeji spojka mezi Vyskovem a Olomouci, to je taky pripad pro psychiatra, no narozdil o skopcackych dalnic se tam alespon neco zoufaleho deje - v Rakousku na silnicich jakoby proste zivot jiz definitivne vyhasl jako v konecne fazi schizofrenika vymizi Self). Pri dlouhe ceste vlakem se v Cesku vyplati sitova jizdenka a prave tu jsem mel v kapse a nemel pro ni jiz dalsi vyuziti. Napadlo me ji venovat nekomu ve fronte v chudem kraji, kde i 10 let stare Audi TT pusobi dojmem bohatstvi (nepocitame-li dusevni...tak daleko to jeste nedoslo, i kdyz IQ 160...). Prestoze jsem daval najevo, ze za jizdenku nic nechci a zeptal se osobne vsech lidi ve fronte, tak jsem byl naprosto nepochopen. Obvykle se na me divali jako na somraka nebo prodejce predrazenych kastrolu (kteremu tech svych dvacet litru za skopek z nerezu stejne priste strci, ponevadz on narozdil ode me manipuluje). Jedina pani, ktera se na me nedivala jako na somraka (trochu tak, pravda, vypadam, nebot jachtarskou bundu z vyplavenych skladu si lze snadno splest s vestou metare, ale zas tak moc ne), se mi snazila pomoct s tim, ze bych mel listek vratit, coz ale bylo opet tragicke nepochopeni situace. Zkratka postulat, jak si kazdy hrabe pro sebe a nikdo neni schopen pro nikoho druheho nic jen tak udelat, ma 100% platnost. Veskera lidska interakce se pak sestava pouze z triku, kdy sikovnejsi manipulator a hrabac pod sebe, prinuti slabsiho na chvili zapomenout na onen postulat, aby toho slaby posleze litoval a snazil se stat silnym a silny se snazi ve svem Audi (mozna i novejsim modelu nez ono TT) zjistit, proc to cele vlastne nefunguje, kdyz je ten winner, ale litovat nemuze, protoze je winner. Muze se jen rozstepit.

Tohle tedy klidne muzete brat jako recenze na vyse zminenou pozoruhodnou Laingovu knihu. Prestoze Laingovy popisy schizofrenie jsou obdivuhodne, tak mi nesouhlasi jeho tvrzeni, ze blazna lze odhalit testem konfronatce dvou jedincu; pokud pry nesouhlasi jejich pohledy na realitu, jeden z nich je pry blazen. A je to pry ten, ktery ma pohled, ktery se neslucuje s vetsinou. Tak tomu oponuji, i kdyz tak nejak bohuzel tusim, ze tenhle nazor ve vetsine neni. Jak by rekl pan s Audi: jsem rebel.

čtvrtek 16. září 2010

Těším se domů

Jak začala zima, tak už se dost těším domů a tahle fotka to jen podpořila.

středa 15. září 2010

Kolektivní stín

Po přečtení tohohle článku (je v něm veřejně zostouzen jakýsi fotbalista za pochybné styky s prostitutkami) jsem si uvědomil jistý posun od světla k temnotě, který probíhá od druhé světové války a bude nepochybně zakončen tím "koncem civilizace", protože už nebude kam dál jít.

Jak těď čtu buddhisticko-jungiánskou literaturu, tak je ten motiv onoho posunu od světla k temnotě jasný. Člověk se snaží být dobrý, dělat věci správně. Třeba jako Mordemy v postech "mít vše hotovo atd". Svět mu jeho snahu stále kazí, i člověk sám si to veledílo kazí. V určitém bodu zlomu přijde vztek, destrukce a sebedestrukce a člověk se snaží dělat věci záměrně špatně podle hesla tak tady máte, co jste chtěli. Proces individuace má být zakončen tím, že člověk prostě jen je. Nesnaží se být ani dobrým ani špatným, avšak musí si být vědom vlivů okolí i v sobě. (Například i v poslední větě je skryta past těch, co jsou na té správné stezce, neb si říkají, stále nejsem dost bdělý, ó bože, zase jsem to podělal, nikdy ze mě nic nebude... a tím se dost zbytečně vracejí zase na začátek, ale v o dost ubožejším nesebevědomém stavu).

Zatímco v raně poválečných letech se lidé snažili být těmi dobrými, tak psychedelická revoluce otevřela cestu přes punk, rozstřelenost 90tých let (s výjimkou revolucí) k emo a gothic. A je zde tendence temná a sebedestruktivní dle toho hesla tady máte, co jste chtěli. Projevje se na individuální bázi cynismem.

U více podělaných osob, které nemají koule ani na to se podívat do zrcadla a nesedí proto ve smradlavém oblečení před Teskem a neotravují jiné podělané osoby, se tato stínová tendence může projevovat jen kolektivně, protože podělané osoby neustojí svoji porážku (punker zase neustojí informaci, že to že je vše v hajzlu je právě to osvícení a nasranost je pak jen póza).

Zatímco hvězdy 50.-60.let byly ty správné Persony (které se tak maximálně odchýlily od správné cesty) a to dokonce i u těch rebelujících jako JFK nebo Marilyn Monroe, tak dnes už jsou prakticky všechny veřejné osobnosti Stíny (jakým kouzlem stále vzdoruje kníže Schwarzenberg netuším, ale dojde na něj). To, že to tak odnášejí sportovci, lidé z povahy věci mozkově spíše mdlí, je pozoruhodné, ale konzistentní s kolektivní nekonzistencí. Ten článek na začátku je o Angličanovi a i v Česku byla aféra s reprezentací fotbalu. Avšak vítr tentokrát nevane z Kremlu, ale spíš z Ameriky. Namátkou aféra Simpson, znásilňovač Kobe Bryant, quarterback Vick nebo známý Tiger Woods.

Potřebujeme stíny jako naše projekce, ale když se to veřejně řekne, přestává to fungovat. Proto bude Woods vždycky děvkař (jako průměrný chlap), ale bude se hrát divadlo, jakože je ta star z 50tých let, která se jen pomýlila, aby se i masa s ním identifikující nemusela podívat do zrcadla, přiznat porážku a začít v křiváku žebrat před Teskem.

Pro velký úspěch repostuju video znovu, poněvadž se hodí k tématu.

úterý 14. září 2010

Přišla víza

Po roce a půl, se zpožděním, po mnohem vyšších výdajích peněžních i energetických, je další fáze hledání svatého grálu zde a dostal jsem ta víza, díky nimž se stávám brazilským rezidentem a ehm ehm, daňovým poplatníkem. Fakticky můžu v Brazílii vše kromě účasti na volbách.

středa 8. září 2010

Neco malo o konci civilizce

Nemam ted cas vubec na nic, ale prastily me pres oko zas dalsi dva prispevky z undergroundu, kterej se tak nejak nese ve stylu tohohle blogu. Fantasticky na nich je, ze ackoliv hlasaji obraceni se dovnitr, prohlidnou politicke hry, tak nemaji odvahu, patrne jako jejich nositele, neco skutecneho udelat. To, ze se nema koukat na TV rikal uz Zeitgeist. Jakoby tu ted byla nejaka plato faze zmeny, kdy cim dal vic lidi vi o co jde, ale stejne nikdo nic nedela. Moje podvedomi tusi nejaky sileny kolektivne-nevedomy veletoc, kdy i ty nejradikalnejsi a individualni myslenky mimo mainstrem budou mainstreamem absorbovany.

Prvni clanek je na Blistech. Dejme jim kredit, ze jsou schopni zverejnit i neco, co se nehodi do jejich levicacke ideologie.

Druhy prispevek je video.


Video je zajimave nejen v tom, ze chlapik ma predstaveni perfektne zvladnute, ale jsou tam naznaky noveho nemeckeho narodniho socialismu, ktery, jsem presvedcen, prijde znovu a bude vladnout v severnich zemich byvale Evropske unie, tj. Benelux, Nemecko, Rakousko, Skandinavie a patrne Anglie, pokud se ji podari zavest koncentraky pro pristehovalce a Visegrad. To video ukazuje prave jednu z moznych tendenci, jak je mozne zneuzit ono obraceni se do sebe /nerikam ze ten pan co ve videu vystupuje to primo dela, ale nekdo se toho chyti/. Na jednu stranu vyzva k individualite, na druhou stranu spojenectvi nemeckych zemi. A tohle splacat do jednoho projevu a je tu dalsi ideologie, ktera vykradla individualismus. Presto to 90minutove video je poucne, podobne jako je poucny treba Castaneda. Proti vetsine myslenek se neda rict ani A, ani B.

sobota 28. srpna 2010

Jeremy Narby: Kosmický had


Dokud mám trochu času, tak budu psát recenze, co to jen půjde. Tuhle knížku jsem přečetl na doporučení z diskuze zde na blogu. Dílko je to pozoruhodné a po jeho přečtení mám chuť si po návratu do Brazílie koupit místo kombíka nějakého pořádného teréňáka a vyrazit mezi indiány do Amazonie, přestože mě nikdy nezajímal ani indiánský sentiment, natož pak auta.

Ayahuaska & Tabák vs. Život & DNA. Tak by se dala shrnout knížka Kosmický had. Jestli si myslíte, že jde o další esoterický blábol (a obal knihy by tomu mohl napovídat), tak jste mimo, přestože sám autor na tuhle možnost pokorně a z vědecké poctivosti upozorňuje.

Autor je antropolog a jak říká, antropologie pozvolna opouští vědu a stává se z ní jakési vyprávění a v podobném duchu sepsal i knihu. Přestože celá kniha je popis jisté hypotézy, jde zároveň o autobiografické vyprávění bez zbytečných odboček. Odbočky ze života autora jsou jen načtrnuty, odborné odbočky jsou shrnuty v druhé půlce knihy (aby nerušily plynulost vyprávění).

Výsledkem je velmi snadno čitelný text a jaká je to změna například oproti textům McKenny, který se zabývá podobnými věcmi, anebo koneckonců i oproti tomuhle blogu. Je to zkrátka čistý tok myšlenek, něco jako produkuje Smrtibrácha.

K tématu knihy:

Motiv hada, často dvojitého, se často zjevuje i po požití amazonského halucinačního nápoje ayahuasky nebo kouření silného tabáku. Kupodivu se tento mýtus, podobně jako jiné mýty, vyskytuje i v jiných kulturách. Na tuto synchronicitu mýtů upozorňuje již Campbell a vysvětluje to tím, že mýty jsou projekce mozku a mozek lidí je v zásadě stejný.

Narbyho vysvětlení synchronicity je trochu jiné. V dvojitém hadovi vidí dvoušroubovici DNA. Sám život a vědomí má být obsažen spíše v DNA než v živých bytostech nebo rostlinách. Vědomí je pak rozprostřeno jaksi napříč - mimo naše ega. Tato myšlenka je samozřejmě pro nás těžko přijatelná, neboť mimo ego nedokážeme uvažovat. Vědomí ztotožnujeme s já a možná pak maximálně připouštíme existenci jiného vědomí někde vně nás.

Jak říká Narby - DNA je všude na světě stejná, má 64 znaků, včteně interpunkcí a kóduje 20 slov = aminokyselin, ze kterých je složeno vše živé na zeměkouli. Sama je sdělením, chcete-li bohem. Strašně zajímavá je interpretace odpadní DNA. Je známo, že informaci nese v DNA pouze z 3%. Zbytek jsou dlouhé sekvence znaků jako ...ACACACACACA..., které evidentně informaci nenesou a není známo, proč jsou v DNA obsaženy, když by bylo možno je kódovat energeticky úsporněji jako 1000000x(ACA). Proč je to tak důležité? Protože současná věda a Darwinismus tvrdí, že vše se děje efektivně, tj. s nejmenší energetickou náročností. A co je náročnější... naťukat milionkrát ACA do klávesnice, nebo napsat 1000000x(ACA)?

Darwinismus se s tímto problémem /a nejen s ním/ dostává do slepé uličky. Neumí spolehlivě vysvětlit existenci pavího peří, protože ohromná péra páva znevýhodňují v přežití a přesto je vytváří a čím větší péra vytváří, tím je "lepší". Odpadní DNA je něco jako ta paví péra, alepsoň dne Narbyho.

Odpadní DNA existuje proto, aby dokázala transportovat informaci - je to komunikační prostředek (znovu a znovu připomenu Learyho láska je komunikace). Díváme se na ní navíc přiliš úzce - myslíme, že s ní neumíme komunikovat napřímo; neumíme ji číst. DNA ale nemusí být kódována pouze enzymy a buňkami (nebo v poslední době i primitivně počítači). Je možné DNA vidět přímo, proniknout do jejího kódu. Stačí si rozostřit vědomí a naladit se na vlnu DNA. Primitivní kultury to umí, ale umí to i vědci a každý vědecký objev má na začátku právě toto rozostření. DNA i podle vědců prý vysílá své fotony ve zvláštních zářivých barvách. Nepřekvapuje, že jsou to právě TY barvy, co září na plakátcích na psy-trance parties. Mimochodem ty barvy jsou emitovány lasery. Laser je světlo chycené do krystalické mřížky, zesílené a vypuštěné. Ony ACACACACA sekvence v odpadní DNA jsou podle Narbyho právě krystalem! Nejhorší na tom všem je, že mám pocit, že tuhle informaci dávno vím z LSD a houbových sedánků a jen jsem ji zapomněl.

DNA je něco jako (krystalická) dodávka naložená knihami. Je blbost říkat, že jsou to jen knihy, protože jen ty mají informaci a je blbost říkat, že je to jen dodávka. Je to prostě dodávka plná knih.

Uvedená hypotéza má samozřejmě plno konsekvencí. Je možné zjistit "intuicí", co je dobré k jídlu v pralese, kde nic neznáme. Je možné, aby se život během krátkého období vyvinul do podoby, jakou známe teď a pak stamiliony let stagnoval. Je možné fungovat na jemnější bázi než jen omyl-smrt; správná cesta-čekání na omyl a snaha o zanechání potomstva.

K pochopení knihy je třeba následující (citace): Vidíme, co věříme, že vidíme - a ne obráceně. K tomu, abychom mohli vidět něco jiného, je občas zapotřebí změnit to, čemu věříme.


Zajímavé jsou také autorovy závěry ohledně apriornosti vědy. Zpochybňuje jak antropologii jako vědeckou disciplínu, tak i biologii, alespoň takovou, co předstírá odpovědi na otázky, o kterých neví nic. Argumenty pro zpochybnění obou jsou stejné, jako mé argumenty proti neoklasické ekonomii. Jako bychom měli co do činění s interdisciplinární vědeckou krizí - takovou, která se pouze zavinuje sama do sebe v tautologii.

A přesto bych vědu nezatracoval a autor má vědu taky rád, přestože po napsání této knihy již nikdy seriozně brán nebude. Navzdory všem škarohlídům je kniha psána s mnohem větší vědeckou poctivostí, než skripta plná hieroglyfů. Řekl bych, že je psána úplně novou beletristickou formou a to tak čitelnou, že si ji prostě musíte přečíst. Nezabere to bez poznámek více než pár hodin a dozvíte se v ní více, než v téhle recenzi.