středa 28. dubna 2010

Korupce II

Jak jsem již řekl, po PM mi přišel text, který zde se svolením autora zveřejňuju a doufám, že uspokojivě odpovím. O autorovi toho mnoho nevím, jen že má rád basketbal a má hlavu prolitou liberální propagandou z českého a německého ekonomického vysokého školství. Autorovi říkejme J.

Cau,

každopádně díky za tvůj čas a reakci. Rád bych tě sice ocitoval, ale nevím jak.

Stalo se přesně to co jsem očekával. Marně jsem ve skrytu duše doufal, že se opravdu dozvím něco o reálném životě v Brazílii :D Namísto toho přišlo opět něco, co je na pokraji nějaké filozofické masturbace, ostatně jako většina tvých reakcí. V tom prvním postu o korupci se někdo divil, že je tam málo komentářů. Myslím, respektive cítím to tak na sobě, že prostě běžný smrtelník si přečte nějakej ten post, ti zdatnější se i zamyslí a udělají si obrázek. Nicméně nemají sílu na nějakou reakci, popřípadě polemiku, protože předem tuší, že jdou do předem prohraného boje. Tvá schopnost psát je neuvěřitelná. Vždycky když si něco čtu, hlavičkou si přikyvuju a chrochtám. Se spoustou názorů se člověk okamžitě ztotožní. Projev je seběvědomí a jak často píšeš o propagandách apod., z fleku by jsi mohl nějakému režimu něco psát. Nevěřím, že bychom se něčeho kloudného při nějaké diskusi dobrali, protože bys cokoliv vyargumentoval bravurou sobě vlastní. Ale nevěřím, že jen tvoje názory jsou pravdivé či správné a spousta věcí se mi nelíbí. A tak pravděpodobně na tvoje posty reagují pouze lidé, kteří tě bud líp znají nebo jsou na stejné vlně.

Nevím jak to ukončit ted :D Každý tvůj příspěvek na blogu či na foru si rád přečtu a mám pocit, že mě obohacuje a otevírá oblasti, o kterých je hodno přemýšlet. Nicméně tvoje anarchistické názory (předpokládám že jsem je nazval nesprávně a asi ano, neznám ani všechny pojmy co běžně používáš) plné pesimismu mi neukazují žádný směr. Mluvíš o nekonzistentnosti, ale zatím pořád nemám obrázek tvé vnitřní konzistence. Mám namysli toho jak by teda společnost měla fungovat, kdyžje vše špatně, nebo je to vlastně jedno a systém si sám najde cestu. Nechceš platit daně, uznáváš vůbec existenci státu, o veřejným sektoru ani mluvit nebudu, leč jednou třeba pomoc doktorů potřebovat budeš a možná, že bez toho neefektivního vzdělávacího systému, kterej ti teprve ukázal, že je na hovno, bys nebyl tam, kde jsi.
Tohle mi prostě vadí. Nikde jsem zatím nečetl nic co by se orientovalo jiným směrem než bořením stávajícího systému a mýtů kolem něj.

A to jsem se chtěl jen dozvědět, jestli si se už setkal s korupcí v Brazílii :D Každopádně měj se tam efektivně a at ti neprší!

Cusky, btw. nesouhlasím, že korupce je efektivní

Vezmu to od počátku.

Proč by nebylo možno citovat blog? Mé jméno je La Tibor a normy na citace z webu existují již dávno. Jsi snad takový srab, že nedokážeš slovutným pánům profesorům oponovat s argumentem, že tvůj zdroj je validní, leč nick patrně není pravé jméno? Hraješ tu jejich hru na formalizmus anebo se snažíš něco zjistit? Jestli tě zajímá jen titul z nějaké prestižnější školy, tak nemá smysl se se mnou vůbec bavit. Prostě někde něco zkopíruj a zkompiluj trochu zlepšeným stylem, i průměrná opice ví, jak napsat diplomku, aby prošla. Vědce musí zajímat jen jediné, zda má skutečný zdroj nebo ne.

Dál tedy neosobně... Problém postmoderní společnosti je zkrátka ten, že dokáže brilantně otáčet veškeré souvislosti, kauzality a otázky za odpovědi. J. mě požádal o konkrétní fakta ohledně brazilské korupce, protože potřebuje nějaký zápočet nebo diplomku, která jak víme má mít 40-80 stran, hezké grafy a různé žebříčky korupce, abychom to pak vše bez pokory seřadili a řekli "Česko je na 51. místě, Brazílie je 82., takže na tom nejsme tak špatně, ale pozor, Angola nás dotahuje".

Milý J. Tato hra byla pod mojí důstojnost již když jsem působil v podobných institucích jako ty nyní. Proč? Protože je plytká. Automaticky předjímá určitý rámec pro posuzování korupčního jednání. Tj. například že korupce je špatná. Právě proto jsem v předchozím článku i jinde obhajoval postoj, že korupce vůbec být špatná nemusí, resp. může být lepší než žádná korupce. Může. Nemusí.

Ale je dobré se nad tím zamyslet a zopakuji to ještě jednou a natvrdo. Systém bez korupce se zhroutí. Speciálně korupce úředníků je často jediným způsobem, jak je donutit pracovat efektivně a v prospěch klienta. Je to logické i zpohledu homo oeconomicus - racionálního sobce. Úředník placený paušálem, který se zajímá jen o svůj zisk a volný čas, nemá motivaci pracovat naplno, protože za extra vynaložené úsilí nedostane extra odměnu. A to je základní paradigma se kterým pracuje i neoklasika. Úplatek takovou motivaci poskytuje.

Ano, můžeme uvažovat o lepším systému odměňování. A nejsme ani první ani druzí, kdo o takovém systému uvažují. Proč se neujal? Proč stát i velké firmy trpí tzv. x neefektivností? Toto jsou otázky na které je potřeba se ptát, když zkoumáme korupci a než ji odsoudíme jako škodnou. Je totiž evidentní, že efektivnost řízení velkých firem /tj. i států/ od jisté rozlohy klesá. Jsem zastáncem názoru, že je to právě korupce a jí produkovaný jakýsi postranní trh způsobuje, že tyto velké celky vůbec nějak fungují. I tak lze vysvětlit, proč se reálný socializmus nezhroutil během pár týdnů, což je mimochodem problém, na který neoklasická ekonomie nezná odpověď.

S korupcí jsem se v Brazílii setkal a zde jsou některé případy. Předně chci říct, že jednání s úředníky nesnáším, takže jsem korupci outsourcoval na Belgičany, což jsou lidi, co mi prodali barák a zařizují pro mě papíry.

Dle vyjádření Belgičanů je korupce u dopravní policie běžná věc. Prostě jedet trochu přiopilí, oni vás stopnou, dojedete domů, dáte jim panáka a pár drobných, usmějete se a jdete. Na expat fórech jsou i zdánlivě drsnější případy, kdy na vás jako turistu, pokud jste dostatečně hloupí a jako turista vypadáte, policajt vytáhne bouchačku a nechá se uplatit s tím že vás pustí. Pustil by vás patrně i jinak. Známí Belgičanů ze Švýcarska byli takto policií zataženi někam do Zony Noerte a okradeni o Rolexky a podobné zbytečnosti k veselí všech místních expats, protože si nic jiného nezasloužili. Toto jsou případy, kdy si korupcí vykoupíš klid.

Samozřejmě, J., tvá Humboldt univerzity považuje za korupci jen velmi úzké vymezení nestandardních tržních vztahů. Například uplácení úředníků při žádosti o vízum. V Pernambucu jsem se bavil s nějakým Srbem, co měl v Porto de Galinhas hospodu a chtěl to pro mě všechno zařídit přes známé na policii. Patrně skrz peněžní obnos. Ale co kdyby jim neplatil? Co kdyby šlo o vzájemné protislužby? Je to kurva píča /prosím citovat v té bakalářce/ korupce, když jde o službu za službu? Tak totiž funguje celá Brazílie a patrně celý svět. Jen by se z toho ekonomové posrali, takže si vyseknou jen malinký kousek korupce, kde za korupcí existuje nějaké okamžité finanční plnění, a kterou fakticky nemá smysl odlišovat od zbytku nepeněžně korupční ekonomiky, pokud tedy zkoumáme ekonomické zákonitosti a ne tabulky, co jsme ukradli účetním.

Belgičani narozdíl od ostatních myslím úředníky neuplácejí. Belgičani si v kanceláři prostě sednou na židli a několik hodin se ani nehnou, dokud úředník neznervózní natolik a požadovaný výkon neprovede. Alespoň to mi Marc říkal.

A teď pozor milý J. Ve škole ti říkají, že máš o věcech samostatně uvažovat, ale jsi bystrý hoch a víš, alespoň uvnitř, že je to propaganda a že máš naopak opakovat co ti řeknou a hezky to zaobalit. Děláš to již v každé větě. Ale já to po tobě teď požaduji zapnutí mozku. Znáš jistě tu teorii o substituci volného času a statků. Volný čas je zkrátka jeden ze statků i v neoklasice. Pokud místo peněz nebo statků uplácíš svým volným časem je to korupce nebo není? Pokud si dáš 1+1 dohromady, tak akce Belgičanů, kdy obětují svůj vlastní volný čas a úředníkovi jeho volný čas kradou, je prostě taky korupce. Oni úředníkům prostě dají zpět volný čas, který jim brutálně sebrali. A funguje to.

Jak jsem psal, k pochopení korupce je potřeba hlubšího kulturního vhledu, který nemám ani já. Ale zdá se mi, že korupce se zde může zdát všudypřítomná lehce. Například v Riu jsem nastoupil do autobusu a průvodčí u turniketu /všechny busy zde mají turniket, protože vědí, že procento černých pasažérů by v Brazílii bylo enormní/ mě nechtěl pustit dál. Moc jsem mu nerozuměl, ale asi mě chtěl za půlku jízdného /tj asi 11CZK/ nechat jet načerno. Posadil mě na místo pro invalidy, no já byl tak šokován, že jsem po něm tu půlku zpět nechtěl. Troufám si říct, že úplatky v takto malých částkách v Česku nefrčí, byť jsou v česku lidé s podobnými platy.

Samozřejmě jsou v Brazílii skandály s korupcí v nejvyšších patrech politiky, ale je to skutečně rozdíl například oproti systému v USA, kde jde prostě o legální lobbying? Viz má předchozí úvaha o legálnosti vs. efektivitě. Navzdory velkým politickým skandálům bych od boku střelil, že nejvyšší patra politiky jsou možná v Brazílii ne až tak zkorumpována jako v Česku a to i kvůli silnému náboženskému vlivu a jisté aristokratičnosti papalášů. Tohle vyvozuji především z rozhovorů s ambasadorem, který si jinak na korupci samozřejmě stěžuje jako každý jiný na této planetě.

S korupcí se člověk setkává úplně všude na světě. V Brazílii jsou to například i žebráci, které je nutno zkorumpovat, aby vám dali pokoj - zde je ten obchod mnohem drsnější než v Evropě. Atd atd.

Prosím nevytahuj na mě to, že korupce je nebo není efektivní. To jsou pravolevá apriorní stanoviska nehodná skutečné debaty. Korupce může být oboje a já jsem to narozdíl od tebe vyargumentoval /argumenty pro neefektivní korupci jsou chronicky známé, tak je není třeba zde uvádět/ a to, že nás to tak strašně mate prostě neopodstatňuje fakt, že se v zoufalství přikloníme buď k moralistům, co na korupci nadávají, nebo k cynikům, co korupci berou za součást světa.

Obdobně mi podsouváš s jinými pesimizmus, který já opravdu nesdílím. Nenavrhnu ti jednu z předdefinovaných variant společnosti a ty z toho máš depresi a domníváš se, že člověk musí být sociální inženýr. Z toho mám zase depresi já, protože nechápu jak můžou být lidi jako Lenin a předjímat ideání společnost. Ano, je fakt, že pokud člověk nemá jasnou vizi co a jak bude, tak ho to po masírce jistot socializmu 20. století existenciálně znervozňuje, ale to je přesně to, čeho se lidi teď musí zbavit, protože jedině tohle pohne společností a nikoliv zvolení správných stran nebo politiků.

Konečně ti gratuluji, že jsi stý člověk, který mi omlátil o hlavu moji vysokou školu a konzumaci veřejných statků.

K tomu jen následující. Víš co je ARB, že. Ta idea mě napadla kdesi v 16ti letech an gymplu a kdybych v té době se o to zajímal, tak jsem byl milionář ještě před maturitou. Bohužel jsem vše teoreticky promyslel v hlavě a nechal to plavat a jako kretém dál studoval měňavky a přechodníky. Druhou ideu jsem měl ještě po pauze na gymplu a byla to kurýrní firma, která by, s odstupem času teď vidím, byla ohromný sukces, protože "nebylo kam".

Chceš mi snad podsouvat, že jsem si vybral narodit se do této společnosti? Nevybral. Poprvé mě to trklo ve třech letech a dostal jsem hysterický záchvat. Měl jsem snad tehdy odejít? Nebo ve 12ti? Je mi líto, že v 21 letech jsem na ARU neodmítl infuze... myslím že jsem se snažil, ale nikdo mě neposlouchal jako vždy.

Odešel jsem teď. Až teď. A vzdělání navdory, nikoliv díky němu. Kdyby nebyla vysoká škola a celý ten marast kolem, neztratil bych mnoho let v šedi. Základy logiky kterou potřebuju mi dokázal předat děda nebo táta a zbytek člověka naučí život. Chlap, kterýmu to v Česku nejvíc pálí, a to bez podkuřování, je prostě František zde z blogu, kterej žádný školy nemá.

Co se existence státu nebo spíše nějaké hierarchické struktury týče, tak to anarchista rozhodně nejsem. Vše v přírodě se samoorganizuje a společnost jiná nebude. Jaká bude to nevím. Prostě jak říká Žižek.

Třetí cesta neexistuje, přesto ji musíme hledat.

Opakuju, nebudu alibisticky od stolu designovat společnost, tak jako se to děje na univerzitách, a i proto se mi nelíbí, co teď předvádí třeba Ivo Vašíček, vedocí kandidátky ČPS, který samozřejmě směřuje někam k osvícenému fašismu. Myslím, že tím přeskakuje hodně moc stupňů na úrovni komunit, které nikdo nedokázal, že fungují. A o to se tady právě teď v Brazílii snažím, až se ze mě kouří. Jde to špatně.

úterý 27. dubna 2010

Úvaha o korupci

Na jiném webu jsem byl dotázán, jak vnímám korupci v Brazílii. Následující řádky bych psal soukromě jednomu člověku, tak proč to nedat do placu. O korupci jsem již psal a ani tohle nebude naposledy. Než se dostanu ke korupci v Brazílii, tak bych rád zamyšlení nad tím, co to korupce je.

Korupce jako mechanizmus vytláčení neefektivit z regulovaného trhu

Předně je potřeba pochopit, že korupce je projev skutečně svobodného a anarchistického trhu. Liberálové zde najdou opodstatnění pro korupci, levičáci a konzervativci začnou lamentovat. Ani jedno není nutné, držme se pouhého pozorování, pokud to půjde. Korupce je zkrátka projev skutečného trhu, který se projevuje na trhu regulovaném, typicky socialistickém.

Ivo Vašíček i mnozí jiní popisují korupci za reálného socializmu, kde byla všudypřítomným jevem. Doporučená literatura je k tomuto například Mlčoch /institucionální kecací ekonom, který teď asi bude v kurzu/. Socializmus nedal prostor potřebám lidí na oficiálním "trhu", takže byly ty potřeby naplněny na trhu černém. Ať to byly gramofonové desky nebo práce melouchářů.

Za reálného kapitalizmu, který, jak jsem přesvěčen, nebude za pár let hodnocen od reálného socializmu, co se fungování "trhu" týče, příliš odlišně, existuje korupce taktéž. Je to proto, že působení státu například skrze daňovou soustavu, která při započítání skrytých daní jako jsou třeba dividendy ČEZu, je opět enormní. I viditelné daně v Česku, tj. přímé daně, daně z majetku, DPH, spotřební daně, sociální a zdravotní pojištění jsou jistě dost přes 50%. Kdesi jsem četl, že v SSSR byla čtvrtina!!! zemědělské produkce pěstována v záhumencích. Strašně rád bych viděl srovnání podílu státu a soukromého sektoru v reálném socializmu a reálném kapitalizmu, zvaném sociálně-tržní hospodářství. Jakkoli to je samozřejmě špatně postižitelné, například i kvůli kvazistátním firmám typu zmiňovaného ČEZu v kapitalizmu a Slušovic v socializmu.

Proč je podíl vlády na ekonomice zajímavý pro korupci jsem již zmínil. Čim více vládního sektoru, tím více, ceteris paribus, deformací skutečného trhu. Co lze s přesvědčením tvrdit je následující:
(i) kdekoliv stát zasahuje do trhu, dochází k deformaci (neb bez zásahu je trh skutečně svobodný... toto prosím nesměšovat s antimonopolní politikou, tak jak to dělá propaganda; svobodný trh může být klidně monopol - antimonopolní politika pak v nejlepším případě provede deformaci deformace, která obvykle vypadá asi jako když vložíte nakřáplé vajíčko pod buldozer)
(ii) deformace znamená, že něco je příliš levné nebo příliš drahé
(iii) neadekvátně drahé či levné věci vytvoří tlak na vytvoření skutečného trhu, více viz. například rakouská škola, která tak trh přímo definuje
(iv) každý trh má něco jako transakční náklady, náklady legálního trhu jsou typicky náklady státu; mezi náklady ilegálního trhu patří korupce

Náklady a výnosy korupce

Zásadní otázka je, zda je korupce prospěšná, či nikoliv. Bez pravolevé ideologie zde vyjmenuju plusy i minusy.

Jednoznačné plus korupce je, že uspokojuje potřeby jednotlivce lépe, než regulovaný trh, jak bylo řečeno výše. V dnešní odosobněné společnosti individualit utopených v mase nelze čekat, že tento tlak pomine. Ba právě naopak. Snaha omezovat korupci, tj. naplnění individuálních potřeb, je prostě marná, dokud bude spolčnost mít rysy, jaké má. Pokud bude mít individuum peníze například na lékařský zákrok, který mu může pomoci, tak - etiku stranou - tyto zákroky budou prováděny, byť by to byly transplantace orgánů popravených vězňů.

Minus korupce je totéž, viděno z druhé strany. Mnoho statků může být na volném trhu směněno ku prospěchu obou stran, ale trpí strana třetí, tj. je zde problém externalit. Právě tyto externality jsou v pozadí lamentací rozzuřených občanů a novinářů. Ale je to jen zúžený pohled na korupci, protože korupce, jak bylo popsáno výše, k vyšší efektivitě vést může.

Problém je, jako vždy ve veřejné ekonomii, ve vymezení externalit. Co skutečně externality jsou a co ne? Lze externality vůbec rozpoznat nějakým obecným pravidlem? A zásadní otázka: je sociální smír externalitou?

Mnoho regulací totiž nejsou regulace na ochranu zjevných externalit /příklad: vypouštění nečistot do přírody, které může být vyřešeno podplacením úředníka - takovou korupci patrně konsenzuálně budeme považovat za neefektivní/, ale jde o regulace ohledně sociálního smíru. Sociální smír je zkrátka tvoření rovnosti "natvrdo". Pokud zůstanu u "korupce" v medicíně, tak zkrátka pokud bude obchod mezi vámi a špičkovým onkologem a ten vám za 10 milionů vyléčí neléčitelnou formu rakoviny, tak vyděláte vy, vydělá onkolog a společnost, podle mnohých, prodělá. Na vině je práve externalita rovnosti, kdy zkrátka hněv chudých zvýší entropii ve společnosti a zvýší se riziko jejího rozpadu a tudíž i například znárodnění právě těch bohatých.

Legální korupce, která škodí

Korupce bývá užitečnými idioty občas posuzována pouze podle legislativního rámce. Pokud úkon A porušuje zákon, je to špatně; pokud ho neporušuje, je to dobře.

Tento přístup má jedinou výhodu. V mysli takového inferiorního jedince /typicky politika, podnikatele nebo hospodského filuty/ dělá zdání jednoduchého systému, který je možno dodržovat a využívat bez problémů se svědomím. Ono korumpovat s tím, že sami sebe považujete za svini je o něco nepohodlnější, než když se považujete za geniální čistou lilii. Cynikové se samozřejmě vyskytují (a jsou jistě co se korumpovánítýče úspěšnější), ale užitečných idiotů je, jak mě přesvědčilo už dost lidí, taky dost. Tedy pokud člověk obejde protikorupční zákon, anebo chybí zákon postihující jistý druh korupce, tak to v žádném případě neznamená, že o korupci (=nastolení skutečného trhu místo regulovaného) nejde.

Uvažujme případ hezké prsaté studentky v prváku a sexuálně frustrovaného doktoranda. Užitek studentky může být vylepšen tím, že se nebude učit a dostane zápočet. Užitek dokoranda může být zvýšen sexuálním stykem nebo i jen jeho představou. Náklady na zvýšení užitku studentky jsou podpis do indexu /případně kondom/ (a černé svědomí doktoranda, pokud ho počítá); náklady na zvýšení užitku dokoranda jsou 49 CZK za top s výstřihem ve výprodeji v Terranově (a zvýšení indexu vykurvenosti studentky, pokud ho ještě počítá). Je možné, že dojde ke směně, která bude výhodná, nebo se tak bude v tu chvíli zdát. Společenské náklady ve formě degenerace školství jsou zjevné /plus je zde možná i vnitřní degenerace obou zúčastněných/. Celý vtip je v tom, že podobné transakce je možné provádět zcela legálně a samozřejmě velká část lidského konání je na nich založena. (I to je důvod mé emigrace.)

Lacanovko-Žižekovsky bych zde mohl psát, kterak je přesnější vymezování podobné korupce na národní a nadnárodní úrovni za mnohými levicovými snahami o reformu euroatlantické civilizace a kterak právě takové vymezování detailů rozkládá společnost a pravidla tak, jak by bojovník Hizballáhu nezvládl a zároveň takovou společnost sjednocuje v boji s imaginárním nepřítelem, kterým je ve skutečnosti každý člen oné společnosti. Vidět je to všude. Zákony o sexuálním obtěžování na pracovišti, nahrávání dopravních policistů, omezení maximálních částek vyplácených v hotovosti, limity na veřejné zakázky, zákaz dárků pro lékaře i politické strany atd atp. Vše skvělá idea, kterou dokáže obejít i retardovaný adolescent. Ale sleduje mě tady ještě někdo?

Kriminální korupce, která pomáhá

V každém případě platí i opačná úvaha. Zatímco studentka a doktorand byla společensky neprospěšná korupce v rámci legálního systému, existuje i společensky prospěšná korupce, která je ale zcela nelegální. Taková korupce jsou například úplatky úředníkům, kteří teprve až díky tomu pracují právě tak, jak mají. Například rychle. Fakticky se dá říct, že jde o extra zdanění, ale tak jednoduché to není. I zde jsou na místě negativní externality ve smyslu morální degenerace, která ústí v nevíru v systém. Jak mizerně placený úředník, tak znechucený a riskující uplácející, tak i společnost, pokud se taková korupce provalí, přestává /oprávněně/ věřit v systém.

Zkrátka jsem naprosto skeptický k nějakým kvanitativním výzkumům korupce. Ve složitém světě, kde žijeme, je korupce jeho nedílnou součástí a často ji ani nepostřehneme. Korupce sama o sobě pomáhá systém udržovat. Podobně jako melouchy nebo zahrádkaření pomohly udržet socializmus po desetiletí, tak úplně stejně dokáží úplatky pohnout s nepohyblivými brazilskými úředníky nebo policisty, co mají za úkol vynucovat papírově drsnou imigrační politiku, a právě to udržuje systém v chodu. Neboť úředník zařídí, co podnikatel a ekonomika potřebuje a policista přimhouří oko nad Bolivijcem, který zemi dodá levnou pracovní sílu.

Past sociologických výzkumů

Ano, Brazílie je země prolezlá korupcí. Netroufám si kvantifikovat jak moc, ale je jisté, že se o ní zde mluví ještě víc než v Evropě. V totalitních státech se o korupci zpravidla mluví nejméně. Můžeme na základě výpovědí lidí o korupci něco zjistit? Podle mě je to úplně špatný postup. Stačí si jen uvědomit vrozenou loayalitu Asiatů k jejich režimům. Jsou snad proto asijské země nejméně korupční?

Tím mám na mysli následující: V Brazílii pokud například dojde ke znáslnění, vykradení domu nebo sebevraždě, tak je to velká událost. Například kdyby v našem městě náhodou například k onomu vykradení domu došlo, tak se zde /s trochou nadsázky/ druhý den objeví armáda a bohatí lidé se odstěhují pryč. V Česku jsou bytové krádeže naprosto běžné. Pokud se však podíváte na chatrné ploty v Česku a na nedobytné pevnosti v Brazílii, tak nedojdete k ničemu, co dává smysl. Brazilci se prostě bojí mnohem víc. Brazilci rozeberou každou vloupačku nebo přepadení za devatero horami. Pokud uděláte anketu, jak je to s vloupačkami v Česku a Brazílii, tak dojdete k tomu, že Čech řekne že je to hrozné a mávne rukou (stejně jako často vloupání nebo znásilnění ani nenahlásí) a Brazilec bude půl hodiny lamentovat a na jeho podporu se sejde celá ulice s neuvěřitelnými historkami.

Ptát se lidí na korupci v různých kulturách zkrátka nemá smysl, pokud se chcete dozvědět něco relevantního.

Big fail: Měření neefektivity (=společenské škodlivosti) korupce

A konečně, pokud se někde prokáže korupce, tak jak měřit její závažnost? Určitě to nelze dělat pouze výší úplatku, poněvadž většina škod je ve formě externalit a ty z definice nelze měřit /externalita je cosi co neprochází trhem a jedině trh umí stanovit cenu/. Jak bylo řečeno, korupce vždy něco zefektivňuje a něčemu škodí. Povrchní průzkumy ohledně korupce nemohou mít ani ambici hlubšího porozumění problému. Osobně nemyslím, že například úplatek, který popožene úředníka je takový problém, jako když musím uplácet zaměstnance soukromé firmy, aby provedl to, za co platím již majiteli a jeho zaměstnavateli (státní úředník je z definice neefektivní, pokud je neefektivní i soukromá firma, tak Houstone, tady Reagan a Thatcherová, máme opravdu problém). Uvedené dva příklady navíc přesně korespondují příklady výše uvedenými, kdy efektivní úplatek úředníka je těžký zločin a úplatek soukromníkovi je vlastně jen spropitné, čímž je tragédie antikorupčních zákonů dokonána, protože více bude postihována korupce, která je patrně zefektivňující nebo méně neefektivní.

Jediný smysl žebříčků korupce a podobných ptákovin je ten, že se má tupé mase předložit něco velmi jednoduchého, proti čemu se má bojovat. Rád bych v této souvislosti jen upozornil, že každý systém, který by byl do puntíku udržován tak, jak je formálně vyžadováno, by se rozpadl ve zlomku sekundy.

A jsme zpět u filozofie a reality

Mimochodem o 2 posty zpět jsem uvedl citát, který stojí za zopakování:
Jinými slovy, nejen že každý systém počítá se svým vlastním inherentním přestoupením, ale identifikace s tímto přestoupením, které musí zůstat nevysloveno, utajeno, je skutečnou formou konformismu.
Ano, modří i oranžoví již vědí, rudé jenom oči svědí. Korupce je přesně tím skrytým konformizmem, který provádíme v každodenním životě všichni, ale nikdy to otevřeně nepřiznáme. Hezky to napsala Bublina ohledně komentářů zde na blogu, protože i zde dochází ke korupci. Že mi často podkuřujete až příliš, patrně abyste výměnou dostali potvrzení nějaké své ideologie, která vám pomůže setrvat ve vaší jednoduché realitě, protože Tibor je přeci ten, co se hýbe a využije každou chvilku, aby se snažil rozpohybovat i okolí. A za to, že vám to žeru, se tu do mě nikdo pořádně nepustí. Protože tak to funguje. A jde nám to pěkně. Já tobě a ty mě. Oba jsme spokojeni a realita jde do prdele. Tentokrát nikoliv státní zřízení, ale objektivní realita je zkorumpována. Jako by nestačilo, že ji nemůžeme poznat.

Těším se na komentáře.

(CC) La Tibor

Zenska nezenskost

Pravdepodobne vysla zajimava kniha, jejiz ukazka je tady. Zajimavy, jak se s jakymsi Lacanem, nekym, kdo je 100 let star, ted roztrhl pytel. Aby ne. Nasledujici citat proste muze vstrebat az postpsychedelicka spolecnost, ktera chape, ze schizofrenie je soucasti zivota, nadeje, pokroku a vseho vubec :) Coz vlastne bylo receno napriklad i v te Campbellove knize Myty, kterou jsem tu onehda doporucoval.

Lacan své pacienty chtěl přimět jen a pouze k tomu, aby nahlédli své rozštěpení a pochopili, že v nich je neuhasitelná touha, které se jejich subjektivita nikdy nezřekne

Srovnejte si popis tech zenskych treba s blogem te silene Alex od JXD. Srovnejte to s tim, co vidite kolem sebe. Sem na blog samozrejme chodi hlavne chlapi, takze si v tom muzem ponotovat bez poradne opozice, ale fakt je ten, ze svet je plnej zranenejch holcicek v teniskach a s drsnou mluvou, ktera se s postupem casu pretransformuje do drsneho liberalniho mysleni, ktere vynuluje fakt, ze si na sebe ty podpatky preci jen nakonec obujou, nebot to jsou pozicni body k dobru. To, ze tim padaji do pasti a zranuji predevsim samy sebe, koresponduje s konceptem ironickeho boha. Ty chytrejsi si jeste uvedomi toho ironika a zkazeny svet, ktery stvoril, ale silu na opusteni uz u nich nenajdeme.

IMHO presne tohle je oblast, kam namirit sve usili. Alespon pokud teda nemate penis. Snazim se to rikat bez vetsich uspechu uz dost dlouho. Jinak bychom asi meli aspon zacit studovat Lacana a cekat az krachne Portugalsko a po nem... Na co tam vsichni cekate, smarja?

neděle 25. dubna 2010

Konformizmus

Ne, že by se zde nic nedělo. Například začal fungovat z ničeho nic záchod, když mají zítra přijít makáči rozkopat zahradu a hledat jímku.

Ale zrovna jsem tak přemýšlel nad marihuanou a tím, že ačkoliv je oficiálně po světě nelegální, tak je ve skutečnosti součástí systému a konformizmu. Spolu s legálními drogami a oblbováky prostě zajišťuje poslušnost mas, což je paradoxně přesně to, proti čemu huliči "bojují".

A narazil jsem na zajímavý blog, citát ze Žižeka atd atd.

Jinými slovy, nejen že každý systém počítá se svým vlastním inherentním přestoupením, ale identifikace s tímto přestoupením, které musí zůstat nevysloveno, utajeno, je skutečnou formou konformismu.

Ať již Laibach jsou těmi, co zmatením dokáží vynést pravdu nebo ne, tak IMHO právě to je potřeba dělat. Totiž....
Laibach je slovinská kapela, kterou v její neznámější podobě lze stylově zařadit někam k industriálnímu rocku. Proslula tím, že ve své tvorbě hojně využívá symboliky, která silně připomíná řeč propagandy totalitních režimů, zejména (avšak ne výlučně) fašismu, a častým použitím němčiny. Propaguje Laibach fašismus nebo jiný totalitarismus? To je právě otázka.

Podívejte se napravo na ty symboly zde na blogu, ke kterým jsem přiřadil i to skvělé tričko Hizballáhu. Troufám si říct, že všechno, co pokládá současná realita konformizmu za důležité, ve skutečnosti vůbec důležité není. S jedinou výjimkou. Ty zdánlivě důležité věci (jako třeba volby, značka auta, nebo jestli si holíte nohy) jsou skutečně důležité pro udržení systému. Pointa básničky nemá být prozrazena. Proto zde končím a doufám, že to tu zapadne v historkách o žumpě apod.

pátek 23. dubna 2010

Trocha nelinearity

Konec světa se blíží a hodiny tikají v Řecku. Rád bych upozornil na jednu trochu opomíjenou skutečnost.

Z novin víme, že Řecko si půjčuje za úrok, který má jistou rizikovou přirážku, která bývá připočítávána k Německu. Řecko už tuhle přirážku nedokáže ufinancovat. Takže Řecku bude pomoženo a státy, které mu pomohou, budou platit. Kolik budou platit, to je ta otázka.

Řekněme optimisticky, že hypotéza efektivních trhů je realistická. Tedy, že úrok na trhu ukazuje přesně míru rizika (prosím nesmějte se, používám to jen jako předpoklad). Takže pokud si stát A půjčí Řecku za 6% tehdy, kdy tržní úroková míra půjček Řecku je 8%, tak stát A tratí cca 8-6, tj. 2% /totéž získává Řecko/. Což by nebylo tak zlé.

Ale pozor. Těch 8% není úrok, kterej ohodnocuje správně rizikovou prémii, jež je jeho součástí. V té tržní úrokové míře /8%/ je již zakalkulovaná právě ta budoucí pomoc, se kterou všichni počítali!

Je to jako kdybyste půjčovali nějakému dítěti stovku na bonbony, když víte, že má bohatého tatínka, kterej to nakonec zaplatí. Víte, že i když ten fracek je nedůvěryhodnej, tak prostě ty peníze dostanete.

Nebudou tu žádné moralitky. Jen to, že fundamentální riziko krachu Řecka je mnohem vyšší, než to, které je vidět na beztak vysokém úroku. Tedy státy, co budou platit Řecku v bezvýchodné situaci, skutečně platí velmi vysokou cenu a není to tak, jak lžou politici, kteří budou argumentovat pouze tím úrokovým diferenciálem.

Pokud má Řecko jako člen EMU bohatého tatínka, tak je to situace úplně jiná, než u Maďarska, které má tak nevlastního strýčka nebo u rozvojových zemí, které nemají nikoho. Jenže teď jde o to, zda ten fracek někdy vrátí ty peníze svému tátovi, kterej mu je bude půjčovat za úrok nižší, než by mu bývali půjčili kamarádi, kteří věděli, že tatík vše zatáhne. Proto nelinearita. Rozhodnutí, která EMU chce dělat, jsou na základě indikátorů, které již tato rozhodnutí započítávaly. Zacyklení do sebe.

Na tom je ale vidět jedno. Fotřík je fakt hodně velkej slaboch, pokud to vidí, nebo hlupák, pokud to nevidí. Už máte sbaleno?

Přijeli Američani, pračka a ucpal se záchod

Tak přijeli můj kamarád a byznys partner z USA /říkejme mu E./ se ženou a s rodičema. Moc se jim tu líbilo, barák i když spoře vybaven, zvládl 7 lidí poměrně pohodlně. Teď jsou v Riu a na Costa Verde, ještě přijedou.

Problém byl se záchody, které se definitivně ucpaly. Přes pizzaře a další lidi jsme se dostali k někomu, kdo tu bohužel bude asi muset kopat novou jímku. Máme už překopanej dvorek, trubky od odpadu vedou pod barák, ale kam dál nikdo neví. Belgičani nikdy nic nevyváželi, v domě je všude dlažba a žádnej poklop. Na druhý straně baráku jsme zkoušeli bezúspěšně kopat.

Přijela taky pračka, takže konečně pereme. Co nepřijelo byly kufry američanů, které byly ztraceny kdesi v Miami a dorazily o dva dny později až k nám domů. Na naši nádhernou novou postel nedorazila matrac. Americanas.com.br nám po měsíci, kdy měla dojít, napsali, že se omlouvají, ale zboží nelze v termínu dodat. Víc nic.

Nejúžasnější je ale jeden děda, co tu a dva dny komplet vyčistil a posekal zahradu, včetně té odporné vysoké trávy. Já bych to dělal rok. V životě jsem neviděl někoho tak makat. Mám pocit, že zahradníka teda fakt najmu, protože na tohle nemám.

Zahrada hned působí úplně jiným dojmem. Ještě vyřešit ty odpady a dostat ty objednané věci a bude dobře. Nábytku si tu necháme vyrobit podle designu T. rozhodně víc, z Evropy si jen dovezu židli.

neděle 18. dubna 2010

Výlet na Copacabanu

Helder mě pozval do bytu na Copacabanu. G. jela do Ria se mnou. T. byla ve Foz de Iguazu na Paraguaysko-Argentinsko-Brazilském pomezí a prý sem napíše samostatnou reportáž. Stálo to tam taky za to.

Z busu jsme viděli, že našem městě především stále stojí rybníky po povodních, takže nám nejdou splachovat záchody. Do Ria klasicky přes Niteroi a přívozem, tam jsem se od zevlující G. oddělil a jel za ambasadorem.

Byt přímo uprostřed Copy má úžasnej. Styl 50tých let, Corbusier style, zabírá celé patro mrakodrapu. Občas se lehce rozpadá, ale to na atmosféře spíš přidává. Celý je vybaven z jeho cest - ohromné lampy z Iránu, sošky z Mosambiku. Další služebná, co tam bydlí. Rychlej internet, dávka novin. Ten chlap musí mít šílené režie, neboť v tomhle bytě je určitě míň jak měsíc do roka.

Ambasador spí nepravidelně, takže jsme se vcelku shodli na koexistenci. Po návštěvě Sushi baru /já se na rybu necítil/, kde se mu obsluha klaněla jak císařovi a on si toho ani nevšim, jsme šli asi v 7 večer spát a probrali se o půlnoci.

Mezi prací pustil v TV nějaký záběry z topless parties z nějakýho obskurního programu v USA a ptal se, jestli to v Česku frčí taky. Že prý když u nás byl v 65-68mém, tak jsme měli nějakou národní hru, že když člověk udělá chybu, tak musí svléct část oděvu. A některé dívky prý skončily úplně nahé! Tak to jsem šel do kolen.

Pak měl přednášku o Izraeli. Když o spiknutí Židů mluví Stwora, nebo nějací pošuci, tak to člověk pomine. Když tuhle teorii ale zopakuje nejvyšší diplomat, neměli bychom se nad tím zamyslet? Sám nevím, ale druhý den jsem narazil na Praca XV na Palestince od kterého jsem si koupil tričko Hizballáh se samopalem a jako bonus dostal magnetickou vlajku Palestiny na lednici. Mám rád symboly. Až někoho uvidíte v Praze zkopaného od Židů kvůli tričku, budu to já.

Na dvě hodinky jsem se jel podívat na Lapa, kde byla i G., kterou tou dobou asi okrádali, ale nenašel jsem ji. Party byla tentokrát malá, neboť Rio má prázdniny a všichni jsou pryč /třeba v našem městečku/.

Druhý den mě Helder dostal zase. Jeho služebníka to tam již nebavilo, tak si vzal Jeepa, a odjel domů. Helder teda musí cestovat busy a taxíky. Šel ještě zařizovat nějakej deal /prodává svoji loď a kupuje větší/ a vymódil se skvěle. Pohorky, tričko turista a na hlavu žluto-modrý klobouk s nápisem Sweden.

Rozloučili jsme se, pozval jsem ho na zelený čaj, kterej má moc rád, ale nemá žádnej kvalitní a já šel čekat na T., co se vracela z Fozu.

Auto opět není, chlapíka se mi za celou dobu nepodařilo kontaktovat, i když to Helder zkoušel intenzivně. V 72 nebo kolika letech je každopádně Helder úžasnej agilní týpek, to se mu musí nechat. Uvidíme, co pro něj budu moct udělat. V každém případě: Mít z Copacabany kam zajít během minuty a natáhnout se v klidu v takovém menším paláci bylo mocinky příjemný.

čtvrtek 15. dubna 2010

Pokroky v portugalštině


Právě mi volali z výrobny dřeva, že postel, kterou T. nadesignovala, je připravena k dodání v sobotu. Nejen, že jsem jim byl schopen porozumět, ale taky jsem jim nějak sdělil, že je to možné až v pondělí.

Jsem na sebe patřičně hrdej :) I když bez zubů na obou stranách čelisti nejsem schopen rozžvýkat ani zeleninový salát.

PS. U techhle songu se mi vybavilo KD Ládví, polovina 90tých let, vůně suchého ledu a to že ničemu nerozumím, ale/právě proto užívám si to... no v tom frčím asi sám jako v Brazílii. A už chci mít to auto a v něm pořádný brazilský bedny.

Solární energie

Tak jsem se po ránu dobře pobavil u článku o "podvodech" se sluneční energií. Vysoké dotace v EU způsobují, že si lidé a firmy své panely nasvěcují energií z ropy.

Jako vždy, chyba není v tom, že celej systém je úplně špatně, ale v tom, že to celé prasklo, jak je v článku řečeno.

To je to kouzlo subjektivní reality - dokud nepraskne, tak je nádherná a když pak praskne, tak za to všechno může ten člověk, co ji propíchnul. To je univerzální pravidlo dneška a proto jsme takoví srabi.

Btw. v Brazílii solární panel nenajdete, jak jsem již psal. Myslím, že všude kde jsem byl, neklesl počet slunečných dní pod 300 za rok. A tropické slunce je opravdu vydatné. Dalo by se to brát jako argument, že když se to nevyplatí v Brazílii, tak to tuplem bude nesmysl v Česku, ale i to je příliš zplošťující. Brazilci totiž na efektivitu dlabou.

V Brazílii nenajdete ani pasivní ohřívací bojlery na střeše. Takové, co jsou třeba v Řecku. Maximum, co zde člověk vidí, jsou nádrže na vodu Fortlev ve favelách, co stojí na střeše, ale ty nemají nijak vymyšlený systém absorpce tepla a navíc vám v horkém dni v domě pak teče JEN teplá voda.

Takže je to opět neefektivita a agnoze. Svět nedává smysl. Lidská mysl smysl kolem sebe potřebuje. Proto se vymýšlejí pseudokonstrukce, jak svět smysl a efektivitu má... asi jako systém železnice.

Jediné, co svět má, jsou rezervy. Naprostá většina energie se prostě ztratí lidskou leností. Ne proto, že by nebyly informace. Ale proto, že informace jak ušetřit jsou, ale my na to prostě dlabeme. Třeba tady jsou úsporné žárovky často levnější než normální. Dokonce jsem objevil druh, co má žluté světlo. Ale do baráku jsem je ještě nenamontoval. Nebo moje energie s Angličanem. Půl roku... a bylo to k něčemu? A co další půlrok se slečnou jménem G., která si sem přivezla své stereotypy a odmítá se jich pustit.

Je plýtvání skutečně plýtvání? Člověk jménem Bataille, o němž rád mluví Heyoka, tvrdí opak! Plýtvejme víc, ale... a to se podržte, nebere to v levicovém smyslu. Plýtvání je prý ta nejlepší forma investice.

Je vám to teď už jasnější?

Edit: koukám, že energetická arbitráž zaujala i Iva

úterý 13. dubna 2010

Nechutné užívání si


Pořád mi někdo píše, jak mi závidí, jak si tu užívám. Tak takhle se tu bavím. Tentokrát je to pětka, minule šestka. Po dvou bezesných nocích. Moji známí z minulého dílu dělají extrakce jen v sobotu, pokaždé tam sedí jiný medik, který se zubu dotýká jak matka dítěte.

Ale v Brazílii máme kapitalizmus. Na hlavním náměstí je asi 8 dentistických ordinací a můžete si vybrat. Někde jsou extrakce ve čtvrtek, jinde vůbec. Ceny od 30 BRL do nekonečna.

V agónii po pár pokusech jsem došel do úžasné oldschool ordinace. Vybavení z přelomu 70 a 80 tých let. Okno bez výplně s markízou a výhledem na náměstí. Všude kýčovité obrázky ptáčků a Ježíše. V Česku by to člověka vyděsilo, tady je ovšem křesťanství záruka člověka, který má alespoň vůli se snažit.

Byl tam překvapivě doktor, tak 35 let, vzal mě hned a vypadal skoro jako Čech. Archaické vybavení laboratoře připomínalo zašlou slávu Ria, po které slintá Fandor. Týpek byl ovšem hustej. Injekci píchnul na několikrát, strašně rychle, a tak, že jsem ji necítil. Pak udělal jen rychle lup, já zařval a šel domů. Myslím, že tu mám zubaře. Konečně mi je zas na chvíli dobře. V baráku neodtéká odpad, zítra musím zas na prohlídku auta do Ria a do toho mi pořád píše pan ambasador, který vesele paří v Riu, zároveň mu z USA sháním naviják na ryby a zároveň se snažím od tama připravit na návštěvu 4 lidí. Čekáme plno kusů nábytku. Atd atd.

neděle 11. dubna 2010

Polské a brazilské mrtvoly


Končí týden a mediální přehled zahrnuje asi jedno sto mrtvol polských politiků po leteckém neštěstí a pár set mrtvol bezejmenných Brazilců po sesuvech půdy nedaleko. /Krom toho zemřelo pár desítek tisíc lidí v Africe i jinde na banální nemoci a podvýživu atd atd.../

Zatímco Brazilci nikoho moc nezajímají a lidi si je zatřídí do povinných katastrof někam mezi Haiťany a oběti úniku chemikálií někde v centrální Číně, ke kterému dojde kolem 2.5.2010, tak polští potentáti dojali celý svět.

Politici jsou, na rozdíl brazilských pracujících od drogových dealerů po opraváře kol, skuteční gangsteři, kteří těží z objektivní neschopnosti a lenosti svých poddaných/otroků je sesadit a lynčovat.

Když umřou chudí bezejmenní kdesi v brazilském bahně, tak lidé obvykle nepláčou. Když zemře nějaká politická svině, tak na náměstích pláčou lidé, kteří je neznají a celý život jim skrz daně cpou své zdroje, aby ony zdroje byly vzápětí použity proti nim.

Lidské nitro je plné záhad. Stockholmský syndrom jako projev nejvyšší submisivity je tu jak se zdá stále přítomen. Fascinující je třeba příběh komunisty Bucharina, který nejprve odmítal lhát sám sobě, ale nakonec byl stalinisticky zlomen. Patrně bylo obdobně zlomeno hodně našich předků před mnoha desítkami let, takže si teď ani neuvědomujeme, že jsme darwinisticky vyselektovaní genetičtí srabi, kterým nestačí se jen krčit, ale musíme ty nadřazené ještě zbožňovat až za hrob. Pravdou je, že to děláme částečně i proto, že kdybychom připustili, že se necháváme ovládat někým tak nicotným, jako je obyvatel favely, tak tím srazíme svoji vlastní hodnotu před námi samými ještě níže.

Upřímně. Afričani jsou mi dost lhostejní, neboť mám hodně práce s lidmi, kteří mě obklopují. Jsou mi bohužel jedno i ti Brazilci, co zemřeli za kopcem. A jaký mám mít pocit z toho, že z boží vůle spadlo letadlo plné kreténů, kteří vynikli hlavně tím, že lhali a manipulovali ze všech nejlíp?

PS. Na fotečce je boj pavoučka se švábem z terasy. Silnější požírá slabšího. Jako vždy. /kliknutím zvětšete/

sobota 10. dubna 2010

Informační monopol

Liberálové budou opět nesouhlasit, neboť je demokracie a každý má neomezené možnosti. No nemá. Alespoň podle mě, levičáků, a ultrapravicové rakouské školy, aby ta hierarchie byla postavená na hlavu.

Rozděl a panuj platilo, platí a platit bude. Není podstatou podnikatele vydělávat průměrný nebo obvyklý zisk a tak tak platit úroky. Není podstatou politika omezovat svoji moc. A není podstatou médií přibližovat své čtenáře blíž svým zdrojům.

Před mnoha lety byli mediální teoretici nadšeni z toho, jak přichází nová éra informační společnosti. Každý příjemce médií bude mít možnost se dostat přímo ke zdrojům skrz kliknutí nebo sérii kliků.

První internetová média opravdu využívala hypertext a informační komunizmus byl na dosah. Jenže to byla iluze.

Za prvé média prostě nemají zájem informovat o svých zdrojích a řezat si pod sebou větev. Jediné, co moderní média mají je značka a těch pár zdrojů. Jakmile by na ně přesměrovaly své čtenáře, mají po srandě.

Za druhé přišlo omílané SEO a internetová média jsou pro vyhledávací a třídící algoritmy vyhledávačů bohužel silné stránky. Slovem "silné" je míněno jejich vysoké umístění ve výsledku vyhledávání, které sem automaticky přenáší i na stránky, kam je odkazováno. Proč předávat ranky jinam? Hypertextový odkaz opět posílí původní zdroj, tentokrát nepřímo. Takže když už se někdy objeví odkaz, tak si všimněte, že ne jako URL, ale hezky textově vypsaný. Naopak ihned.cz začal s hypertextovým prolinkováváním vlastních stránek a tím cílí na longtail.

Konečně za třetí, a to je známý argument, konzument informací je debil, který nechce vědět vůbec nic, jen se děsit a číst, co již četl, takže je potřeba mu jeho realitu nenarušovat.

V poslední době se rozčiloval zvedavec.org, že Česká televize v reportáži neuvedla jeho URL. Podobně se teď rozčilují Blisty, že nebyl uveden zdroj u jakéhosi problému, na který blisty skutečně upozornily první.

Levičáci jsou super. Pořád se budou rozčilovat jako pan Binka (mimochodem přispěvatel Blistů), že svět není, jaký má být. Blisty jsou v tomto smyslu levicově ufňukané pořád. Narozdíl od mainstreamových médií zdroje uvádějí, mají příšerný layout a většina článků je určena pro šedou kůru mozkovou a ne pro plazí mozek. Blisty v soutěži s mainstreamem prohrávají. Nejen že nemají moc a většinu ranků nechávají odplynout přes externí odkazy, ale, jak bylo uvedeno výše, nikoho ani moc nezajímají. Přesto je čtu rád a každé ráno se těším na další porci ufňukanosti, stejně jako se moje babička těší každé velikonoce na "ty hrůzy na Filipínách, kde se šílenci bičují do krve".

pátek 9. dubna 2010

Trocha filozofie

tentokrat od jinud. Moc pekny clanek.

Edit:
Bylo mi od T. receno, ze clanek je povrchni a neco, co levicaci na ceskych fakultach omilaji porad dokola. Takze napisu, co se mi na nem libilo.

Byl to zaver. Je možné, že by zakotvení naší identity v nejhlubších vrstvách psychiky bylo zároveň přiblížením se k nejvyššímu objektu naší existenční touhy? Můžeme kopat tak hluboko ´dolů´, až se ocitneme ´nahoře´? Ztratit se sobě, naší domnělé identitě, abychom se skutečně nalezli?

Patrne si ho lze interpretovat ruzne, ale ja to beru v predeslem kontextu, kde se autor zminuje o nasi identifikaci s maskou, jako navod.

Pokud se nemuze clovek vymanit ze stupidnich her (napriklad her na zamestani) skrz jine hry, napriklad hry na konicky nebo hry na uzivani si, tak je cesta se skutecne zamerit na tu svoji hru a dohrat ji az do konce se vsi vaznosti, ackoliv clovek vi, ze je k nicemu. Tak pravil Castaneda. Autor blogu to mozna myslel jinak a povrchneji, ponevadz v sobe se v zapadnim svete budou lide hrabat jen proto, aby to, co se dozvedi, pouzili jako postmoderni vymluvu a omluvu vlastni lenosti. Zkratka: vsimli jste si, ze nejvetsi vymluvou a uhybnym manevrem dneska je, ze kazdy vsechno vi a PRESTO nedela, to co vi. Jak je nadherne svemu kritikovi, at vnejsimu nebo vnitrnimu, vzit vitr z plachet tim, ze ho uzemnime znalosti jeho opozicniho nazoru? Mily Heyoko. Proto mi jsou vsechny psycho- vedy proti srsti. Delaji prave tohle.

Ted jdu do pizzerky za panem ambasadorem, kterej tu hru na ambasadora vzal vazne a presto mu to az tak nevyslo. Na rybach byl na jachte jen jeden den, protoze bylo priserne pocasi. Uvidime, co se dozvime.

středa 7. dubna 2010

Orkan

Druhy den po lijavci prisel orkan, co mi skoro odnesl antenu od wifi. Na terase se skoro nedalo v tom vichru udrzet a to je barak stineny stromy.

A ty stromy samozrejme spadly na elektricke vedeni, takze jsme pres 24 hodin byli bez proudu. Mesto dole je plne bahna, ale je perfektni vzduch. Tezka vlhkost je pryc, je asi 24 stupnu, lidi vyndali kapuce, kulichy a kozacky.

úterý 6. dubna 2010

Povodně

Tak nás to v noci zase vyplavilo skrz kanalizaci. Není to takovej problém, neboť jsou všude kachličky a vodu jsem jen vymetal skrz barák na terasu. Ale je to druhá průtrž v tomhle roce. Mezi průtržemi jsou týdny sucha.

Zjistili jsme aspoň, kde zatéká do baráku i vrchem. Je to spojnice tašek a zdi. Tašky jsou tu takové těžké, asi centimetr tlusté glazované cihly, které jsou napasovány přímo do zdi a chybí tam nějaká krytka, takže když fouká z boku, tak je problém.

Teda v případě, že za noc naprší přes 200 milimetrů. Což například dnes bylo, protože mi chybělo 15 centimetrů k okraji bazénu a ráno už přetékal a prší dál. Naštěstí už ne nárazové srážky, takže to kanalizace bere a přes střechu neteče.

Celý město pod kopcem je prý pod vodou, v Riu jsou záplavy a 32 mrtvejch. Lidi prý nemají vycházet z domu. Tak to je odsud vše.

pondělí 5. dubna 2010

Duha a kaktus


Z okna ložnice jsem právě zahlíd duhu. Tak tady je její fotka i s ukázkou kaktusů ze zahrádky. Jestli je někdo schopen identifikace těch všech bodláků, tak má bezvýznamný bod navíc. Jestli mi někdo poradí, jak efektivně likvidovat tu trávu mezi nimi, tak získává velmi významný bod.

pátek 2. dubna 2010

Další ztracený den

Po internetu řeším auto. Včera jsem s G. vyrazil do Ria. Už máme mobil, tak jsme mohli být ve spojení. Dostala triviální úkoly na rozkoukání jako dojet na Copacabanu apod., které byly splněny jen omezeně. Zpět k přívozu na Niteroi dorazila opožděně a autobusem, který ji vzal, poté co viděli její zmatenost, mimo trasu, zadarmo a ještě dostala bonbon.

Já jsem tři dny před tím po emailu domluvil v autobazaru prohlídku skoro nového VW Gol. Bazar v západní zóně Ria jsem našel relativně lehko. Prodejce se nevyskytoval, ale jeho zástupce dokonce mluvil trochu anglicky.

První problém: dojednaná cena byla pro ně příliš nízko. Druhý problém - auto mělo být v elektrice, ale nemělo ani klimu. Třetí problém - najeto nemělo 35000, ale 60000. Čtvrtý problém - projížďka nebyla možná, neboť nebyla seřízená geometrie. Pátý problém - nebyli schopni mi dát kopie papírů.

Tedy vše dohromady dává problém šestý - snaží se i se svojí tradicí 35let dělat ze zákazníků úplné debily: nalákat a zkusit jim prodat něco draho... což jsem mu taky řekl. A zde to bylo zajímavé a ukázalo to, proč je Brazil v něčem fajn. Když jsem na něj nasraně dlouze a upřeně zíral, tak se začal kroutit jako žížala na pánvičce a začal kňourat, že ho do toho donutil šéf. Oznámil jsem mu, že by si mohl šéfovat radši sám a že mi ukradl den života. V Česku by to možné nebylo, protože tam už umí lidi lhát tak, že tomu i sami věří.

Ve skutečnosti mi ukradli času víc. Musím jim totiž na místním ebay /mercadolivre/ napsat negativní hodnocení. Zvažuju i Procom a v záloze mám to, že si jejich doménu regnu místo jejich .com.br jako .com a napíšu tam celou story a zkusím to dostat někam na druhou pozici v google. Trochu mi dělá vrásky to, že doménu lze regnout pod falešným jménem, ale oni znají moje skutečné údaje a netuším, nakolik mafiánští dokáží být, když je člověk skutečně nasere. Tyhle vtipy můžu díky emigraci bez újmy jistě dělat jen v Česku.