středa 10. října 2012

Shaníme javascriptovýho (jquery) pracovnika

Omlouvam se za posty z hrobu, ale maji opodstatneni. Shanim nekoho na praci viz. titulek a vzhledem k tomu, ze opravdu nestojim o leckoho, protoze zaplatpanbuh me nouze netlaci do iluze, ze proste nekoho najit musim, tak to zkousim ruzne silenyma cestama, kde to proste bude bohuzel trvat. Rad bych aby pro me delal nekdo, kdo treba i nejak cetl tenhle blog. Samozrejme jde o praci v sede/cerne zone ekonomiky, bez placeni dani a podobnych kravin. Dokonce ani moje jmeno neni treba znat. Co muzu nabidnout je, pokud budete makat, ohodnoceni vysoce nad jakoukoliv narodni i nadnarodni shitcompany. Vicemene stojim pouze o lidi, kteri chteji vypadnout ze systemu, at uz je tim systemem mineno cokoliv. Lidi co budou bojovat s vlastni slabosti, chteji SKUTECNE menit svet (byt pravdepodobne do destrukce), nevadi jim riskovat, ze dostanou pres drzku. Lidi, kteri mi az uzraje cas budou muset rict nazdar - jdu si delat neco svyho... ale ted potrebuji zvysit bank a rozkoukat se ve svete. Je prakticky jistota, ze na vas budu hnusny, ale budu to opravdu myslet dobre. Tak pokud se najde blazen, co pochopil, ze normalni prace a normalni rodina a normalni zivot jsou smutne sracky, co maji cloveka udrzet v otroctvi, kde otrok je zaroven i otrokarem, tak se ozvete. Pokud se chcete jen na necem svezt, tak se mi proboha neozyvejte. Po tom, co jsem s lidma zazil v Brazilii uz ty sracky v lidech konecne vidim a pokud se s nima fakt nechcete prat vy sami, tak mi nepiste. Dam vam to sezrat a nepomuzete si. Tohle fakt neni o tom vydelat si uzasny love a dal naplnovat nefunkcni vzorce lidskyho chovani. Ze zacatku bych zkusil nejake male veci a uvidime jestli to bude klapat.

pátek 13. července 2012

První pomeranče

Natrhali jsme první pomeranče ze dvou stromků co jsou u domu.  Je jich tam mnohkrát tolik a dozrávají postupně. Jsou sladký a plný šťávy, ale je třeba se naučit kdy jsou akorát, protože podle barvy se to úplně nepozná. Je to jako s banánama, nemá to moc společného s tím co jsem kupoval v Čechách. Teď z nich ždímu každý den džbánek šťávy.


Nic převratnýho, ale je to hezký. ( Nejoblíběnější ovoce rodiny jsou samozřejmě pořád jabka, který rostou  jižněji).

úterý 10. července 2012

O pár kroků dál.

Tak po věcech co se tu udály a po zvyknutí si na potlučené iluze mnohých o mnohých ( z důvodů domněle skutečných i skutečných nedomněle ) jsem se, shodou okolností spíš než vlastní silou, zklidnil a jsem schopen něco psát.

Raději fakticky, abych se po měsíci nebo několika nemusel smát nebo trapně zírat na své příspěvky minulé, ale možná to tak mají ostatní taky.

Picérie je přes zimu nullová až dotační . Je na místě, kam téměř polovinu roku docházejí především o víkendu a slavnostech turisté ( Brazilci ) a tak pochopitelně v zimě - druhou polovinu - nedochází téměř nikdo, což je ale kompenzováno právě létem. Teď tedy Pizz přežívá jen díky neplacené práci Ovarise a mojí ženy (dále Z), částečně střídané mnou. Jediný kdo si tak z provozu odnáší peníze je číšník a majitel prostor ( nájemné), ostatní jmenovaní pak trávené pizzy a zvláštní směs pocitů nesmyslnosti a smysluplnosti.

Jako druhou aktivitu jsme se Z začali vyrábět nábytek.


Tohle je masivní stolek z massaranduby jak bude s ostatníma věcma na brazilským webu, jestli mi z toho nešibne než to dodělám.

Massaranduba je velmi tvrdé a těžké dřevo ( neplave, nic ho nežere), které tu všichni obdivují, ale nikdo z něj nechce dělat nábytek.  Brutálně tupí nástroje, prach při broušení působí neblaze na oči a dýchání, pokud se nenapustí spec. olejem co se vpije, tak praská.  Pokud se ale věci vychytají, funguje to. Brousím s respirátorem a okuláry, načetl jsem charakteristiky vysychání a čím to lepit, několikrát to napouštíme olejem a jsem spokojen.

Další věc ( to už je zase o Brazílii) je výroba a prodej, resp. jak to udělat jinak a lépe než to dělají ostatní. Pokud si půjdete koupit nábytek, koupíte  například v Bahia.com.br věci z papírových desek polepených folií, co se odřou za měsíc a zplesniví nebo to sežerou mravenci až vyschne humus v kterém to máčí
Druhá varianta je obejít truhlářské prodejny ( je jich násobně víc než v bývá v Čechách), objednat si něco ze vzorníku a pak se nechat dva měsíce každý týden přesvědčovat, že to za týden bude. Občas nakonec vyrobí co jste chtěli v požadované kvalitě.

Třetí cesta kterou jsme zvolili je vyrobit nějaké počty kusů a pak je nabídnou "k dodání ihned". Podle mně i podle názoru okolí to bude fungovat.

Výroba probíhá v garáži u domu se stroji tak za 4 tis realů. Možná to ještě není ta pravá trefa, ale podle všeho je fakt třeba makat a neztrácet čas čekáním na Godota, každopádně je mi tak líp.

sobota 31. března 2012

Novy Cech v Brazilii

... a vypada to na jeho blogu dost jako to bylo na tomhle. Tak vsichni hledaci pravd, guruu a poseroutkove, co se nikdy nikam nevydate: tady je dalsi blog do vasich RSS ctecek:

http://bigglobetrotter.blogspot.com.br/

a ja se jdu zase mlcet, do not worry

Končí léto

Bydlíme na pousádě hnedka naproti moře v místní suprové čtvrti. Hnedka vedle ambasadora Heldera. Pláž je super, podívám se na ní přibližně tak 0,1x za týden. Zrovna včera byli hezky velké vlny. Musel jsem si vychutnat tu sílu a málem sem se utopil, jak mě proud vody stahoval zpátky do moře.
Vedra už trochu polevily. Místo obvyklých 35-40°C je teď kolem 30°C a když prší víc jak jednu hodinu, tak se ochladí i na takových 22 a v noci tipuju i na méně. Vypadá to směšně, ale fakt je mi zima a to jsem v dětství zvládal mnohem nižší teploty...

Takhle vypadá pohled na pláž


Vypadá to, že po karnevalu turistický ruch utichl a je tady tak 1/10 toho co obvykle v sezóně. Na jednu stranu se mi to líbí, ale nadruhou stranu rapidně klesly tržby v pizzerce. Nicméně dostali jsme novou grafiku, tak děláme na masivní virálové a propagační kampani.
Chodíme po městě a lepíme nálepky s logem pizzerky, zatím bez telefonu a adresy, jen logo, které mimochodem vypadá jako hakenkreuz. Pocity ve chvíli lepení jsou skvělé. Mám pocit, že dělám něco hodně ilegálního. Doufám, že mi někdo nerozbije hubu, zatím do děláme tajně aby nás nikdo neviděl, takže v noci.
Hlavně mě zajímají dopady téhlé akce na místě, kde o tom nikdo nic neví.

středa 28. března 2012

O čem je emigrace

Nevím, jestli to tady už náhodou někdy nezaznělo v dřívějších příspěvcích od La Tibora, ale pokusím se popsat, co znamená emigrace do Brazílie pro mě.

Nechci říkat, že jsem něco pochopil nebo mě osvítilo, ale poslední dobou mezi tím co nespím a zároveň nepracuju, hodně přemýšlím, proč tady vlastně jsem. Proč jsem se rozhodl opustit teplo domova, práce, dosavadního "normálního" života. Nechci tady vyprávět, že sem z Česka odfrčel jen pod vlivem existencionálních problémů. Určitě jeden z hlavních důvodů byl útěk z nepříznivé situace, do které sem se dostal svým bezvýznamným životem a pošetilýma krokama. Myslím, že to je jedna z věcí, kterou sem si tady musel přiznat sám před sebou. Leź, která je produkována vlastní osobě, že se vlastně nic neděje, je možná nesčetně krát horší než když lžete okolí nebo klientům.

Všechny ostatní lži jsou vlastně dost o ničem, ale tahle vnitřní lež vás zamotává takovým způsobem, že by se z toho jeden posral. Ničí to něco vevnitř, možná to zahnívá. Nejde si prostě nalhávat, že je to všechno v pohodě a že se vlastně nic neděje.

Měl jsem za to, že musím vyjít ze zaběhnutých kolejí a přiznat, že je to celé v hajzlu. Dojel jsem tady a po prvotním opojení tím vším jsem došel k myšlence, že BR je pro mě peklo, protože z něho není úniku. Možná je to ještě horší, než mi to La Tibor v předstihu vysvětloval... Jednou na pláži jsem mu to vytkl, že to tak není, ale když se kouknu podrobněji, tak je to tak a ještě mnohem víc a rychleji. Jestli jsem zažíval krizové stavy v česku průměrně 4x do roka, tak tady je to 4x do dne. Celá realita se hroutí a vlastně všechno se hroutí a člověk už k tomu přihlíží jak se to hroutí a snaží se to příjmout.

Hledat smysl žití byla taky blbost. On nejspíš žádný smysl tohohle utrpení proste žádný není. Všechno se to prostě děje a je bez jakéhokoliv smyslu.
Emigrace je teda o tom tohle všechno přijmout a neposrat se z toho. A nebo se posrat, ale převlíknou si trenky a pokračovat. A vědět, že jsem se posral a myslet na to a uvědomovat si tu absurditu toho všeho.
A myslím, že únik do jiné země to hodně zjednodušuje. Myslím, že by to bylo dost velké psycho "emgirovat" a přitom zůstat v česku.

To je pro ty, co mě znají a mají potřebu ptát se mě, jak se mám. Tak nějak takhle. Jo a jinak začlo pršet a je mi fakt zima při těch 20 stupních. No jo, končí nám léto a začíná podzim.

sobota 24. března 2012

Trochu pracujem

Hrozně rád bych vás chtěl zásobovat šťavnatýma zprávama z Brazílie, ale tak nějak nezbývá čas napsat blogpost. Zrovna teď, když to píšu, jsem nevyspalý, mám 4 ráno a padá mi hlava.
Pracujeme v picérii, kde teď po příchodu ovarise, dochází ke změnám, pracujem na grafice, pracujem na webu v portugalštině o tom místě, kde se nacházíme, děláme do grafiky, snažíme se o SEO pro místního kupodivu velmi schopného účetního, zakládáme firmy, abysme zjistili, že to je shit a běháme po všech možných úřadech a vyřizujem různé nesmysly, abysme se pak u jiné osoby z té samé instituce dověděli, že nic takového nepotřebujeme.
Jezdíme ve velkým vedru na kole přes kopec a děláme zkrátka spoustu věcí k ničemu. Ale snad to nějaký konečný obraz dává.
S ovarisem bydlíme v pousadě na břehu oceanu. Sice nám zachvilku zkolabujou počítače, ale můžem se masírovat, že bydlíme u oceanu.
Lidi, jak se dověděli, že dělám něco s webama, tak mě zavalují více či méně nesmyslnou prací typu udělej mi stránky. Tohle fakt moc neumím a je dost těžké jim vysvětlit co to je SEO.
Brazílíe je plná nefunkčností a neefektivit. Třeba jsem šel ovarisovi do pobočky operátora koupit předplacenou 3G simku. Slečna mi vysvětlila, že se musí zajet do vedlejšího města, že u ní mají jen na paušál.
Takových věcí jsou miliony. A když potřebujete něco řešit rychle, protože na vás čeká další tuna práce, může přijít velice rychle zklamání.
Ale když si člověk uvědomí, že síla je v outsiderech...

neděle 12. února 2012

Jak jsem se vydal do Brazilie vydloubavat spinu ze spar

Musim sem vyblit moje vnitrni hnuti nebo nevim jak to nazvat...

Jeste predtim nez jsem prijel do Brazilie, tak jsem cetl, ze v mnoha oblastech nemaji asfaltovane cesty. Dostal jsem z toho nejakou nechutnou hruzu, ze co kdyz budu muset zit v oblasti bez asfaltky. Po nejakem case stravenem tady, jsem dosel k tomu, ze neni lepsi silnice nez ta bez asfaltu. Ano, kdyz prsi, tak se delaji diry a mate auto od bahna. Ale je to proste oldschool a ty ulice maji uplne jinou vizaz.
Co ale tim chci rict, je to, ze typicky clovek ze "zapadniho sveta" ma strach, aby neprisel o svuj komfort. Nikdo nechce do civilizace, ktera je o nekolik let nazpet. Alespon ne vedome. Jen tlacit se dopredu a hlavne nezustat pozadu a nebyt za socku.
Nekolik mesicu nazpet jsem narazil na clanek na serveru, ktery se zameroval na byznys v BR. Bylo tam az neuveritelne zkreslene popsano, ze Brazilie je raj. Skoda, ze se mi to nedari najit znova.
V kratkosti: popisovali tam, jak je BR plne vseho hi-tech, ze prakticky kazdy autobus je klimatizovany s kozenyma sedackama a tunou mista pro vsechny a ze to nestoji moc.
Tak vazeni, pro ty z vas, co si chteji nechat vymyvat hlavu takovyma nesmyslama, mam jednu radu. NEJEZDETE!!! Budete zklamani. Brazilie je plna spiny a smradu, nic tady nefunguje a neco jako jizdni rady berte s velkou rezervou. Kazdy, kdo z vas uciti aspon trochu penez, se vas bude snazit natahnout jako hlupaka gringa. V baraku lezou obrovsti svabi, kteri se vam schovavaji za nohy. Vsechno je tady predrazene.
Ted pres leto je tady nesnesitelne horko a vy jako stredoevropani se budete potit jako prasata. More je bud studene a nebo smrdi. Zrat se tady pomalu nic neda, jestli vam teda nevadi fazole a ryze kazdy den.
Mistni dalnice naprosto nevyhovuji evropskym normam a tak se vam obcas stane, ze ze 150km/h musite zpomalit, protoze pred vami z nejakeho nejasneho duvodu je uprostred dalnice prakticky kolma zatacka.
A co je nejvetsi poser pro evropana je byrokracie. Myslim, ze jako cesi jsme si zvykli na pomerne hodne veci. Brequino, jako zkuseny podnikatel, ale vi, ze firmu lze legalne provozovat za urcitych podminek behem nekolika hodin. Tady vam to vezme takoveho casu, ze zkratka premyslite, jestli se na to vsechno nevysrat a delat to nacernaka. A nebo si koupite auto a jste cizinec a takova jednoducha vec jako je prepis vozidla na zaklade kupni smlouvy vas vyjde na skoro 3 dny litani po uradech.
Brazilie a raj na zemi? HOVNO! Vy, ktery na tohle nemate a chcete si zit svuj pohodovy middle class zivot s pujckama a neklesanim v pozicich, radsi zustante doma. Usetrite si nejspis leta trapeni.
Ja tady jsem a krome techto veci, se kteryma vesmes pomaham brequinhovi, se jeste lopotim na podlaze v pizzerii a vydloubavam mouku ze spar a rikam si jak je to super, ze uz nemusim sedet v tom odpornym openspacu a rikat tem lidem o mizeriich svetove ekonomiky. Ano klesl jsem ve svem zivote, chodim pesky do prace, delam ty nejpodradnejsi prace, na ktere zde muzete narazit a ktere pro vas muze vykonavat 10 cernochu, ale neni nad to si to vyzrat sam a potit se v tom pekle a stirat si po sobe svoje kapky potu.

čtvrtek 19. ledna 2012

Trochu podrobneji o picerce

Pokusim se Vam, mili ctenari, trochu osvetlit jak funguje "podnikani" v jednom malem (80 tisic obyvatel) primorskem mestecku zavislem na turistickem ruchu.
Kde bych jen zacal... Kdyz uz se teda rozhodnete, ze po par mesicich nedelani konecne otevrete pizzerku, naucite se delat rajcatovou omacku a testo, nakoupite ingredience a hromadu piv, obvolate nejake zamestnance a jednoho vecera realne otevrete, tak se zacnou dit veci.
Clovek, ktery jede do BR za ucelem podnikani, musi mit jeden zakladni skill do vinku: trpelivost.
Pizzerie funguje tak, ze se otevira krome pondelka kazdy den od 19.00 do 24.00 cca. Ctvrtek, patek a sobota jsou ovsem dny vyjmecne, jelikoz se zde schazi vetsi mnozstvi lidi, aby si napraskali briska testem a syrem a splachli to litry chemickeho brazilskeho piva.
Inu proc ne. Jste tam od toho, abyste tvorili zisk a mistnim predali neco kvalitniho, co jinde ve meste nenajdou. Takze se na ty ctvrtky, patky a soboty pripravujete peclive, aby vse klaplo. Ale ono to zdaleka tak byt nemusi. Staci, kdyz je v jinem okresnim meste koncert jakekoliv kapely a mate jistotu, ze za vecer moc neutrzite. Zase dalsi den je koncert ve meste u nas na namesti a to se taky kopete asi do 1h v noci do zadku, protoze tam je opravdu cele mesto a jeste dalsich x tisic lidi z okoli. No a pak to zacne. Zacnou proudit davy opilych lidi a dopade to tak, ze se nemaji ani kde posadit.
Na vikendy nam chodi vypomahat T. od LT. Je to super. Zatim musi, protoze jsme nenasli zodpovedne servirky. Ti nas vzdycky nechali ve stychu, kdyz meli prijit navaly. A potom se vam od ptacku donese, ze ta dotycna nemocna servirka byla na one akci, kde bylo dalsich 40.000 lidi. Mistni svet funguje jinak. Lidi nejsou schopni rozlisit, kdy je to nutne prijit do prace a kdy si vydelaji a kdy se tolik nedeje, kdyz neprijdou.
Ale cele tohle negocio ma i svetle stranky. Treba, ze ta pizza jim nekterym fakt chutna. Mistni italove dekovali skoro bohu, ze je tady konecne tenka italska pizza.
Taky se tady vyskytuje spousta zoufalych individui, kteri se snazi za kazdou cenu neco prodat nebo ziskat od nas penize za nejake pofiderni sluzby.
Jeden mistni typek, skoro hvezda, protoze ho vsichni znaji, jmenuje se Maraca. Kazdy den vola a zrovna kdyz se to nejmin hodi, prijde na navstevu a chce se 2 hodiny vykecavat. Pak nam rekne, ze nam zaridi do 3 dnu letaky 5000 kusu za R$ 350, coz je celkem v pohode cena. A pak rekne: tohle jsou penize pro tu firmu, co date me? No holt sme cesi, takze nic. A holt si vsechno najdem sami a porovname si ceny.
V tomhle miste je lepsi se nicim nezavazovat, protoze pak vam lidi prijdou do picerky skemrat o to, ze jsou vasi kamaradi, tak ze byste meli kupovat veci od nich. Treba jako pivo kdy nas basa piv vyjde na R$ 64 a on nam ji nabizi za R$ 67. A dal se pak vzteka, ze jezdime do Makra, ktery je 70 km daleko. Pane boze diky za Makro, protoze diky nemu se tady nemusime s takovejma osobama vicekrat stykat. KAMARAD :D

středa 18. ledna 2012

Titulek

Klid moře na pláži, kde neni tisíc plastovejch židlí a přiměřenej počet stolků se slunečníkama a polystyrenovejma bednama s pivem. Klid hradby kopců kterýma je třeba proserpentinovat když chceš odsud. To jo. Ale klid proudícího davu uprostřed Ria nebo SP ?

Rozuměl bych tomu když půjde o stav vědomí nebo čeho uvnitř co neustrne trvale v nějakým bodě - klidu, ale je neklidně připraveno přesedat z vlaku do vlaku, pokud se ukáže že jede lepším směrem. Jinak nechápu.

úterý 10. ledna 2012

Kemišupy - gurmáni po brazilsku

To se koupí do pizzerie pec s kamenem, kvalitní suroviny, vypiplá a převezme se a naučí italský postup na pizzu od těsta přes rajčatové molho, válení, kladení věcí , strkání do pece a pečení na správné stupně správnou dobu.

A když se to dostane na stůl, smíchá si José nejhnusnější kečup s nejhnusnější hořticí a majolkou a celý to tim zakydá, nejlépe ve vrstvě odpovídající tlousťce pizzy.
Snažte se tu pak o něco pořádnýho ...

Zase ale naštěstí sem tam někdo pozná, že nejde o klasickou brazilskou buchtu z formy bez chuti a jen to zakápne dobrým olejem. Takových lidí se chodim ptát jestli je to OK. Tipuju to na jednoho až dva z deseti. A vypadá to, že už jedli i horší italský pizzy od neitalů, než je ta naše, takže to tak nějak začíná fungovat.