Jak jsem se vydal do Brazilie vydloubavat spinu ze spar

Musim sem vyblit moje vnitrni hnuti nebo nevim jak to nazvat...

Jeste predtim nez jsem prijel do Brazilie, tak jsem cetl, ze v mnoha oblastech nemaji asfaltovane cesty. Dostal jsem z toho nejakou nechutnou hruzu, ze co kdyz budu muset zit v oblasti bez asfaltky. Po nejakem case stravenem tady, jsem dosel k tomu, ze neni lepsi silnice nez ta bez asfaltu. Ano, kdyz prsi, tak se delaji diry a mate auto od bahna. Ale je to proste oldschool a ty ulice maji uplne jinou vizaz.
Co ale tim chci rict, je to, ze typicky clovek ze "zapadniho sveta" ma strach, aby neprisel o svuj komfort. Nikdo nechce do civilizace, ktera je o nekolik let nazpet. Alespon ne vedome. Jen tlacit se dopredu a hlavne nezustat pozadu a nebyt za socku.
Nekolik mesicu nazpet jsem narazil na clanek na serveru, ktery se zameroval na byznys v BR. Bylo tam az neuveritelne zkreslene popsano, ze Brazilie je raj. Skoda, ze se mi to nedari najit znova.
V kratkosti: popisovali tam, jak je BR plne vseho hi-tech, ze prakticky kazdy autobus je klimatizovany s kozenyma sedackama a tunou mista pro vsechny a ze to nestoji moc.
Tak vazeni, pro ty z vas, co si chteji nechat vymyvat hlavu takovyma nesmyslama, mam jednu radu. NEJEZDETE!!! Budete zklamani. Brazilie je plna spiny a smradu, nic tady nefunguje a neco jako jizdni rady berte s velkou rezervou. Kazdy, kdo z vas uciti aspon trochu penez, se vas bude snazit natahnout jako hlupaka gringa. V baraku lezou obrovsti svabi, kteri se vam schovavaji za nohy. Vsechno je tady predrazene.
Ted pres leto je tady nesnesitelne horko a vy jako stredoevropani se budete potit jako prasata. More je bud studene a nebo smrdi. Zrat se tady pomalu nic neda, jestli vam teda nevadi fazole a ryze kazdy den.
Mistni dalnice naprosto nevyhovuji evropskym normam a tak se vam obcas stane, ze ze 150km/h musite zpomalit, protoze pred vami z nejakeho nejasneho duvodu je uprostred dalnice prakticky kolma zatacka.
A co je nejvetsi poser pro evropana je byrokracie. Myslim, ze jako cesi jsme si zvykli na pomerne hodne veci. Brequino, jako zkuseny podnikatel, ale vi, ze firmu lze legalne provozovat za urcitych podminek behem nekolika hodin. Tady vam to vezme takoveho casu, ze zkratka premyslite, jestli se na to vsechno nevysrat a delat to nacernaka. A nebo si koupite auto a jste cizinec a takova jednoducha vec jako je prepis vozidla na zaklade kupni smlouvy vas vyjde na skoro 3 dny litani po uradech.
Brazilie a raj na zemi? HOVNO! Vy, ktery na tohle nemate a chcete si zit svuj pohodovy middle class zivot s pujckama a neklesanim v pozicich, radsi zustante doma. Usetrite si nejspis leta trapeni.
Ja tady jsem a krome techto veci, se kteryma vesmes pomaham brequinhovi, se jeste lopotim na podlaze v pizzerii a vydloubavam mouku ze spar a rikam si jak je to super, ze uz nemusim sedet v tom odpornym openspacu a rikat tem lidem o mizeriich svetove ekonomiky. Ano klesl jsem ve svem zivote, chodim pesky do prace, delam ty nejpodradnejsi prace, na ktere zde muzete narazit a ktere pro vas muze vykonavat 10 cernochu, ale neni nad to si to vyzrat sam a potit se v tom pekle a stirat si po sobe svoje kapky potu.

Trochu podrobneji o picerce

Pokusim se Vam, mili ctenari, trochu osvetlit jak funguje "podnikani" v jednom malem (80 tisic obyvatel) primorskem mestecku zavislem na turistickem ruchu.
Kde bych jen zacal... Kdyz uz se teda rozhodnete, ze po par mesicich nedelani konecne otevrete pizzerku, naucite se delat rajcatovou omacku a testo, nakoupite ingredience a hromadu piv, obvolate nejake zamestnance a jednoho vecera realne otevrete, tak se zacnou dit veci.
Clovek, ktery jede do BR za ucelem podnikani, musi mit jeden zakladni skill do vinku: trpelivost.
Pizzerie funguje tak, ze se otevira krome pondelka kazdy den od 19.00 do 24.00 cca. Ctvrtek, patek a sobota jsou ovsem dny vyjmecne, jelikoz se zde schazi vetsi mnozstvi lidi, aby si napraskali briska testem a syrem a splachli to litry chemickeho brazilskeho piva.
Inu proc ne. Jste tam od toho, abyste tvorili zisk a mistnim predali neco kvalitniho, co jinde ve meste nenajdou. Takze se na ty ctvrtky, patky a soboty pripravujete peclive, aby vse klaplo. Ale ono to zdaleka tak byt nemusi. Staci, kdyz je v jinem okresnim meste koncert jakekoliv kapely a mate jistotu, ze za vecer moc neutrzite. Zase dalsi den je koncert ve meste u nas na namesti a to se taky kopete asi do 1h v noci do zadku, protoze tam je opravdu cele mesto a jeste dalsich x tisic lidi z okoli. No a pak to zacne. Zacnou proudit davy opilych lidi a dopade to tak, ze se nemaji ani kde posadit.
Na vikendy nam chodi vypomahat T. od LT. Je to super. Zatim musi, protoze jsme nenasli zodpovedne servirky. Ti nas vzdycky nechali ve stychu, kdyz meli prijit navaly. A potom se vam od ptacku donese, ze ta dotycna nemocna servirka byla na one akci, kde bylo dalsich 40.000 lidi. Mistni svet funguje jinak. Lidi nejsou schopni rozlisit, kdy je to nutne prijit do prace a kdy si vydelaji a kdy se tolik nedeje, kdyz neprijdou.
Ale cele tohle negocio ma i svetle stranky. Treba, ze ta pizza jim nekterym fakt chutna. Mistni italove dekovali skoro bohu, ze je tady konecne tenka italska pizza.
Taky se tady vyskytuje spousta zoufalych individui, kteri se snazi za kazdou cenu neco prodat nebo ziskat od nas penize za nejake pofiderni sluzby.
Jeden mistni typek, skoro hvezda, protoze ho vsichni znaji, jmenuje se Maraca. Kazdy den vola a zrovna kdyz se to nejmin hodi, prijde na navstevu a chce se 2 hodiny vykecavat. Pak nam rekne, ze nam zaridi do 3 dnu letaky 5000 kusu za R$ 350, coz je celkem v pohode cena. A pak rekne: tohle jsou penize pro tu firmu, co date me? No holt sme cesi, takze nic. A holt si vsechno najdem sami a porovname si ceny.
V tomhle miste je lepsi se nicim nezavazovat, protoze pak vam lidi prijdou do picerky skemrat o to, ze jsou vasi kamaradi, tak ze byste meli kupovat veci od nich. Treba jako pivo kdy nas basa piv vyjde na R$ 64 a on nam ji nabizi za R$ 67. A dal se pak vzteka, ze jezdime do Makra, ktery je 70 km daleko. Pane boze diky za Makro, protoze diky nemu se tady nemusime s takovejma osobama vicekrat stykat. KAMARAD :D

Titulek

Klid moře na pláži, kde neni tisíc plastovejch židlí a přiměřenej počet stolků se slunečníkama a polystyrenovejma bednama s pivem. Klid hradby kopců kterýma je třeba proserpentinovat když chceš odsud. To jo. Ale klid proudícího davu uprostřed Ria nebo SP ?

Rozuměl bych tomu když půjde o stav vědomí nebo čeho uvnitř co neustrne trvale v nějakým bodě - klidu, ale je neklidně připraveno přesedat z vlaku do vlaku, pokud se ukáže že jede lepším směrem. Jinak nechápu.

Kemišupy - gurmáni po brazilsku

To se koupí do pizzerie pec s kamenem, kvalitní suroviny, vypiplá a převezme se a naučí italský postup na pizzu od těsta přes rajčatové molho, válení, kladení věcí , strkání do pece a pečení na správné stupně správnou dobu.

A když se to dostane na stůl, smíchá si José nejhnusnější kečup s nejhnusnější hořticí a majolkou a celý to tim zakydá, nejlépe ve vrstvě odpovídající tlousťce pizzy.
Snažte se tu pak o něco pořádnýho ...

Zase ale naštěstí sem tam někdo pozná, že nejde o klasickou brazilskou buchtu z formy bez chuti a jen to zakápne dobrým olejem. Takových lidí se chodim ptát jestli je to OK. Tipuju to na jednoho až dva z deseti. A vypadá to, že už jedli i horší italský pizzy od neitalů, než je ta naše, takže to tak nějak začíná fungovat.

Internet v Brazilii

Musim vam popsat jednu prihodu, ktera se zde prihodila, a ktera zaroven popre vsechno, co jste se na tomto blogu ohledne internetu dozvedeli.
Pripojeni k internetu tady v nasem mestecku lze realizovat nekolika zpusoby:
-wifi
-pres pevnou linku ADSL
-pres cabo... kabel?
-pres 3G etc...

Jelikoz jsme se s brequinhem prestehovali do jednoho domu blizko plaze, nechteli jsme nic riskovat a vybrali jsme mistni monopol. Ovladaji tady 4 okolni 100.000 mesta... Tudiz reference dobre. Technologie pomoci kabelu a optickych vlaken. Cena 1Mb s neomezenyma datama.
Registrace nam zabrala na jejich pobocce asi 10 minut. Slecna na prepazce nam rekla, ze technik prijede do 5 dnu. Hm, no nic, tak to budem muset prezit. Smirili jsme se s tim v duchu nevericnosti, ze za tech 5 dni prijede a ze stejne budem muset otravovat vickrat. Prece to nejak dopadne...
Meli jsme s brequem fofry, tak jsme jeli do mesta. Cca za hodinu a patnact minut mi volala zena brequa na mobil, ze je u domu nejaky pan a chce nainstalovat internet. V tu chvili se o me pokousel infarkt z necekanosti. Nabehla epilepticka slina a neco jsem vyblil na toho borce od internetu ve stylu at si veme, co chce.
Nekecam 2h a 15 minut po zaregistrovani jsme meli funkcni internet. Nejspis z toho neusnu :))
Jinak zpravy z domu nad lagunou jsou ty, ze La Tiborovi se podarilo rozebehnout kyzene pripojeni po tech 2 letech, co tam ten dum ma...
Brazilie je zeme paradoxu, ktere zatim proste nechapu. Neco jsem podela o 100%, aby se to posleze bez nervu opravilo. Stava se to tu dnes a denne.

Jak sem se utopil.

Je tu taková serfařská pláž asi kilák, z obou stran ohraničená šutrama co vystupujou tak padesát metrů do moře. Bazénovej plavec co si dává párkilometrový přeplavby mezi chorvatskýma ostrovama si najde čas vrcholícího přílivu, nazuje serfařský ploutvičky a de si zařádit do vln, poněvadž to má zmáklý, moře jako moře ne, příliv to stejně všechno hrne na písek, tak co.

Každý místo má svoje zvláštnosti, v tomhle případě reprezentovaný středovým kanálem v šířce asi 30 metrů, zhruba uprostřed pláže, kudy teče voda na otevřený moře, protože se to tam točí z těch dvou zálivků. A jaký místo na plavání z tý kilometrový pláže sem si asi moh vybrat.

To, že to odtejká se dá zjistit až za hranicí těch vln, který se balej na pláži - těch je tolik, že vás stíhaj vracet ke břehu. Tam, kde jsou fajn vlny co stojej za to jen jednou za nějakou minutu, už se s tim nedá dělat nic. Blbej gringo zmatkař se snaží dostat zpátky proti proudu co je evidentně v násobku rychlosti jeho ploutviček a za deset minut už nemůže špekoun dejchat i kdyby byl na suchu. Do toho mu ty vlny co maj bejt k zařádění, a co maj když přepadávaj přes tři metry každá, dávaj po palici jak dřevotřískový desky, protože už nemá na to je podplavávat.

Sem úplně zapoměl na to, že zhebnout je docela přiměřený ukončení sebedestrukce a věc na kterou sem nejvíc v životě zvědavej.

Když už sem tak nějak přestával přesně vnímat kdy přicházej vlny a reagovat a popíjel sem ten přesolenej drink, objevil se na pláži kýčovitě trapně učitel ze serfařský školy a zkušeným okem poznal že ten chlápek vzádu si už asi nehraje s vlnama. Byl tam tim kanálem hodně rychle a z patřičný vzdálenosti, abych se neurazil, se mě ptal jestli vim že sem v kanále a jestli tam jako bodysérfinguju. Ani mě nenapadlo bejt vtipnej na téma kanálu a fakt nevim kde sem se naučil říct pomoc podej mi to prkno.

Samozřejmě stačilo plavat do boku a po pár minutách jsme byli v přílivovým proudu, kterej nás vytáh bezpracně ke břehu. Vlek kterej tam zná každý dítě od prken.

Klasika. Rveme se s něčim na sílu bez šance a kouzelně jednoduchý řešení je hned za rohem.

Cesta pohádkovým lesem.

Párkrát sem byl s dětma v česku na akci co se takhle jmenovala. U vstupu byly víly, u vrb vodník, mezi smrky hejkal, u chatrče čarodějnice a tak různě. Bylo to strašně jednoduchý. Jen jsme prostě šli a ta stvoření a příběhy se nějak samozřejmě objevovaly.

Přivez sem si sem v hlavě svoje evropský nádobí na instantní byznys s příchutí píle, odhodlání a schopností dotlačit vůlí věci kam chci. A najednou čumim, že tu postávám a chvilkama pobíhám jako ten kůň naproti v rákosí co tu už třetí den uvázanej na dlouho žere tu vysokou trávu a pruděj ho komáři a dochází mi, že se můžu klidně posrat, ale ta tráva stejně rychlejc neporoste, na žádnou schůzku nikdy nikdo nedorazí včas a žádnej slíbenej telefonát se ve slíbenej čas neozve. Stejně jako cokoli spíš nejdřív nebude fungovat než bude.

A pak to přijmu. Sklidnim se, rezignuju, přestanu bejt nasranej a věc kterou chci tejden dohnat a plýtvám energií se objeví jako přídavek mimochodem k pivu se sousedem. Zpozornim a ono se to opakuje téměř jako pravidlo až z toho jde hrůza. Mám podezření, že to tu lidi vědí a proto na všehno dlabou, ne protože to třeba nějak dopadne, ale protože vědí že to dopadne jak má. Nebo to dělaj podvědomě a o to je to děsivější.

Tak vstupuju do toho pohádkovýho lesa a čekám jaká bytost s jakým bombónem, co se rozdává za to, že tudy jdu, bude za rohem a zároven si uvědomuju, že to očekávání toho bonbónu to může nejspíš podělat, tak se snažim nečekat nic a nejen dělat jakože o tom nevim.