pondělí 30. března 2009

Filozofie blogu, rozpornost & nekonzistence


Blogy jsou sračky. Doufám, že mrtví nevnímají. Jinak se z blogů každej myslitel otáčí v hrobě a zdá se mu o smrti. Už není velkých myslitelů. Blogy jsou patetický jako předchozí věta. Myslitelé byli bloggeři s nedostatečným hardwarem. Myšlenky přijdou vždycky postranně a odjinud než člověk čeká. Dneska se exhibuje, tlachá, mele, doufá ve štěstí a propadá sebelítosti. Dnes se nepřemýšlí. Byli myslitelé lepší? Ani omylem. Byli stejné sračky.



Slovníček pojmů: začněmě s dvěma termíny, mezi kterými je zásadní rozdíl.

Rozpornost - svět je rozporný, nedává smysl. Paradox je jeho podstatou. Bůh to nezvlád. Objevil se a objevil sám sebe. A byl zmatenej, protože mu neřekli = si sám neřek, že to bude zmatený. Mnohem víc než vy, protože je mnohem větší a víc ví. A je taky zbabělejší než vy. Takže stvořil lidi: ať se s tím poperou. A člověk má na výběr. Buď bude rozkódovávat, o co tu jde a pokusí se občas něco opravit (ačkoliv je to beznadějný), anebo podlehnout nekonzistenci. Btw. teď čtu o druhý světový válce a zajímavé je na tom hned několik věcí. Jednou z nich je obdiv syndromu hrdinného beznadějného boje, kupř. beznadějná obrana jednotek SS u Berlína. Proč to lidi fascinuje natolik, že ještě miliardu let se o tom bude psát. Pravda zas tak moc to v dnešní době nikoho nefascinuje - viz. pohled do vitrín Levných knih. Když tedy odhlídnu od téhle relativizace, tak ta fascinace je daná tím, jak, jelikož Bůh je v nás, jsme se narozdíl od něj v těch světlejších okamžicích s průsery vypořádali. Jednotku fašounů si v té chvíli pěkně nekonzistentně představíme, jako posly Nejvyššího, co za zvuků Wagnera (myslím že jsem z něj slyšel jen úryvek, to mi však nebrání o něm psát jak mnoha dalším) bojují jako všichni rekové z Písně o Nibelunzích (to sem čet a je to možná ze všech mytologií ta nejlepší - právě pro ten boj člověka sama se sebou). Už nevidíme, jak zbabělí byli na východní frontě. Ale furt lepší než Bůh. Ale naše představa je nekonzistentní. Ale člověk by se měl snažit být pouze rozporný. Jen vidět ty paradoxy a snažit se je srovnat, co mu síly stačí. Není tu místo na to být pyšný, zklamaný, zbabělý atd. Zkrátka na jakoukoliv lidskou vlastnost. Jediné, co zbývá, je být překvapen. Asi jako mladý voják Waffen SS (hezky to píšou že). Místo toho aby se snažil přežít jako simulant v zázemí teď, 15.dubna 1945, o tomhle všem přemýšlí jako předsunutá hlídka v Seelowském lese (co tam dělá, proč to dělá, pochopí dadaismus) a náhle ho napadlo, že to zvládnul. Pak mu kaťuše ustřelila hlavu. Svatý muž.

Nekonzistence - rozpornost, kterou si nepřiznáme. Dosáhneme (= retardujeme) tím sice úroveň Boha, ale čistě subjektivně bych si negratuloval. V týhle chvíli jsme to zabalili. Nekonzistentní jsme ve chvíli, kdy ty rozpory nechceme vnímat. Ano, vnímat je je težké. Je to vlastně jediná těžkost. Teď mě zajímá, zda byl W. Churchill rozpornej nebo nekonzistentní, když leta maskoval masakr v Katyni i před západem, aby nenasral Rusáky. Ano, to byl jistě ten pan spravedlivej. Ten, co zachránil svět před fašounama a komunistama. A s tímhle vydechl v požehnaném věku. A to je ten průser.

Všechno, co hledám je klid. Tyhle výblitky si můžu nechat pro sebe. Pár let jsem to vydržel. Teď přišla změna. Chtěl jsem ještě víc klidu a pár let jsem se rozhodl pracovat, abych si ho mohl užívat plnými doušky. S čím jsem nepočítal, je informační společnost a to, jak mě budou všichni lidé obtěžovat. Neskutečně obtěžovat. Ačkoliv vás mám všechny rád, tak vás velmi rozporně především neskutečně nenávidím pro to, jak mi narušujete můj klid. Mluvím úplně ke každému, kdo se na tenhle blog dostal. Těch pár jedinců, co tuto moji touhu po klidu chápalo už před tím se neurazí, a vám ostatním to patří.

Před pár týdny jsem konečně opustil to smutné české království s blbou náladou a od té doby jsem bombardován dotazy přes všechny infokanály. Všechny jsou na jedno Brdo. Budu pokorný. Nebudu se tedy rozčilovat. Budu Vám mí drazí nepřátelé psát. Budu sice pro vás nejzajímavější části cenzurovat a budu do toho míchat hromadu sračkoidní filozofie. Ale rozhodně už nebudu muset odpovídat na dotazy: "Tak jaký to tam je?". Budu jen rozporný, protože budu dělat tupou nesmyslnou činnost, kterou opovrhuju. Budu rušit svůj klid, abych nalezl klid. Doufám, ale nejsem si jist, že nebudu nekonzistentní.

Poznámka: na netu působím i jinde a tu činnost hodlám od těch keců tady oddělit. Dost lidí, co bude čít tenhle blog (těch z offline světa, co mají net tak akorát na fotky na facebooku a email) by mé jiné činnosti jen vyděsily. Takže blog je i test idiotů a toho, kdo mi tu první spojí mé identity dohromady. Přes to všechno vás mám pochopitelně rád. Ano, chápu ego a jeho výjimečnost. Bere tenhle canc jako diskusi mezi jím a těmi ostatními. Takže budíček. Je to mezi mnou a tebou.

14 komentářů:

  1. Přejeme Ti, abys našel co hledáš. Taxan, Unlimited a Eisy.

    OdpovědětSmazat
  2. Dik. a pak muzu umrit jo? uz nebude zadna zabava..

    a vam se chlapci (a devce) zije jak? lip nez pred 3ma rokama rekneme..?

    OdpovědětSmazat
  3. Na první otázku odpovídám ne. Budeš hledat pravděpodobně něco jiného.
    Na druhou odpovídám výborně, stejně jako před třemi lety. Vlastně líp (máme navíc děvče) a taky obstojně řešíme na dnešní dobu celkem zásadní problém.

    OdpovědětSmazat
  4. A ten problem je? Materialni zajisteni nebo neco jinyho?

    OdpovědětSmazat
  5. Ano, materiální zajištění. A jak píšu výše, řešíme ho obstojně.
    K Tvému zájmu - ždímání mozku, jsem včera četl toto.
    Podle výzkumníků z IBM má lidský mozek výkon 38 PFLOPS (P je předpona Peta, tedy 38x1015 operací za sekundu) kapacitu paměti téměř 4 PB. Pro srovnání – nejrychlejší superpočítač na světě má výkon 1 PFLOPS.
    Hardware máš kvalitní, tak ždímej a ždímej.

    OdpovědětSmazat
  6. Koukám, že tento soft neumí horní index, takže správně je to 38x10 na patnáctou.

    OdpovědětSmazat
  7. pokud má člověk jen žrát a souložit, tak je to až moc a v tom je problém; pokud jste dosáhli ekonomickýho "bodu nasycení", tak super !!

    OdpovědětSmazat
  8. Ekonomicky bod nasyceni.To je dobry:o)Myslim ale,ze lidi jsou v tomhle smeru nenazrani.Totez plati vlastne i pro tu souloz:o))

    OdpovědětSmazat
  9. jj, taky tomu neverim, ale mikroekonomie s "bodem nasyceni" fakt operuje!

    OdpovědětSmazat
  10. Hehe, těžká otázka - těžká odpověď.
    Břicha máme nasyceny, ale stále máme na něco dobrého chuť. Jinak to v pohodě kontrolujeme.
    Měl jsem kliku, že jsem byl ve správný čas na správném místě.

    OdpovědětSmazat
  11. Ja jsem z hornickeho kraje a podle toho to taky vypada.Vetsina lidi tady ma zakladni vzdelani a makaji nekde.Vydelaji si na pivo a stacijim to.Ze se da "ekonomicky nasytit" i jinak oni vetsinou ani nevedi.Tak daleko jejich mysleni nezabloudilo,ale zase na druhe strane myslim,ze jsou to v podstate spokojeni lide.Nekomu staci ke spokojenosti opravdu hodne malo.

    OdpovědětSmazat
  12. no pokud ovsem netouzi po plazmovy televizi, coz se jim v ty stary rusky elektronkovy po babicce snazi vnutit

    problem je ze uspesne - spokojeny clovek se musi izolovat, ale jelikoz clovek nechce byt sam, tak v tom je opet rozpor

    OdpovědětSmazat
  13. Celý život je vlastně spousta malých či velkých rozporů. Je na nás, jak je řešíme. Máme několik variant - neřešit, řešit dobře, řešit špatně. Poslední asi nejsvobodnější je suicide.

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.