pondělí 28. listopadu 2011

Cesta pohádkovým lesem.

Párkrát sem byl s dětma v česku na akci co se takhle jmenovala. U vstupu byly víly, u vrb vodník, mezi smrky hejkal, u chatrče čarodějnice a tak různě. Bylo to strašně jednoduchý. Jen jsme prostě šli a ta stvoření a příběhy se nějak samozřejmě objevovaly.

Přivez sem si sem v hlavě svoje evropský nádobí na instantní byznys s příchutí píle, odhodlání a schopností dotlačit vůlí věci kam chci. A najednou čumim, že tu postávám a chvilkama pobíhám jako ten kůň naproti v rákosí co tu už třetí den uvázanej na dlouho žere tu vysokou trávu a pruděj ho komáři a dochází mi, že se můžu klidně posrat, ale ta tráva stejně rychlejc neporoste, na žádnou schůzku nikdy nikdo nedorazí včas a žádnej slíbenej telefonát se ve slíbenej čas neozve. Stejně jako cokoli spíš nejdřív nebude fungovat než bude.

A pak to přijmu. Sklidnim se, rezignuju, přestanu bejt nasranej a věc kterou chci tejden dohnat a plýtvám energií se objeví jako přídavek mimochodem k pivu se sousedem. Zpozornim a ono se to opakuje téměř jako pravidlo až z toho jde hrůza. Mám podezření, že to tu lidi vědí a proto na všehno dlabou, ne protože to třeba nějak dopadne, ale protože vědí že to dopadne jak má. Nebo to dělaj podvědomě a o to je to děsivější.

Tak vstupuju do toho pohádkovýho lesa a čekám jaká bytost s jakým bombónem, co se rozdává za to, že tudy jdu, bude za rohem a zároven si uvědomuju, že to očekávání toho bonbónu to může nejspíš podělat, tak se snažim nečekat nic a nejen dělat jakože o tom nevim.

15 komentářů:

  1. Vám LT distribuuje povinně LSD co si přivezl z Yuropy nebo jak?

    OdpovědětVymazat
  2. Pekne napsane. Vypada to, ze se sem opet budu divat casteji. Tyhle pohledy na svet jsou to, cemu se rika "cist mezi radky". Obcas se me dari takhle videt svet i tady v CR, ale ty pauzy mezi tim jsou hodne vycerpavajici.

    OdpovědětVymazat
  3. Trip to nemoh bejt. To, co sme meli v lednici, nam vyhodila kazda navsteva tzv. nahodou, ale vzdycky se nakonec nasel v odpadcich.

    Ale za 4 mesicniho radeni Brequina a jeho rodiny se jim ten zbytek uz skutecne podarilo zlikvidovat a nikdo o tom nic nevi.

    Nahody samozrejme nejsou. Ty psychedelika tu pro ne jsou pripraveny jako tresnicka na dortu. S tim, jak jsem tu prestal psat blog jsem se zaroven rozhod rezignovat na reseni problemu "lidi tam v Cesku", jakkoli je to umela hranice. Hodne lidi lze natvrdo odstrihnout - ale Brequinovce proste clovek musi brat v potaz, prestoze si vlastniho tripa vyhodili patrne v podvedomem desu. Protoze Brazilie sama o sobe, jak se tu dejou veci prestoze se nedeje vubec nic (viz. post vyse), je dost brutalni.

    OdpovědětVymazat
  4. Ono jde navodit stavy podobne tripu, i kdyz o hodne slabsi, i ve "vsedni" den bez vnejsi chemicke stimulace, kdy cloveku najednou sponatnne docvakne jak to tu funguje a ma intenzivni a tezko popsatelny vsechapajici vnitrni pocit. Takovy nekolikaminutovy Limitless, kdy clovek chodi po meste a pozoruje okoli, vidi lidem do hlavy a je uchvacen. Pak ale setrvacnost z normalni reality stahne cloveka zpet a zase si slape to svoje myslenkove pianko.

    OdpovědětVymazat
  5. Set&setting hraje roli i v normalnim zivote. Bud se clovek zmeni jen malinko a na kratky cas, sebere s nekym koho zna a veri mu nekam na misto kde se citi v pohode a na par hodin si udelaji psychedelickou chvilku. V tom pripade je povznesen urovni chapani hodne vysoko, ale jen na kratky okamzik z pohledu zivotniho casu. Zpet do reality je schopen si odnest jen zlomek, setrvacnost s casem zazitky zvalcuje a pretrva jen malinkate vnuknuti. Setrvacnosti reality se neda zbavit, vzdy nas dozene. Je proto treba zmenit realitu, aby nas dohanelo to co nas tolik nestahuje zpet. Peknym prikladem je emigrace nekam, kde je natolik jina norma v chovani spolecnosti, ze stimuly dane materskou zemi bud zmizi (dokonale oprosteni) nebo podstatne zeslabnou.

    Receno stupnici teplomeru, kdyz zijeme ve srackach (minusove hodnoty), silne psychedelikum nase vedomi hodi o absolutni hodnotu smerem nahoru. Pokud si upravime realitu, dostaneme se do kladnych hodnot i bez dodatecne absolutni hodnoty, coz ale jeji dalsi uzitecnost nijak nevylucuje :)

    OdpovědětVymazat
  6. No je to cele divne. Ja jsem ted spis na minusove stupnici, prestoze v Brazilii. Je vic prostredi, kde se clovek vyskytuje. Jako treba internet a osobni nocni mury atd. Pokud tomu clovek neda prostor, tak se to proste neprojevi. Trip sam o sobe je prazdnej, jen dokaze dat ten prostor i ve chvilich, kdy jsme fakt zasekli v postmodernich srackach. Nemysim, ze byla nahoda ze prisel na svet za II. svetovy.

    OdpovědětVymazat
  7. Uz jsi si zvykl na chut noveho sveta. Ten pocit neceho noveho je silny zdroj emoci, ktery kdyz je pozitivni (nekdo taky zmenu prostredi nemusi vnimat kladne) tak cloveka posouva po te stupnici nahoru. Zvyknes si, kladna emoce pomine a vracis se zpet na svuj standard. Neco te tahne dolu. Oprosteni se od emoci a existovat jen jako pozorovatel s odevzdanim se tomu, co prichazi. Stejne vetsinu dulezitych rozhodnuti delame podvedome a pohyb mezi vsemi realitami (vsechny alternativni scenare vseho, cili nekonecna mnozina deju) probiha intuitivne. Trip je vlastne simulator tohoto procesu, ktery kdyz se pusti, tak uz se da jen prihlizet a vnimat.

    OdpovědětVymazat
  8. To s tou II. svetovou je zajimave. Beha me z toho mraz po zadech. Treba se Hoffman dostal na chvilicku svym zamyslenim tam, odkud se berou zajimave napady. Tenhle to celkem srozumitelne prezentuje "civilistum", jak se da pri oprosteni tripovat za ucelem studia:

    http://www.youtube.com/watch?v=_yNeuyaGO_E&feature=relmfu

    Ja to vidim tak, ze nahoda neexistuje.

    OdpovědětVymazat
  9. Jestli existuje neco, cemu se vyhybam, tak je to "pozorovatel", coz je dneska takovy hypa jako "pasivni prijem". Pozorovatel, ktery je nezucatnen, je na zaklade mejch zkusenosti proste ekvivalent schizofrenika, ktery se odmitl zapojit do sveta. Jo, casto mi to tam sklouzne, pac to vypada lakave. Ale pozorovatel je zranenej a ustrasenej clovek, kterej dokoncil rozdeleni na vnejsek a vnitrek. Pozorovatel je cesta mystika, jenze ono to proste nestaci. Dolu - nahoru. Jasne ze vim, co tim myslis, ale pokud uvazujem v techhle intencich dost hrubejch symbolu, tak je proste pozorovatel jen unikem. Zboznym pranim byt tak vysoko, aby na nas nekdo/neco/realita nedosahla.

    OdpovědětVymazat
  10. To najíždí samo. Buď tě to odsud vyžene, nebo s tim začneš spokojeně pracovat. Čemu by se řeklo výmečná náhoda tu je každodenní realita za předpokladu že vypneš režim "bude to podle mně". Je to ujetý, ale dneska se to řetizilo dál. Svádí to k tomu jen si sednout na pláži a čekat.

    OdpovědětVymazat
  11. Jo, jsou to prilis hrube symboly, a navic jen jeden rozmer (nahoru a dolu), budu nad tim premyslet.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak takové to "chceš to - nejde to, kašleš na to - příjde to" funguje podle mě běžně. Třeba se ženama, nebo když ve fotbale osmdesát minut tlačíš silou vůle jeden gol a nic a jak přestaneš příjde..

    OdpovědětVymazat
  13. Mně to tak běžně nefungovalo a tady jo. Brazil je jiná. Nejde jen o to jaký očekávání a změny jsme si přinesli v sobě. Jde o to místo tady. Pořád narážíme na tvrzení, že to je všude a jde jen o člověka. Není to pravda. Takhle samozřejmě a v pohodě je to tady nesrovnatelně běžnější než v čechách - jedno jestli jde o vracení věcí nebo laskavost lidí, úsměvy na každým rohu, skoro žádný nasraný ksichty, náhodný události. Je to hlavně místem, až pak námi. Skoro stačí se vézt. Museli byste tu chvíli bejt, ale je to tak.

    OdpovědětVymazat
  14. To s tim pozorovatelem zni zajimave. Na druhou stranu, komu se chce vlezd do spiny a bojovat s vetrnymi mlyny ...

    OdpovědětVymazat
  15. Do spiny se nechce vlezt nikomu (krom zatracencu, co se v tom vyzivaji) a ver, ze jsem ten posledni co by to chtel delat. Jenze ono nam nic jinyho nezbyva. Vlezt do ni, koupat se tam a tribit viru.

    Pokud se clovek zacne spiny bat a jen bude ustupovat tak mu nakonec nezbyde nic jinyho anebo dojde k jeho schizofrennimu pohlceni.

    "Vetrne mlyny"to nutne byt nemusi. Cervantes vystihl mozna napred nejakou nocni muru moderniho cloveka. Ale nocni mura NENI realita. Je to "jen" nas strach. Je otazka zda mu falesne podlehnem nebo ne.

    Se svetem se da delat hodne. Nikdy bych netusil treba ohledne komunikace s Brequinhem nebo BigBloggerem, ze muzem si byt tak nablizku. Ne ze by to byla nejaka nadsexualni intimita, ale kdyz si neco reknem, tak jdem k jadru veci nakolik to vidime a co je asi jeste dulezitejsi, nejak se snazime ty veci prevest do praxe. Spojeni vnitrni a vnejsi reality. Porad sice v naznacich, ale je to stejne neco spatne preddtavitelnyho. Proste nam tu v Brazilii nic jinyho nezbylo :)

    OdpovědětVymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.