středa 6. května 2009

Ohlasy

Jestli se dá nějak zesumarizovat, tak blog se nikomu moc nelíbí. Ale natvrdo se to zde v diskuzi nedozvíme. Opravdu není nic špatného udělat si nick Špunt do ucha a napsat mi, že píšu bláboly. Názor Špuntu do ucha může podpořit třeba Sekularizovaná povodeň za přikyvování Kalhotek Agáty Hanychové. Sorry to byl pokus o SEO. Ano, nadávejte vesele, ale opravdu vítány jsou pouze nicky jako Hrozba prasečí chřipky, Šrotovné v Německu anebo Obama Spasitel.

Když jsme u pana Obamy, na blistech vyšel dnes nepěkný článek, z nějž je tohle:

Ve věku obrazů a zábavy, ve věku okamžitého emocionálního uspokojení už nehledáme skutečnost. Skutečnost je příliš složitá. Skutečnost je nudná. Jsme neschopni nebo neochotni poradit si s takovým nepořádkem. Chceme si dopřát potěšení z klišé, stereotypů a inspiračních zpráv, které nám sdělují, že se můžeme stát vším, čím chceme, že žijeme v nejlepší zemi na světě, že jsme nadáni vyššími morálními a fyzickými kvalitami a že naše budoucnost bude vždy slavná a úspěšná, buď kvůli našim vlastnostem, nebo kvůli našemu národnímu charakteru, nebo protože nám požehnal Bůh. Realita coby překážka splnění našich tužeb není akceptována. Z reality máme blbou náladu.

V knize "Veřejné mínění" provedl Walter Lippmann rozlišení mezi "světem venku a obrazem v našich hlavách". Definoval "stereotyp" jako zjednodušený vzor, který nám pomáhá najít ve světě význam. Lippmann uvádí příklady hrubých "stereotypů v našich hlavách" týkajích se celých skupin lidí jako "Němci", "Jihoevropané", "černoši", "muži z Harvardu", "agitátoři" a dalších. Tyto stereotypy, poznamenává Lippmann, nás ujišťují o falešné soudržnosti chaosu existence. Nabízejí snadno dostupná vysvětlení skutečnosti a blíží se propagandě, protože zjednodušují.

Takže přejděte ty negativistické kecy, srážka s realitou bolí zhruba jako dopad z paneláku. Brazílie (Pernambuco) je brutální, ale Brazílie je opět jen stereotyp. Btw. proč mě teď napadlo, že asiati berou Evropu jako celek - Finsko jako Itálie, Česko jako Irsko? Která realita člověka víc překvapí - ta v hlavě nebo ta z vnějšku, co je ale taky jen v hlavě?

Problém reality, kterou známe, je ten, že je nudná. Víme, jak chutná vlašák ve stánku na rohu, víme, kde nás policajti nikdy nezměří a víme, že pokud 11. září při klopýtavém návratu domů ucítíme podivný závan chladu, tak se ho už při návratech domů nezbavíme do konce dubna.

Problém reality, kterou neznáme, je ten, že člověka stojí hodně energie. Nevíte, co bude k obědu, takže se na to nemůžete připravit. Nevíte, že sušenky, co si odložíte navečer, budou o pár hodin později nepoživatelnou amorfní podivuhodností. Nevíte, že flašku dobrého chlastu koupíte levněji než panáka. Nevíte, co znamenají upřené pohledy mladých holek. Nevíte, jestli kolem někoho můžete jen tak projít bez pozdravu. Nevíte, jestli noc prospíte bez snů nebo s nočními můrami. A především vůbec nevíte, kdo jste a proč tu jste. Běžné výmluvy, domněnky a vaše důležitost se rozplynou: dáte si je na talíř jako kostičky zeleniny. Můžete je přeskupovat, rozmačkat, sežvýkat i vyplivnout, ale zpátky do stavu před rozplynutím to prostě nejde. On to vlastně vůbec není špatný stav.

12 komentářů:

  1. Hele ten blog je dobry.Clovek se aspon neco dozvi,ale je fakt,ze treba tomuhle clanku vubec nerozumim.Je mi uplne jedno,ze budu treba za blba,ale tak daleko moje mysleni jeste asi nezabloudilo.Ale bez toho tak nejak dokazu zit.Hlavne se uzdrav.Zdar a silu.

    OdpovědětSmazat
  2. kurnajz tome, ty ses taky challenge :)

    OdpovědětSmazat
  3. proste to ber jako skladacku nebo puzzle
    obvykle neco napisu a vypada to, ze to je o tom, o cem je nadpis nebo prvni veta

    ve skutecnosti je to o necem jinym, abyte se zasmali - je to takovej forek, asi jako kdyz hazis bonbony do vzduchu a chytas je do pusy

    uz je to srozumitelnejsi ? :)

    OdpovědětSmazat
  4. abych byl jeste konkretnejsi, tak trebas v tomhle clanku vubec nejde o ohlasy, i kdyz se tak jmenuje a na zacatku o nich neco pisu

    je to mnohem vic o tom, co je napsano v "Štítky"... i ta brazilie je samozrejme zaminka, aspon napul - tady se snazim ukazat a uvedomit si, jak nazorne na cloveka pusobi neco, co nezna. a ty jsi v tom jiste dost zbehlej z USA, to samy je, kdyz se prehulis, nebo kdyz te nekdo posadi na mat-fyz nebo do fora, kde nekdo neco kvaka o middlu; ten pocit je furt ten samej: jako maly dite, kdyz vidi neco, o cem nemelo ani paru. pamatuju se, kdyz jsem poprvy videl zakusek indianek na nocnim stolku a opravdu to na me udelalo dojem. no a tenhle pocit diveni se ma dve stranky, pozitivni a negativni a o tom to cele je.
    doufam, ze staci :)

    OdpovědětSmazat
  5. Abych rekla pravdu, nespim, tak jsem prisla. Ahoj :-) Osobne nevim, jak chutna vlasak ve stanku, ani na rohu, a uz vubec ne na rohu ve stanku, nebot vlasak nekonzumuju, nevadi, nechybi...:-)(takhle, matne si to samozrejme pamatuju, ale co vim urcite je, ze jsem v detstvi prohlasila, ze tenhle salat ja nechci, protoze TAM JE SMRAD :-) Tak pryc od vlasaku, ktery byl jen prikladem, a ja jsem ho prakticky urazila :-) Co se mi vicekrat potvrdilo je, ze kdyz clovek moc planuje, moc veci se stane uplne jinak. At uz z titulu toho, ze veci propracuje do detailu a pak se hrozne divi, ze mu to nevyslo tak, jak si predstavoval (logicky, protoze to vsechno predvytvoril ve sve hlave a takova realita je malokdy naplnena) anebo z duvodu jakychkoli ostatnich. A tak ta otevrenost je hrozne fajn... jak jsi rikal o tom indiankovi na stole...vidis to, ja jsem si vzpomnela na jednoho pana, co zdaleka nebyl indianem, nicmene mel jiny bonus - sukal sousedku na schodech pred nasim bytem. Podotykam, ze par dni predtim spolecnymi silami do onoho bytu vykopli dvere a pul roku tam uspesne bacovali. Ale zpet k historce :-) Sla jsem jako zhruba tak devitileta/desetileta divtka s aktovkou na zadech do schodu, protoze vytah samozrejme nefungoval, a kdyz jsem s velkym pocitem uspokojeni dofunela do osmeho patra, uvidela jsem ten par na schodech (dost nepohodlna lokace, myslim). Vzhledem k tomu, ze jsem jeste nevedela, o co nejak zvlast go, tak jsem se zastavila, koukala, pak jsem rekla DOBRY DEN, oni rekli taky DOBRY DEN, pokracovali v sukani a tak nejak meli vsichni i potom ten...DOBRY DEN..:-))) Jezismarjaaa, ja jdu spat, je po ctvrte rano.. :-)))) Ahoj*

    OdpovědětSmazat
  6. Poznamka!!! Ti sousedi samozrejme nevykopli dvere do naseho bytu, ale do bytu naproti :-))) Proboha... (Misto dveri u nich fungoval koralkovy zaves a uz jdu fakt spat :-)))

    OdpovědětSmazat
  7. Jinak: v clanku nahore jsem se snazil rict, ze kdyz UMYSLNE zastrelite sveho milovaneho psa a potom ho snite, tak patrne zazijete neco nepopsatelneho. http://brazlie.blogspot.com/2009/04/extaze-empatie-redundance.html

    OdpovědětSmazat
  8. Zdravim, jediny co me sere na tehle strankach, mimo jine, je ta pozerska kvalita obrazku. I kdyz tusim ze je to zamer, je problem sehnat v ty prdeli nakej malej kompakt co se vejde do kapsy od ksiltofky?

    OdpovědětSmazat
  9. NO podivej...nekdy tvoje uvahy pripominaji jakejsi myslenkovej lartpourlartismus...rozkos z mysleni jako takovyho...ale trochu vyprazdnenou a samoucelnou, i kdyz to tak jiste nechces...jenom jakejsi sled asociaci a navaznosti...viz tohle s tim psem. Chtel jsi najit nejakej silnej priklad, neco v podstate sokujiciho (a to, co nas muze sokovat, to je taky dilem stereotypniho nahledu), ale na druhou stranu prostyho, tak jsi ho nasel a uplatnil. A to je tak VSECHNO. :-) Nicmene je zajimavy to tu cist, to uznavam. A s timto jdu do sprchy.

    OdpovědětSmazat
  10. No mel jsem takovy podezreni :) Tedy na to, ze si mozna nekdo mysli, ze je to pismenkova exhibice. Bohuzel to myslim vazne. Jsou to veci, co mam v hlave a neni to nic odtrzenyho od sveta a od toho, jak a co v nem delam.

    OdpovědětSmazat
  11. 6p0115707f285a970b
    Dekuji za podporu! "jediny co me sere na tehle strankach, mimo jine..." jak jinak lepe podporit blog o rozpornosti a nekonzistenci?

    pripadne budu rad, co je to druhe jedine, nebo treti jedine, co te sere (moji hrubost a napadani posteru prosim nechme stranou, to mam jako uchylku v profilu)

    k fakticke casti: nerad nosim veci, i sem jsem prijel jen s baglem, at mam volne ruce. nerad taky nakupuju veci. fotky fotim mobilem, kvalita pozerska. obvykle se mi nechce nosit ani ten mobil. ksiltovku, pote, co sem zde znicil uz dvoje bryle, nosim dost, ale kapsu jsem na ni jeste neobjevil :(

    OdpovědětSmazat
  12. ty pouzivas slova, ja fotky a tim padem svoje myslenky a zazitky muzeme predavat.taky jsem mela vyhrady, jaka skoda, ze ty fotky jsou tak spatny.Ale jelikoz tvoje hlavni vyjadreni je ve slovech, tak na to kasli,protoze kdyby byly ty fotky perfektni, musel bys o nich premyslet a to by te sakra odvadelo. kazdej se tvyho sdeleni chytne po svym.nekdo se chce vic dozvedet o tom miste kde jsi,nekdo o tobe,nekdo vubec neporozumi, tak jde pryč a někomu to nahodi takovejch asociaci, ze jde radsi taky pryc. ja za sebe jsem moc rada za vsechno,co se dozvidam.Buchty do vaku a krizek na celo jsem ti na cestu nedala(nemohla dat)a tak jen prihlizim.

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.