pondělí 10. ledna 2011

Pokus o úplatek

Měl jsem dnes trochu volnější den, tak jsem zamířil do pizzerie, kterou jsme zkušebně zkusili otevřít v pondělí (do 22hod nepřišel nikdo, ale to je normální, v pondělí bývá zavřeno všude). Rozhodl jsem se to tam uklidit.

V poslední době jsem z internetu přepracovanej, takže si často vyberu třeba jedno okno a začnu ho mýt. Zapomenu na všechno kolem a odstraňuju každou nečistotu třeba několik hodin. Taková zenová meditace. Plus si člověk uvědomí tu nestálost světa, to, že vše co je jednou nové a čisté, bude brzy špinavé a rozpadlé. V Brazílii k tomu dojde ještě mnohem dřív. Takový archetypální middle class strach to je. Od Lenina po Malthuse jsme všichni v zajetí stálého stavu. Patrně za tím vším je klasická škola politické ekonomie, která pronikla do našeho podvědomí. Až mnohem později o ekonomii, za kterou je právě setrvalý stav a v mikroekonomii jakýsi bod nasycení, prohlásil Knight, že je královnou všech sociálních věd. Přesnější je, že ekonomie z nás vytváří homo oeconomicus, než aby popisovala stav věcí. Věříme ekonomii, že svět je takový, jaký říká, že je a proto takový svět vytváříme. Jedinej problém je, že znásilňujeme realitu. Není nic stálého, není bod nasycení (vždyť já můžu pracovat jeden den do roka na standard, jakým žiju a přesto pracuju, ačkoliv jsem spokojen se svým životním standardem) a všechno jednou pomine (těším se na stáří v maringotce, kdy si budu vydělávat na polívku z pytlíku mytím oken a budu mít čas spát, psát a číst).

Tak tohle všechno se mi při mytí oken a vytírání podlah honí hlavou. Katya, manželka pizzaře, která u nás dělá pizzu a se španělským temperamentem tam šéfuje, ze mě byla nadšená, protože miluje čistotu. Na druhou stranu, tyhle práce "copeiristů" jsou zde asi to nejnižší, kam může člověk klesnout, takže z toho byla i zároveň dost rozpačitá, protože ani v low class tyhle práce nedělají chlapi.

No a do toho všeho tam přišla jen tak na pokec ta ženská z OI (něco jako telefonica), co je kamarádka Katyi, což jsem netušil. Zjistil jsem, že internet ke mě domů není možný, protože kapacita ústředny pro moji oblast je prý naplněna a musím to řešit přímo s kýmsi po telefonu a nikdo to za mě nemůže udělat. Jelikož já, i lidi co sem mají dojet opravdu potřebují rychlý internet, s rychlým pingem a velkým limitem dat, tak jsem konečně zkusil to, co mi sem pořád cpe Franta. Nabídl jsem jí 500 BRL, pokud do měsíce bude u mě doma internet. Dokonce jsem jí to s pomocí google překladače napsal na papír. Tak uvidíme. Byla šokována, že stvoření, co leze po kolenou a vydloubává zpoza rohu shnilou mouku, by kdy v životě mohlo dát dohromady pět stovek.

Ale mám radost. Přesně kvůli těmhle "side efektům" jsem pizzerii kupoval. Pomůže to v kontaktu s lidma i v zapadnutí do prostředí. I když třeba teď ten internet opět nevyjde. (V záloze jsem našel loophole v datovém tarifu pro Blackberry, takže už sem jeden míří z USA přes Evropu, ale o tom zas jindy).

4 komentáře:

  1. ...(těším se na stáří v maringotce, kdy si budu vydělávat na polívku z pytlíku mytím oken a budu mít čas spát, psát a číst)...


    Tak to máme stejný plán. Člověče, přesně na tohle já se těším jako malý děcko na Ježíška ! Ta moje bude navíc stát někde u lesa, minimálně tak 5km od nejbližšího domu a kolem ní bude zahrádka plná divných kytek. A pro ty divný kytky si ke mně budou jezdit lidi, když jim bude nedobře.

    OdpovědětSmazat
  2. Jo, nevadi, ze to asi nevyjde. Bude neco jinyho a taky fajn :)

    OdpovědětSmazat
  3. :) dzz, všemocné úplatky. I když tohle byla spíš regulérní obchodní nabídka. Mě dost pomáhali "průvodní" dopisy (při prodloužení víza etc.). Můj profesor na UFBA (vedoucí katedry FACOM a bratr nějakého ještě výše postaveného) mi dal "průvodní" dopis a ten jsem všude předkládal a jako zázrakem se mi otevírala zavřená dveře... I když nefungoval úplně na vše, tak alespoň jsem se mohl bavit rovnou s někým odpovědným a ne od nuly :)

    OdpovědětSmazat
  4. Ja jsem v necem fakt tupej. Beru si nejotrhanejsi triko a jezdim vsude na kole. Porad mam nejakej plebejskej soucit nebo co. Proste mam pocit, ze musim celymu svetu furt znova a znova dokazovat, ze to od nuly jde. Ono to jde. Ale furt dokola je to narocny.

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.