Proč emigrace?

Začneme teda. Byl jsem požádán La Tiborem, abych, jakožto budoucí emigrant stěhující se do Brazílie, popsal svoje myšlenky na tomto blogu. Abych zkrátka popsal to, co se mí honí hlavou před odjezdem. Nejspíš to bude narušovat koncepci brequinhových postů a budete z toho mít, milí čtenáři, nejspíš guláš, protože ho mám taky.

Emigrace je u mě nutností. Došel jsem do stádia, kdy jsem se v naší vlasti zasekl na jednom bodě, u kterého cítím, že to není tak moc super. Cítím se na 40 - nejspíš krize středního věku - ale ještě mi není ani pětadvacet. Moje strmá kariéra začala u pojistek u jedné MLM firmy. Prostě kluk z vesnice přijel do Prahy vydělávat škváru. Tak mi navalte vaše prachy. Pro jistotu mě vyzbrojili solidním arzenálem v podobě prodejních dovedností. Každý v té firmě to musel umět. Jinak si nevydělal. A pak byl doslova za sráče. A to já sem nechtěl. Chtěl jsem být hvězda. Tak jsem to z těch lidí tahal. No netrvalo tomu dlouho, protože přišla změna. Já, hvězda firmy a největší extrovert, jsem dostával záchvaty "introvertismu". Zavřel jsem se doma a vypl jsem telefon a seděl jsem za gaučem. Týden mě nikdo nemohl dohnat. Začal jsem cítit, že něco není v pohodě.

Říkal jsem si, že je na čase změnit působiště. Někde, kde mě nebudou tlačit do prasáren. Kde naopak můžu lidem i pomoct. Burze jsem rozuměl. Nebo jsem alespoň o ní měl nějaké povědomí. Třeba, že se tam dají vydělat peníze, když do toho člověk vidí. Taky jsem si říkal, že když budu zaměstnanec a né OSVČ, tak asi nebudu dělat takové prasárny jako dříve. HAHAHA. Jo když jste mladej hlupáček, tak uvěříte všemu. Mým úkolem bylo nahnat klienty s co největším kapitálem a narvat to do turbo- chtete-li knock-out certifikátů a obchodovat jako blázen pro poplatky. To všechno po cca 2 týdenním proškolení. Dal bych tady milion smajlíků, abych vám ukázal, kolik hlupáků se našlo, co mi sežrali, že jsem skoro bůh na trhu. Fakt k tomu nepotřebujete moc. Stačí jen lhát tak, abyste tomu věřili i vy sami. Přece nemůžeš být úspěšný obchodník, když nevěříš svému produktu XY. Takže jsem se doslova prolhal k penězům, ale stejně jsem je záhy rozfofroval za koks. Protože to přece makléři dělají, protože to je bohémský. Taky stačilo... I koksu i lhaní.

Zrušil jsem telefonní číslo, aby mě nikdo neotravoval. Nedělám nic, sedím doma u internetu a přemýšlím. Všechny rychlokvašky jsou špatně. Jako z trhu, když něco vystřelí prudce nahoru, tak zákonitě příjde korekce. Kdo by řekl, že ta moje korekce příjde až do totálního propadu. Kdo by řekl, že ze "zábavného" extroverta je člověk, který ani nemůže vyjít na ulici, protože už neví, jak má dal lhát, ani neví, proč na tomhle světě je. Ale co, nebudu tady brečet, že za to můžou oni. Že za to může ten evil systém. Ne. Už dávno jsem si toho vědom, že si do gatí seru pouze já sám. Jak z toho ven?

Moje holka, zachováme zdejší pojmenování blízkých osob, L. je brazilka. Jak typické... Jako makléř musíš mít něco extra. Přece nebudeš chodit s češkou, jsou to špíny a nikoho tím neohromíš. Super beru ji. Ze začátku dost povrchně a s lhaním. Všechno to vyšlo najevo. Nevysrala se na mě, jako jedna z mála. Je to latina a miluje mě. Neřídí jí mozek ale emoce. Po tom všem, kdy mě nejspíš prokoukla, řekla: tak jedem do Brazílie. Hm, proč ne. Tak jsem sedl k internetu a začal hledat, co to ta Brazílie je. A našel jsem blog, u kterého jsem strávil týden, abych alespoň porozuměl obsahu. Ale pak sem si řekl, že jsou v tom obsaženy ty myšlenky, co se mi furt v hlavě motají. A tak jsem vlastně tady.

Tenhle blog z mojí strany není o Brazílii, i když tam jedu za měsíc. Je to snad o nějakým přerodu a revoluci. A možná taky trochu o punku a o trhu, jestli to někoho bude zajímat.

Takže ten punk