středa 6. května 2009

Klid v kostele

Předně sem dávám SMS zprávu, co se do tématu vůbec nehodí, tak moc, až se sem možná hodí:
...porad jsou zpravy o te chripce, dej aspon vedet jak ti je...
Člověk si může vypsat mozek na blog, kterej notabene nesnáší; můžu tu psát o tom, jak mi mediání masírka destruuje zbytky synapsí (a VY na tom moc líp nejste) a pak dostanu tuhle SMS. Klid, klid, doprdele klid. Tyhle okamžiky jsou tak šílený... Ještě jednou polopaticky (ale v těch odkazech, co sem dávám to je a pro srandu to sem nepíšu). Celou aféru chřipku si vymyslel buď nějakej potentát z farmaceutický firmy v USA, mediální agentura v Mexiku anebo se to celé vymyslelo samo a je to naprosto jedno. Tady je dobrý článek o prasečí chřipce a opravdu doufám, že o tom nesmyslu uslyším naposled. Stejně jako o epidemii salmonely v Chile, která přijde za pár měsíců.

OK. Člověk je obklopenej kravinama jako tahle, chodí po dlážděných ulicích Olindy. A pak člověka napadne jít do kostela.

Ten klid. Barokní kostel. Úplně jiný baroko než český. Žádná vyumělkovanost. Brutální neopravené fresky. Větráky z Číny. Světla nabouchaná do stropu na železné štangli. Omítka, co ji smývá déšť, co dovnitř vniká dírou od prorůstajícího stromu. Průvodce s účesem Jágr 1990 a v khaki šortkách. Příslušníci brazilské střední třídy, co přijdou, udělají cvak cvak. Proč to dělají? Aby to ukázali manželce mezi zprávami o prasečí chřipce? Vrtačka. Klečící babka s unuděným vnukem.

Přesto: klid. Myslím, nebo jsem si myslel, že náboženská zkušenost je brutálnost. Co je pak tohle? Vyklidněný klimbání v dřevěný lavici, kde se není jak pořádně opřít. Občas do toho bzukotu kolem zazní pár tónů varhan - nikdy ne déle než na pár vteřin. Litinové svícny se kolíbají v odpoledním průvanu.

Prostě klid. Cokoliv se děje, je daleko. Všechno je správně a ok. Varhany pobzukávají jako nějaký tajemný ženský hlas. Je to morbidní, ale ne tak, aby se člověk bál. Je to jako pohřeb, ale takový, jaký nikdy nebude. Pohřeb s instatním smířením. Sádrové postavičky zpitoměle koukají, Kristus nese svůj kříž a mytologie týhle fantasy je ... hodně silná.

Pak mi zazvoní mobil, v něm prasečí chřipka a je konec.

4 komentáře:

  1. Pokoj vám zanechávam, svoj pokoj vám dávam. Ale ja vám nedávam, ako svet dáva.

    Kristus

    OdpovědětVymazat
  2. Peter? Tyhle citaty z bible mi vzdycky prijdou jak naschval nejednoznacny. Unika mi neco? Je to zamer? Nebo se to stalo az temi preklady? Trebas tohle, cos napsal se da vylozit ruzne. Kristus dava pokoj, ale svet da vetsi pokoj? Vyklad vitan.

    OdpovědětVymazat
  3. Bylo to (kromě mnohýho jinýho) v nějaký Dickově knížce to vo tom chlapíkoj co otevřel dveře do věčnosti,do prostoru mimo čas a prostor, do prostoru absolutního klidu ...a pak se mu zabouchly před nosem a zůstal tady v tom světě definitivně trpící.křesťanství je v něčem dle mého megamilitantní ve smyslu přinášení rozporů.v tomhle citátu mně to přijde spíš obráceně.každopádně je z toho bipolární vyhrocení.právě proto když zažívám něco takovýho jako ty v tom kostele(a popravdě spíš mne láká dynamickej klid-většinou,ale já to tak nehrotím.-:))tak mobil vypínám.abych se z toho neposral.zřejmě to bude trochu zbabělý,ale to si v klídku přiznám a stejně tak to znovu a znovu udělám.a na Krista jednoznačně myslím daleko raději jako na Ješuu co z toho všeho a ze své zmatenosti byl zhruba stejně nadšenej jako my všici...stejně jako z toho co si nevybral.

    OdpovědětVymazat
  4. hele ja te neznam,ale to ze mas pero ke kolenum ,neznamena ,ze kastaneda je podvodnik,tak nesir kraviny.f

    OdpovědětVymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.