čtvrtek 28. května 2009

Pomozte dětem v Brazílii

Brazílie je velká země. Plná chudoby. Děti žijí a spí na silnicích, nebo v lepším případě ve favelách. Často nemají na doktora, vybírají popelnice, jsou nuceny krást nebo prostituovat, jelikož dealeři drog zneužili jejich nevinnosti. Zastavme konečně tento hrůzyplný kolotoč. Kdyby každý z nás dal jen tak maličko! Pojďme spojit své síly. Vždyť si to můžeme dovolit, vlastně si toho ani nevšimneme. Určitě to zde čte nějaký právník, na webdesign už někoho mám.

Anebo si můžem nasrat a bude to mít stejně úlevný efekt (dneska bych ho docela uvítal).

No, jsem přesvědčen, že když budete trochu googleovat, tak podobných canců, jako jsem dal na úvod, najdete hafo. V čem je problém? Jo, děti tu spí, žijí, množí se a umírají na ulicích nebo v bídě. Je to samozřejmě ta nejvíc tristní věc na světě: máme plastické kliniky i pro zvířata, pro úspěšný společenský život je třeba si pořídit spoustu předražených zbytečností, jíme v pozérských restauracích a denní nájem těch movitějších z nás nezřídka přesahuje cenu nemovitosti, ve které bydlí jiný člověk.

Rozdíly, kterých si nelze nevšimnout. Část z té bohaté části světa otupěla. Část chce pomoct. Jaká je motivace? Buď si odpomoct od špatného pocitu tím, že něco udělám, anebo pomoc zakomponovat do své společenské pózy. Ono je to v důsledku jedno. Ve skutečnosti o ty děti nejde. Jde o to si s co nejmenšími, zanedbatelnými, postačujícími náklady zajistit to, co chceme. Děti jsou všem ukradené. Jde jen o nepříjemnou imaginaci v hlavě, které je třeba se zbavit; anebo o příjemný doplněk v životě různých zrůd (rozuměj manželek politiků apod.), kterým ten zástup chcípáků vytrhává trn z paty, neboť mohou předstírat žití i pro něco jiného, než pro masku číslo jedna.

A to jsem nezmínil, jak bohatá je Brazílie. A jak by problém chudoby byl řešitelný z vlastních zdrojů. A jak plýtvá. Plýtvá se všude. A plýtvají i chudáci. Ano, vzorec chování od českých cikánů je mezi nejchudšími (ne všemi) rozšířen. Dokud nejsou peníze, tak se čeká. Jak přijdou peníze, jsou utraceny za první hovadinu, co je na ráně. Pokud možno třeba za fake značkové boty, co dodají pocit, že je dotyčný king. Snad se s tím pocitem dočká další pomoci. Chudák. Prosím, pomozme chudákům na ulici v tričku Nike. Ať si koupí Adidas a může jít na karneval tančit na svých shnilých končetinách a opruzovat. Udělejme svět lepším. Uh. Ve skutečnosti: na všechny ty lži ze svého života přiložme ještě další. Takovou, která nás má vykoupit. Lacino koupit něco drahého, přesně tak, jak nás učí moderní ekonomika, kde ve skutečnosti jde o draho prodávaný šunt. Tak u pomoci dětem z rozvojových zemí, tam se to fakt daří. Koupit pár dětem pastelky, nebo podpořit pernambucký badmintonový klub - to je fakt ubohé jak ptačí chřipka.

Co jsem ale již zmínil: jeden člověk zde mi opravdu přirostl k srdci. Říkám mu Angličan. Bydlí se třemi bratry v domku koupeném za 5500 kč. Má tři neznačková trička, dvoje kalhoty, jednu hlavu. Krátce před mým příjezdem byl vyhozen z práce, kde vydělával cca. 3000 kč čistého, z čehož si ušetřil něco přes 10000 kč na kurz průvodce (což nestačí). Nyní se chystal pracovat a studovat kurz. Okolnosti ho donutily kurz odložit na příští týden.

Seděli jsme tak v hrkajícím autobuse, já přemýšlel o demenci světa a on se vedle mě zubil a trhanou angličtinou, na jejíž výuku si platí soukromého učitele mi říkal, že Bůh nesnáší lenochy, kterých je plná Brazílie. Pak jen tak mezi řečí jsem se dozvěděl, že unesený Ricardo se chystal mi ukrást batoh a Andre se chystal sebrat drobné, které odpadnou při chystaném nákupu mého domu.

Svět je jen stoka hnusu. A největší hnus je uvnitř hlav. Už dřív jsem Angličanovi řekl, že když bude potřebovat peníze, tak ať mi dá vědět. Ale jak jsme tak skákali na betonových zpomalovačích dálnice, začal jsem sám od sebe mluvit, aniž bych moc věděl, co chci říct. Teď už to vím. Styděl jsem se. Chystal jsem se koupit si zasraný odpustek. Pár hodin poté, co jsem mu vysvětloval, kdo byl Jan Hus. Dát mu pár litrů na to, aby si dokončil kurz a život skončil s artrózou a marnými nadějemi v žlutém průvodcovském tričku, degradující, s bandou pedofilních Germánů v patách.

Abych to zkrátil: mám společníka. Není to sranda, protože společnost snáším dost špatně. Pokusím se ho naučit, jak zvednout některé z těch peněz, co nechává západní civilizace ležet volně na internetu. Myslím, že se svým přístupem má slušnou šanci. Co bude dělat pak, ví jeho Bůh. Doufám, že si koupí vytuněný bourák, motorku nebo aspoň značkové kvádro. Navíc se podívá do světa (za pár dní jedeme pár tisíc kilometrů na jih), což se mu zatím nepodařilo. Můžete se těšit, kterak Orbital zase dostane od reality na držku, ale realita má (doufám) smůlu, protože dokud dejchám, tak se (věřím) zvednu. Jen jsem čím dál víc nasranej.

20 komentářů:

  1. Nejlepší článek 10 bodů .Souhlasím se vším a hlavně s tím závěrem :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s Františkem...tohle se mě dotklo. Nemluvím primárně o soucitu, spíš o sdělení. Co se týče některých věcí v příspěvku napsaných...mmm...znám některý boháče, kteří si samozřejmě "vykupují" duši tím, že jednou ročně přispějí určitou ne nevýznamnou částkou například na psí útulek, vybudování (naprosto neefektivní a nic neřešící samozřejmě)nějaké vodní "pumpy" v zemi, kde vody není dost a tak podobně. Ale když kolem nich někdo nehezky zachází se psem, tak je to vůbec nesere. Mají na rok odškrtnuto a nezájem. Vlastně to není jen u boháčů, je to obecný jev, je jedno jestli neseš dva balíky piškotů nebo dvacet tisíc. Tohle byl příklad a je to jen k výřezu tisíciny řečeného... Stejně si myslím, že člověk nemůže v krátké reakci okomentovat článek podobnýho typu. Musí si vybrat na co chce reagovat. A závěrem - existuje taková myšlenka, já ji budu citovat: "Na světě je dost pro všechny." Přeberte, jak chcete :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Budu reagovat jen na tu posledni myslenku.

    Je na svete dost pro vsechny? To opravdu nevim. Zaryti optimiste tvrdi, ze ano. Otazka je, co je to dost. Anglican bydli v chatrci a je vytlemenej jako na obrazku 24hod denne. Co je to dost? Materialnich veci nebo zbytku? Je pak v poradku, a nemelo by se menit, ze se na svete raduji a veseli lide, co umiraji na banalni infekce (a pritom 99% lidi relativne bohatych nezvlada svuj zivot a zije v negativnich pocitech)?

    Pesimiste, ekonomove a realiste jak z leva (Malthus), tak z prava (svet funguje nejefektivneji jak muze, tzv. Pareto efektivita je temer dosazena - za problemy muze luza, co voli destruujici levici) se domnivaji, ze zlepsit nelze nic.

    Co kdyz je na svete dost pro vsechny, ale "jen" to neumime sebrat? Asi jako chemicke brazilske reky, ktere proste nikdo zatim cistit nechce. A neumime to sebrat proc? Protoze vetsina lidi mozna nechce. Uzavrenost v patologicky stereotypnim jednani to nedovoluje.

    A ja nevim. Hodne lidi pracuje tak, ze parazituje. Ja parazituju 100%. Vim, at je to s vnitrni hodnotou prace jakkoliv, tak ja ji nepridavam. Jen si beru od linych lidi a ucim to dokonce jine. A dela to i mnoho ostatnich lidi. Napriklad lide v mediich. Co by se stalo, kdyby jeden opisovac v MFDnes zmizel? Co kdyby zmizeli VSICHNI? Patrne by si vzaly misto dalsi deniky. Co kdyby zmizely i ty (s hromadou reklam na nesmysly)? Patrne by lide zacali cist, vyhledavat a podporovat autorske zdroje a ne vypisy z agentur. Tohle neni navod jak zmenit svet, je to jen ukazka, jak jalove muze byt i byti redaktorem a jak je tezke neco vlastne opravdu zlepsit.

    Nejak bez teoreticke zakladny (mozna nad jen inspirovan evoluci a podporou "lepsiho druhu") se chci snazit podporit ty, co se snazi, ty co jdou proti proudu.

    Lidi, co napriklad i kdyz maji penize, milujou holku a ta jim rekne, ze chodi jen s kluky ve znackovych hadrech... lidi, co tyhle holce reknou fuck off, nebo se proste jen beze slova obrati a jdou brecet domu, misto toho, aby jen pomysleli na kompromis s hnusem. Tak mozna na svete neni dost pro vsechny (i kdyz taky doufam ze jo), ale tihle lide si pak podle me zaslouzi i zit na ukor druhych. Priserny elitarstvi, jsem si toho vedom.

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím že na světě rozhodně není dost pro všechny a to z jedinýho důvodu,že všichni chtějí strašně moc, mnohem víc než potřebují a většina lidí nic nevytváří,jen parazituje(jak píše orbi) a oblbuje ty méně chytré a proto dojde k tomu že není dost pro všechny a v souboji o ten malej koláč vyhrajou ty schopnější a to už je holt evoluce.

    OdpovědětVymazat
  5. Stejně si myslím, že je to tak. Je to o tom sebrání, jak psal Orbital - víš, nevíš, že tam je, vidíš, nevidíš ho, umíš, neumíš ho vzít. Je to i o spokojenosti. Je nutný vzít právě tenhle koláč? A ano, Františku, většina lidí chce strašně moc, ale to je de facto přirozený. To, že chtějí víc než potřebují, to je jenom dílem takové té masáže všude kolem - co je potřeba k tomu, abych byl tím a tím. Potřebuju k tomu takovej a makovej kostým? (například) Já věřím, že ho někdy potřebuju, to je jasný. Nicméně - když něco umím a opravdu umím, mám svobodu. Koláč je můj a tomu, kdo ho chce koupit (když to vezmu do důsledku) je v podstatě už pak jedno, jestli je na něm tvaroh, protože je to trendy (a kupovat by se asi měl) nebo povidla se skořicí, protože jsou nejlepší. :-) Mluvím z vlastní zkušenosti. Když teď vezmu kostým doslova a do písmene... což o pár vět výše tak nebylo - tančím a neuznávám kostýmy, ve kterých se vystupuje tradičně. Je to vlastně marketingová chyba, že.. :-))) Lidi to očekávají a chtějí platit právě za to. Ale tančím natolik dobře, jinak než ostatní "svázané", že v podstatě můžu v této chvíli performovat v pytli od brambor a lidi to zajímá. Na světě je dost pro všechny, jen je potřeba najít cestu, jak se k tomu, co chci, dostat právě tak jak chci. Já chci co nejčistěji, myslím, že mi oba rozumíte. A je to jenom o individuální preferenci :-) A ano, někdy je to MOC těžký, ale (pocit) štěstí není konstanta, je to proměnná.

    OdpovědětVymazat
  6. A Orboslave...s těmi zdroji atd. Ano, samozřejmě, zdrojuje se hojně, čili se (jak ty říkáš a já dodávám mnohdy placeně) parazituje, ale vždycky je to kombinace zpráv autorských a zdrojovaných. Alespoň v mém případě. To je spíš poznámka, ale chápu i tvůj náhled, relevantní je.

    OdpovědětVymazat
  7. Ještě musím něco dodat...co jsem psala k Františkově poznámce o jakési nenažranosti. Není to vlastně jenom okolní masáží (i když ta je taky podstatná). Přece chceme více, protože máme stále a stále více. Člověk si na něco navykne a stane se to pro něj standardem. Jít pod je těžký, hlavně dlouhodobě třeba. Takže jediná cesta jak jít dál a být spokojený je jít nad. A to nad se pak zase stane standardem a jediná cesta, jak jít dál a být spokojený, je jít zase nad. :-) Dokud se nestane něco, co tě přesvědčí, že momentálně máš něčeho dost (čehokoliv) a to tě na určitou dobu stabilizuje a vytrhne z neklidu nebo šoupne dolů. Pomyslně dolů, protože pro tebe to v tu chvíli bude dostatečný standard. Tak to cítím. Klidně mi k tomu ještě něco napiš.

    OdpovědětVymazat
  8. vratim se jen k jednomu kolem ceho se vsechny tvy komentare toci:

    "To, že chtějí víc než potřebují, to je jenom dílem takové té masáže všude kolem"... tak podle me je ta masaz dilem te lidske slabosti. ano ta slabost je posilovana masazi a masaz zase slabosti, takze uz jsme takrka jen vycukani konzumenti reklam, ale tohle neni problem slepice/vejce... prvni je vzdy ta slabost, kdyby nebyla slabost, tak masaz nefunguje

    "Takže jediná cesta jak jít dál a být spokojený je jít nad." Ano... ale to je ta past. Je i hodne hnuti (a jsem presvedcen ze je to i v egologizmu), ktere jsou si toho vedomi a ty jdou zamerne/nezamerne POD. I to je debilita.

    Reseni je podle me stridmost a pokora. Rozvrzeni sil, rozvrzeni slasti, nebat se spadnout, protoze diky padu si clovek uzije toho ze pujde nahoru, nebat se si uzivat, nebot bez toho proste neni radost. Reseni je zahodit to dementni ego, ktery kopiruje diktat JIT NAD (pripadne POD). Je to samozrejme hrozne tezky. Zvlast proto, ze jaki mame zakodovano (nevim odkud), ze stesti je velicina, ktera a prijit jakoby "nezavisle", ma to byt uzasny okamzik svobody. Stesti ma byt volne jako hrajici se dite (coz je pravda), ale holt k nemu vede cesta pres drinu, kde vychodisko zdanlive videt neni. Ke stesti je cesta pres nejhlubsi beznadej, a proto je stesti s beznadeji spjato.

    Preci jsme se vsichni divali na pohadky. Jako dite jsem se strasne podivoval co na pohadkach bavi dospele, kdyz jsou pro deti. Zjevne je bavi prave tohle. Ta mytologicka cesta pres prekazky. Nevim proc tim ale v zivote opovrhuji, kdyz se jim libi pohadky. Mozna proto, ze je to porad nahoru dolu a rezignace a stabilita se zdaji byt lepsi nez stesti, pady a tvrda prace az na hranu sebezniceni.

    OdpovědětVymazat
  9. Nojo, na pohádkách je krásnej a fascinující a nabíjecí a whatever else positive ten HAPPY end...tedy - STASTNY konec. Ovsem lidi chteji KONSTANTNE stastny konec, ale on je prave ta PROMENNA, to co ty nazyvas "nahoru a dolu" tady vyse. Stastny konec, ktery se stabilizuje v nekonecne stesti a euforii...a proto se snazi stabilizovat a nepadat. A proto se jim nedari byt natolik stastni, jak by chteli, protoze jak jsi rekl, bez padu neni vysek. No...tak tak.

    OdpovědětVymazat
  10. Medialní masáže jsou pro lidi bez pevného vlastního úsudku,jakých je odhaduju tak 85% je to smutné bohužel

    Lidi co nějaký názor mají a chovají se stejně jako předchozí skupina je řekněme těch 14% a chovají se tak protože jsou srabi,prostě tuší nebo vědí ale nemaji na to

    A to zbylý 1% co se podle toho i chovají,tyhle lidi beru,poznal jsem za svuj život 4 asi

    Každej jen mluví a pujdeš Bublino v tom pytli na firemní večírek? :-) A nebo prostě proto že pujdou všichni tak teda jo taky pujdu v kostýmku :-).Nadávám na šefa ale v jeho přítomnosti to je samej usměv atd.Osobně jsem odešel ze všech kolektivů včetně pracovního prostě proto že s takovejma lidma nedokážu žít,a čím je člověk straší tím je to horší.A proto dělám to co dělám.

    Poslední dobou uvažuju nad tím jak je důležitý vědomě a postupně aby si každej posouval laťku kdy si už musí začít lhát aby se nezbláznil stále výš a výš a je to fakt dobrý vřele doporučuju :-)zaručenej návod jak se o sobě něco dozvědět

    OdpovědětVymazat
  11. jjn presne
    ja si rikam, ze proste musim prijit na to, jak si nelhat, i kdybych mel chcipnout, ale bez extaze to zatim nejde

    tak az se tu na blogu objevi SMILE pres celou obrazovku a oznameni "blog zavren", tak veverka ratatosk prestane lhat a bude to

    OdpovědětVymazat
  12. Františku, ahoj :-) Já v tom "pytli" třeba klidně na večírek firmy půjdu :-) Viz - akce, měla jsem tam být ve firemních hadrech a řekla jsem, že prostě tak nepůjdu. A šla jsem ve svých. Lidi se jen bojí někdy prosadit, ono to zas tak složitý někdy není. Jasná slova jsou často odzbrojující, ale lidi se jich bojí, tak zkrátka radši drží hubu, vezmou si ty firemní hadry a jdou se v nich někam prezentovat. NO.. a kostýmek nemám. DÍKY ne Bohu ale si ZA TO.. :-)))(je to sice takovej exteriorní příklad, ale zvolili jsme si ho, takže:-) Nicméně...asi to mám v ohledu pracovní svobody na jednu stranu "jednodušší" než někteří neb mám čtyři práce - kiksne jedna, zůstanou další tři, uvidím třeba novou do čtveřice nebo rozšířím činnost v jedné z těch tří :-))) etc. Je to nátřesk, někdy jsem přepracovaná, jindy zase nastřelená, ale všechno mě to baví a teď to tak chci. JO a ještě s tím šéfem jo... já to tak nedělám, jak říkáš ty. (A tím ti nevkládám do úst, že jsi řekl, že se to týká mně, byl to jen příklad, chápu.) Když proti někomu něco mám, tak mu to řeknu nebo napíšu mailem, na icq. Ono to zní naivně, ale FUNGUJE TO. Buď tě vyhodí, což se mně zatím nestalo, (obecněji - buď něco skončí, což už se samozřejmě stalo:-) anebo se zhádáte, ale vykomunikujete to, proč se toto děje. Někdo je debil a ten nepochopí nic, třeba jeden z našich pánů ředitelů, na kterýho jsem dolů na točitý schodiště řvala, ať vyleze nahoru, že já s ním nebudu komunikovat jinak než z očí do očí a jestli mě chce z něčeho obviňovat, tak ať mi to přijde říct. Když se ztratil do kanclu o patro níž, tak jsem mu tam naprosto rozlícená vletěla,měl nějaký ultradůležitý (haha)hovor na Skypu a jak mě uviděl, tak říká - teď nemám čas- a já mu říkám - já ho nebudu mít za chvíli, takže hned - řvala jsem na něj a prostě musel ten hovor přerušit a hotovo. To samý s jedním kolegou, kterýho průběžně na icq posílám doslova do prdele a dala jsem mu už několikrát i facku, hahah... :-) (A vůbec toho nelituju a nemám v plánu se mu omlouvat, zasloužil si.:-))) Ovšem to jsou detaily. 95% třeba této práce, o které teď mluvím, je super a moc mě to baví. Důležitá je totiž TA PRÁCE, TA ČINNOST a primárně ne to okolo, protože to okolo je jen závoj, do kterýho se to všechno halí, je to průhledný a odfouknutelný, to všechno odejde mnohem dřív než zkušenosti, který jsem nabrala, to, co jsem se naučila, důležitá pro mě je ta podstata činnosti. Zatímco tady veverčák ratatosk a ty potřebujete spíš určitou porci..řekněme samoty, já jsem sociální člověk. Zatím. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. No, ja ti verim, ze takovehle veci delas. Problem neni, ze by je clovek nedelal, ale ze je nedela dusledne na vsech frontach. Je hodne lidi, co jsou treba drsni v praci a doma pod pantoflem. Nebo spravny skautsky vedouci, co je makac pro nejakou firmu. Skoro jakoby si lidi udelali takove skatulky s ruznou mirou uprimnosti k okoli. A to je podle me spatne. Clovek si vzdycky najde vymluvu pro to byt pohodlny. "Socialni bytost" je jedna z nich :)

    Nejde totiz o to jit na firemni vecirek v kostymku nebo v pytli (analogie s NAD a POD vyse). Nemyslim si ze je rozdil chodit v obleku nebo punk. Oboje je striktni reakce na konsenzualni realitu. Jde o to nevnimat, kdo v cem na firemni vecirek chodi, protoze se to tam hodi. Pro extremisty rozporu je jeste vylepseni - vnimat to, v cem se kam chodi, ale nenechat to na sebe pusobit. Kdokoliv tvrdi, ze ma tohle zmaknuty lze. A presto jde o to se to naucit.

    Samozrejme je neco uplne jineho si napriklad neco oblect pro konkretniho cloveka nebo udalost. Ale u udalosti je trochu problem. Pokud ji zastresuje nejaka instituce, hned je rozpor na scene. I z toho duvodu je lepsi se institucim vyhybat.

    OdpovědětVymazat
  14. PS. v predchozim prispevku chybi 2 carky ve vetach a v jednom pripade to dokonce pozmenilo smysl vety :(

    OdpovědětVymazat
  15. Amygdalino palec nahoru :-)
    jinak nevím proč tvoje přezdívka ve mě vyvolala vzpomínku na jednu starou pubertální básničku a měl jsem z toho radost že sem si vzpomněl :-)

    Milá Magdo,má s Tebou spát kdo?
    odpověď Magdy: Jak kdy.

    No nic to jen tak na okraj,jinak samozřejmě asi záleží na věku k tomu co píšeš,ve dvaceti je potřeba na ty šéfy řvát v 25 je smáznout s klidem a ve 30 už tě to nebaví,takže u mě nastal problém že když víš že jseš prostě chytřejší než ty tvoji nadřízení kterí si myslí že oni jsu samozřejmě nejchytřejší,tak jsem zkoušel různý manipulace když sem něco potřeboval různý hry jak poslat hajzla proti druhýmu hajzlovi,a funguje to skvěle a občas se člověk i slušně pobaví.Ovšem tohle prostě brzo omrzí a je třeba od toho vypadnout a jít za tím co člověka opravdu baví,uspokojuje a někam vede,hlavně asi k tý spokojenosti a svobodě.A samota je někdy dost dobrá,člověk se stýká jen s kým opravdu chce a odpadne 95 % stresu z jeho života.Kdo nezkusil neuvěří.

    Tak se těším na další článek orbi,za chvíli tady z toho bude druhý ahydův blog co se týká intoškých komentářů a rozdávání moudrostí světa :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Supr Franto.
    Fakt dik :D
    Ahyde jde do sracek v primym prenosu a tahne s sebou bandu mladejch kluku. Ty bys rek, ze jsou to vsichni slabosi od narozeni - ja si tim jistej nejsem. Doufam, ze to se mnou tak nedopadne.

    OdpovědětVymazat
  17. Orbitalí veverčáku...asi takto, to ano, máš pravdu, jsou různý fronty. Ale jde podle mě spíš o míru, jakou jsme v nich...co ja vim co, kejchám a sotva vidím...ale vim, co myslis. Vcera jsem mela hlavu pod sprchou a premyslela jsem na stejny tema. A taky na tema parazitovani. JInak - ja to socialni fakt nepovazuju za vymluvu, jsem takova, vsechny ctyri prace, co delam, jsou s lidma. A kdyby me nebavily a nebyla bych jim v podstate tak oddana jako jsem, tak bych nebyla schopna ani vydrzet takovy vypeti casovy, fyzicky atd. Ale hodne mi to dava, chci to tak. A Frantisku, rozumim, co rikas, je mi tricet za chvili, treba to prijde, treba ne, dam vedet :-) JO a ja tolika lidem toho tolik asociuju a pripominam, ze to je az s podivem..:-))) Basnicka pekna, pridam jednu svou, vek slozeni: 9 let (ucitelka me podezrivala, ze jsem ji opsala ze Slunicka - dva roky nato ji srazilo auto z kola a umrela)

    KARAFIAT.
    Karafiat cerveny
    ma svou krasu v koreni.
    Kdyz vyroste, je tak krasny,
    v tu chvili by vily žasly.

    (Priste treba hodim Dostala jsem boa od Edgara Poea. :-)))
    Brounoc--_--

    OdpovědětVymazat
  18. "Na světě je dost pro všechny" může taky znamenat, že pro všechny je dostatek toho dobrého, ale i zlého. Nikoliv v konkrétní materiální rovině tak, jak je z výše uvedených příspěvků diskutujících zřejmé, ale v rovině, chete-li, duchovní. Tzn, že nikomu se nenadržuje, každému se může něco zlého nebo dobrého stát. A v tom si jsou všichni (ať chudí nebo bohatí - myšleno materiálně) rovni. Výklad významu záleží pouze na úhlu pohledu a vnímání každého jednotlivce.

    OdpovědětVymazat
  19. Pokud vezmu fundamentalne to, ze na svete je dost pro vsechny ve VSEM, tak se dojde k zajimavym dusledkum.

    Napriklad - proc si to tedy ti vsichni nevezmou?
    Zjevne k tomu je nejaky duvod. Mam se pak snazit lidem pomoct, nebo jemam naopak nechat v jejich hre, dokud nedokonci kolecko sve sebedestrukce?

    OdpovědětVymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.