pondělí 18. října 2010

Mr. Nobody

Prý je to nejdražší belgický film historie. To svádí k pesimizmu. Náklady 47M dolarů, výnosy 2M. ROI -95% už zní lépe. Je to takový kvantový Matrix. Překvapil mě pozitivně.

Ačkoliv se mezi masami neujal, zcela přirozeně, tak byl pro masy vytvořen. Takové ty hypermarketové kulisy, počítačová grafika, všechno čisté skoro jak ve venezuelské telenovele. To se snad dá filmu odpustit. Druhá námitka je přeci jen jakási jeho rozvláčnost, která má ale umělecky ztvárnit nekonečno. Nekonečno možností, které se nakonec protnou v jednom konečném bodě, ať jdete, kudy jdete.

Správně by se ten film měl nazývat

Feynmanovo sčítání přes historie

(pro ty, kdož nemají rádi vědecké kecy). Mimochodem jsem v tomhle kontextu četl zajímavý článek

Tady jsem chtěl recenzi ukončit, ať máte místo na film, ale nedá mi to. Interpretací kvantové fyziky, jakožto zdroje současné filozofie i původce krizí lidské psýchy, se zabývalo už hodně filmů. Myslím, že docela boost byla před 10+ lety Lola běží o život. Tři příběhy, z nichž každý se každý vydal po úplně jiné ose v závislosti na tom, zda tam ta holka tuším do někoho narazila na chodníku nebo byla ohleduplná. Toho jsem si tuším tehdy v kruhu sledovatelů všiml jen já a ostatní to považovali za marginálii. Marginálie to není, ale ve filmu to opravdu tak vypadá, až si člověk říká, zda to tam tvůrci nedali "náhodou", tj, napojením na matrix. Tedy Lola byla taky velmi didaktivní film, který měl tři příběhy se třemi kvantovými konci, přičemž dva byly dost blbé.


Mr. Nobody znázorňuje příběhů mnohem víc (byť číslo tři tam je taky důležité). Těch "fraktálových rozhraní", kde se příběh láme a přichází snad na scénu tzv. hehehe svobodná vůle, je tam taky hodně. Je to uděláno tak, aby to právě simlulovalo nekonečně fraktálových rozhraní a ještě více (nekonečno s vyšší mocností) alternativních příběhů. A jak jsem zmínil. Šok nakonec. Konec je jen jeden. Ivo Vašíček takhle popisoval vesmír (nebo já si to teda myslím). Od zrození /velkého třesku/ ke smrti /totální implozi/ přes všechny pravděpodobnostní stavy.


Podívejte se na to. Trochu to zamíchá hodnotami. Zrození není taková radost, smrt není takový smutek. To, čemu se říká láska, je ve skutečnosti omyl, ale zároveň je láska jenom jedna. Všechno je to jedno dohromady a je to strašnej nářez. A už končím.

34 komentářů:

  1. dovolim si to tu nahodit:
    http://download.cz.hellshare.com/mr-nobody-2009.avi/1323352
    ceske titulky:
    http://www.titulky.com/Mr-Nobody-156312.htm

    alex, toto je trochu tazsie stravit

    je to o posranom zivote
    a rozhodnutiach

    vidim v tom moj zivot a moju retaz rozhodnuti.

    Je to sila ked si predstavim nejaky moment povedzme 10 rokov dozadu, ktory mohol kompletne zmenit vsetko.
    A pritom v momente toho rozhodnutia som si neuvedomoval jeho absolutny vplyv na moju buducnost.

    dovolim si uviest body zlomu, ktore keby nenastali, tak tu pravdepodobne nesedim tu a teraz:

    - pred mojim narodenim otec pracoval ako nocny straznik. Ked mal day off vyhorel sklad. Potrestali vsetkych nocnych straznikov zrazkou z platu. Otec sa nasral a zmenil pracu, vdaka ktorej sme sa prestahovali zo zaprdenej dediny z juhu svk do velkeho mesta v strede.

    - ked som koncil strednu, vsetci moji kamosi sli na vysku do ziliny a ja aj ked som bol prijaty bez prijmaciek do kosic siel som do ziliny, kde som musel absolvovat prijmacky.
    - po prvom roku som zostal sam, kedze kamosi to nezvladli. dostal som sa na izbu k vychodniarom, z ktorych jeden uz mal miestnu dievcinu za priatelku.
    Hulil som o stosest a navstevoval s nimi omse kazdy den.
    Zhulit sa a ist do kostola. Odporucam kazdemu kto ma gule. sila.
    - vdaka tomu vychodniarovi som sa vtedy zoznamil s mojou manzelkou, ktora sa pohybovala v tej partii

    - po skole som normalne zacal pracovat a setrit na hypoteku. po 3och rokoch som mal havarku a vtedy mi preplo a rozhodol som sa ze uz nebudem kravatovat doma, ale skusim stastie vonku

    - pri hladani prace som bol podvedeny dvoma cechmi. Najprv pani "Kratka" ktora ponukala pracu vo whitehavene ma osklbla o 70GBP, ale kedze sucastou jej podvodu bolo aj zakupenie letenky, tak som zvoleja sadol na lep aj ceskej ciganskej mafii, ktora ma chcela osklbat o dalsich 200GBP uz tu priamo v ang.
    Im som sa uz nedal, ale to ma popostrcilo uplne niekde inde, nez som povodne zamyslal.

    Zivot je fakt ako ta skurvena Forrestova bonboniera.
    Len netreba stracat odvahu ochutnavat.

    OdpovědětSmazat
  2. "Hulil som o stosest a navstevoval s nimi omse kazdy den.
    Zhulit sa a ist do kostola. Odporucam kazdemu kto ma gule."

    OMG, jsou veci, o kterych nechci slyset

    Ale jak jsem psal, tenhle film rika, ze se to nakonec dostane do jednoho bodu a jak bude clovek starnout, tak to bude citit. Jsem zvedav a taky je to jen moje interpretace.

    OdpovědětSmazat
  3. Možná je hulení s návštěvou mší lepší verze křesťanský minulosti než chodit na bohosloveckou fakultu a pak učit děti náboženství. Křest jsem měl jako dospělej člověk protože jsem chtěl v roce 89 ve Zvoleně (!!! Joe ).

    Přesto s odstupem nemůžu říct že to všechno bylo k ničemu ( i když jsem si to když to skončilo pár let myslel ). Třeba proměňování nebo přijímání jsou docela mystický věci a maj sílu, stejně jako jeden člověk, kterýho už asi nikdy nepotkám.

    Čehý pak na deset+ let, baráky, peníze, hračky, chlast.

    A teď skoro prázdno, tma, sračky. Musim si to užít aby mě to probralo a někam nakoplo.

    Jo body zlomů, proto to píšu. Nevidim je, mám všechno v mlze, neumim se zastavit a utříbit to.

    Film má vrstvy jako malej princ pro dítě nebo dospívajícího nebo dva stejně starý různý lidi.
    Našel jsem tam jeden svůj pohled. Možná že se nemusí přeceňovat ta fyzická cesta a volby, protože nakonec všechny budou dobrý, ale jestli něco ovlivní jestli to ustáváme nebo proplouváme nevim.

    OdpovědětSmazat
  4. Jedna věc mě překvapuje. I když si myslim, že něco způsobily vnější okolnosti, ve finále to vypadá jako kdyby se to stalo protože jsem chtěl a i moje reakce na tu změnu je taková, že se nebráním a nechávám to působit. A to i když jde o neprosto existenční věci pro celou rodinu. asi následek je to, že to co potřebuju přichází samo a neočekávaně i když podle mně v jiných podobách, než by mělo.

    OdpovědětSmazat
  5. "Našel jsem tam jeden svůj pohled. Možná že se nemusí přeceňovat ta fyzická cesta a volby, protože nakonec všechny budou dobrý, ale jestli něco ovlivní jestli to ustáváme nebo proplouváme nevim."
    "Jedna věc mě překvapuje. I když si myslim, že něco způsobily vnější okolnosti, ve finále to vypadá jako kdyby se to stalo protože jsem chtěl a i moje reakce na tu změnu je taková, že se nebráním a nechávám to působit. A to i když jde o neprosto existenční věci pro celou rodinu. asi následek je to, že to co potřebuju přichází samo a neočekávaně i když podle mně v jiných podobách, než by mělo."

    Verici clovek se v tobe nezapre. Tohle fakt zustava zahadou a presne vystihujes neco, co jsem tak dobre nesepsal a stejne to neni sepsany dobre, protoze jazyk je logicka vec a tohle uz je fakt nejaky mystery.

    Ja ted potrebuju treba ten net. Urgentne naprosto a totalne, at muzu odletet a zas se vratit. Ale rikam si, no kdyz opravdu ten net nejde a tlacim to, co se da, neni to nahodou neco, co prichazi zvnejsku, co mam respektovat? Ale clovek nemuze veci vzdat? Nakolik mam tlacit na ty brazilsky lenochy a nakolik tomu mam nechat volny prubeh? Clovek si oduvodni oba extremy i vsechny situace mezi nimi a stejne neni dal. Jisty je, ze nakonec to dopadne dobre. Ale trefit to usili tam, kde je to adekvatni. Mozna prave ted mam sedet v letadle do Recife a ceknout ten Anglicanuv byznys. Jo takhle se mi to viri v hlave, hodiny a hodiny.

    A to je ten rozdil oproti prispevku Joa. Ten popisuje ta fraktalova rozhrani neboli uzlove body linearne. Ja taky muzu najit par takovych bodu jako v Lola bezi o zivot, ale myslim, ze je to prilis linearni popis, je to uz jen interpretace toho, co nas ovlivnilo. Mnoho veci a mozna tech skutecne podstatnych, uz proste nevidime, ale ony byly.

    Ukolem je se k nim samozrejme dostat. A jeste vetsim ukolem je pochopit, ze kazde rozhodnuti i ted... a i ted, je uzlovym bodem neceho v budoucnu (alespon potencialne.... napriklad nevime k cemu bude za 25let dobre umet diskutovat na blogu). Pokud tohle clovek nejak citi, tak zije v pritomnosti a nemarni okamzik. Jen tak nejak Castanedovsky ceka. A ceka. Jako na internet.

    OdpovědětSmazat
  6. Pre mna je mozno defektom 9 rocne studium technickeho zamerania. Same vyvojove diagramy, blokove schemy a to potom clovek straca schopnost odputat sa od zasadne logickeho uvazovania.
    Rad preto vnimam tu konfrontaciu medzi svojim pohladom na urcitu vec a pohladom niekoho ineho.

    Vdaka za tento blog.
    Este som sa tu nestretol s prispievatelom, ktoreho nazory a "ine" pohlady by mi boli vyslovene proti srsti.

    PS: Mne osobne tento film najviac pocitovo pripomenul Wellesovho obcana Kaneho.

    OdpovědětSmazat
  7. No proto to sem píšu. Většina z nás na západě nemá za sebou kurzy astrologie ve škole a matku babku kořenářku. I já jsem prošel matematickou analýzou na vejšce...

    Tedy v posledních letech se snažím překročit hranice logiky, resp. pochopit a přijmout, že je něco většího, na zkoumání čeho je striktně logický rámec dost omezující, byť možná zpětně jím lze věci popsat... nikoliv ale odhalit.

    Obdobná polemika se objevuje v Komárkovi, který říká, že kauzalita je podmnožina synchronicity (ve srovnání západní a východní kultury). Obdobná věc se dá najít v tom Kosmickém hadovi, kde se autor zamýšlí nad tím JAK na věci příjít a že vědecká metoda je dobrá tak možná pro verifikace. Tyhle věci jsou tu skoro v každém druhém příspěvku a západní civilizace se nepohne, dokud nepřizná, že superiorita vědecké agnoze, která sama říká, že nic neví (a zároveň se chová tak, že ví vše), je jen mýtus. A k tomu se nedojde dřív, dokud i lidé nezačnou přijímat fakt, že jsou jen malé částečky vesmíru, které nemají vlastnosti Boha a nebudou nesmrtelné v tom primitivním slova smyslu. Neboli, dokud lidé nerezignují na hledání víry v manuálech a neotevřou se zkušenostem světa se všemi riziky i přínosy.

    Ad blog: s hodně věcmi nesouhlasím, třeba u lidí jako je František, a vím, že mám pravdu :) O to fantastičtější je, že v jiných věcech, tam kde jsem jim nepřikládal důležitost, měl pravdu on a důležitost měly. Tím chci říct, že moje téma je tenhle blog i to co probírám v tomhle příspěvku. V jiných věcech jsem možná slepý a dej bůh ať jsou kolem mě lidi, co mi to řeknou, než umřu. Nebo ať v tom začnu vnímat sám sebe.

    Na netu funguje to, co v životě. Slušné udržované místo vytáhne z lidí to lepší, ošklivé to horší. Sám se divím, že sem ani nikam jinam, kde si hraju na šéfa, nechodí víc "rozesíračů". Prostě chodí jinam. Dále platí myslím zákon entropie, že něco hezkého lze zničit, ale naopak to jde špatně. A přesto právě to je potřeba udělat se životem, protože, upřímně řečeno, jsme všichni pěkně v hajzlu. A kdo tvrdí, že ne, tak toho bych snad ani radši nechtěl potkat :) Pro začátek je fajn si třeba nenadávat a v diskuzích si dát bacha, kdy nám něco šlápne na kuří oko neboli na světonázor, na kterém nám stojí hodně věcí. Právě tohla bývá důvod většiny flamewars. Aby se člověk naučil mlčet a ne mlžit, když ho něco zabolí/nesedne mu, to je myslím první úkol. Na netu je oproti osobní interakci výhoda v jistém druhu odstupu, který je dobré si udržet... identitu nebo sebedůvěru, kterou všichni chtějí, sebelepší interakce nepřinese. Pro přijetí světa je potřeba se od něj nejdřív oddělit. I proto je Facebook úplně špatně.

    Krkolomné? No dobře jsem se najed, no :)

    OdpovědětSmazat
  8. Jako...ten facebook ti nejak lezi v hlave...ja nevim...nebudu ho nijak prehrselne obhajovat, neni to pupek sveta, s tim souhlasim.

    Nicmene ted mi zase usetril dost penez pri organizovani nejakych zahranicnich veci. Nemusim jit na mail, dohledavat adresy, proste tam vidim toho a tu, lup jim mail interni, organizace, budu tam a tam tehdy a tehdy, jedes se mnou tam a tam...atd. Usetril mi nejenom penize, ale i cas. Byla jsem na nem po trech dnech. Nepisu tam PRAVE JSEM SI UVARILA CAJ. Rekla bych, ze to nepouzivam, ale vyuzivam. :-) No to jen takovy vykrik do tmy. Mam hlad.

    OdpovědětSmazat
  9. To co ti usetrilo cas/penize je internet ne FB. Pokud kritizuju FB tak urcitou specifickou vec, ktera je snad mezi radky jasna. Tu vec, co frci na cim dal vetsi odosobnenosti a zaroven potrebe se dotknout a strachu z ni. Zkratka na schizofrenii.

    Jestli citis vinu za pouzivani FB, tak mi to je lito. Druha vec je, ze cas od casu si prectes, ze si enkdo vari caj, podobne jako musis predcitat blaboly ve zpravach v radiu. Jestli si myslis, ze ti tohle neprogramuje mozek a jsi "nad tim", tak se v tom prave koupes uplne naplno. Je to jasnejsi?

    OdpovědětSmazat
  10. To je proste tvuj pohled a ja mam svuj no...

    Hlavne je mi to ted fakt tak jedno, protoze ziju v hroznym stresu, rozebiranim jehoz reseni tu nebudu zavalovat. Absolutne nejakej facebook nebo zpravy mi muzou s prominutim polibit prdel, i kdyz jsou nezivotny...a ano, jsem si vedoma, ze reagovat jsem na to zacala ja. Tak uz nebudu proste.

    OdpovědětSmazat
  11. Jeste abychom tu prezentovali pohledy nekoho jineho :) Tim chci rict, ze nic jako muj nebo tvuj pohled az tak moc neexistuje, prejimame naprostou vetsinu pohledu, vcetne techto. Existuje takovy nadherny postmoderni facebookovsky pohled na vec a ten spociva v tom rici: "kazdy mame svuj pohled, kazdy mame svuj nazor, a mame na nej pravo". Dobre je to v tom, ze pak vlastne o nic nejde. Spatne je to prave v tom, ze o nic nejde.

    OdpovědětSmazat
  12. La Tibor, tohleto jsem nikdy na tom co rikas nechapala. Jak to ani muze byt jinak nez ze kazdy ma svuj pohled a nazor? Muzes to prosim te nejak vysvetlit?
    Podle me neni problem v tom ze kazdy mame vlastni pohled a nazor, ale v tom ze vetsinou si nedame praci se na neco podivat ocima nekoho druheho, a misto toho jen radi poslouchame sami sebe.

    OdpovědětSmazat
  13. Tak hlavne mam radost, ze to nekdo cte tak, ze chape, co pisu. Tj. kouka na to ocima toho druheho.

    Vyhazuji me z netkavarny, takze v kratkosti a pripadne to rozepisu.

    Nejdriv reknu jednu anekdotu, co rikala prof. Streckova. Pokud v zivote prijdete na jeden jediny skutecny objev, tak jste dosahli neceho, co vetsina lidi ne a budte za to vdecni. Neboli vsichni ti vedci posunuji realitu uplne nezantelne a vicemene jen opisuji.

    No a ja tohle aplikuju na celou realitu. Proste tu litaji enjake archetypy a my je dosti neoriginalne opakujeme. V tech archetypech a nasem vnimani sveta je zabudovana hrozna vec, a to, ze je nevnimame a myslime si, ze jsme originaly. Neprecenoval bych to. I vec na kterou jsme "prokazatelne" prisel sam a vydelavam na ni naslo vic lidi. Skutecne jsem na ni prisel nebo se jen uvolnil a napojil? Ve skutecnosti nez abychom neco vymysleli, tak se bud napojujeme nebo spis nechavame napichnout.

    Nase nazory se prilis nelisi, narozdil od vetsiny "individualistu" na tom nevidim nic spatneho. Proste to tak je a samozrejme se o originalitu snazit mame, ale pokud se nam podari ta jedna jedina ..zbytek vyse... Jde proste o to si nelhat. Kazdej mestak v cesku si mysli v podstate totez...zabezpeceni, teple misto, klidecek atd a nekde neco osuli a mysli si, ze na to vyzral. Tohle vidime. Ale ani "alternativni" smery na tom nejsou jinak. Opet ta pycha na sebe a pritom je to napsany kolem nas.

    OdpovědětSmazat
  14. Jinak soucit, to je to co popisujes, to je IMHO nutna vec, ale neni to az tak potreba spojovat s individualitou. Proste je potreba se smirit s tim, ze ta nase nejvetsi a utajovana individualni traumata i bozske prozitky jsou proste ne tak individualni. I nase osirky na ostatni lidi jsme nevymysleli az tak uplne sami, vlastne vubec ne. V tom je ten individualni vtip dnes, kterej neni vtipnej. Nemusite jet uplne v hlavnim proudu, ale v necem alternativnim. Muzete jet na destrukci nebo i na necem hezkym, ale povedomi nejaky jednoty (bez negativniho nebo pozitivniho zabarveni) se nenosi ani v alternative a I PROTO [ale nejen proto] tvrdim, ze alternativa je s mainstreamem na jedne lodi. Neco podstatnyho tady vsem unika a diky tomu se toho taky moc nehybe.

    Proste to ze je neco skutecne osobni tragedie nebo prozitek jeste neznamena, ze jsme az takove autisticke individuality. Samozrejme vychazim z vlastni nesdelitelne zkusenosti, ale teprv pote, co jsme ji prijal, mi to zaclo zapadat.

    Samozrejme, berte to kdyztak jako muj individualni nazor :)

    OdpovědětSmazat
  15. Uvedomuju si ted jak to ctu, ze to pisu prilis samozrejme. Tohle je klic k tomu se nekam posunout a je to strasne tezky. Clovek se boji o sebe, o svoje Self, o svoji Existenci. A chybne ji spojuje s individualitou. Ale je potreba to zvadnout, protoze ono se o nic neprijde. Naopak. Jenze k tomu je potreba viry. Je to stejny jako s psychedelikama. Jedina sance jak je prezit a prozit, je vzdat se sve (podle me zcela falesne) individuality.

    OdpovědětSmazat
  16. Moje traumata a moje prožitky ze mně nedělaj individualitu? A co ze mně dělá individualitu? Jak to přijímám a jak na to reaguju?

    Jsem individualita, protože mě sere bejt mezi masérama v kárách,co si v 9 na benzíně vyprávěj co a zakolik si včera koupili nebo bajkerama na horalech za kilo s oblečkama za pade co už nevědi proč na tom kole jedou nebo klukama v čajovně v plátěnejch hadrech s dredama co řešej už jenom jak jsou strašně free ?

    Nejsem možná "divnej" já ? Možná jo, protože individualita je "divná".Nejsem někdo kdo nikam nepatří protože jsem nespokojenej vůl? Chovám se samozřejmě stejně jako ostatní jenom to občas vidim. Průser je, že nevim jak to žít. Knížky a filmy a dobrej blog něco pomáhá měnit, ale jak dlouho to kurva bude trvat než se něco stane. A má se vůbec něco stát?

    To se ptám sebe.

    OdpovědětSmazat
  17. Alex, chapem presne co myslis tou divnostou.

    Dokazat si jasne nadefinovat problem, ale neschopnost ho spravne uchopit pri rieseni.

    Dusim sa v tomto systeme okolo mna, ktory ma nuti robit a konat tak ako nechcem.
    Skoda, ze som na toto neprisiel, kym som bol mlady a slobodny. Bol som vtedy strasne naivny.

    Riesenim by bolo ist zobrat niekde pred Tesco, ako to tu uz bolo niekde spominane, alebo zit ten unplugged zivot toho bezdomovca, ktory zije v karavane (niekde som tu videl odkaz na jeho pribeh).
    Teda ak nemas problem s kontaktom s ostatnymi ludmi, co ja mam.

    Ludia vo vseobecnosti ma seru a nechapem ich. Idem si odtrpiet tych 8hod do prace a potom som rad ked mi da kazdy pokoj a neotravuje. Nakupy robim okolo 1nej v noci, ked je hypermarket prazdny a pod.

    Tvoja posledna otazka, a najma ocakavana odpoved, ma desi.

    OdpovědětSmazat
  18. Podle mě každej se může chovat jak chce,do nějaké hranice,bud co mu dovolí finanční nezávislost,to je asi první,pak vnitřní hodnoty to že se nevybodne na rodinu a třeba nechce bejt žebrákem před tescem,pak co všechno unese než se posere a začne brát ohledy na zdraví,pak když se posere uplně vzdá svoje sny a přestane si věřit,což je pak asi důvod ke kulce do hlavy.
    Myslím že odpověd na poslední otázku je u každýho individualní a to podle toho v jaký fázi stupnice výše se nachází.Má se vůbec něco stát?Pokud člověk neřeší věci co ho serou,jako třeba chodit trpět 8 hodin do práce,pak je opdpověd že se asi už nemá co stát,pokud se snaží to vyřešit jede se dál a rozhodně se má co stát,takže pokud jde někdoza svým snem určitě jo,je jen muj názor,třeba jsem ho taky vyčetl v nějaký reklamě nevím.

    OdpovědětSmazat
  19. Alexi trefny veci, ale knizky a blogy jeste nic nemeni. Meni to az rozhodnuti. To rozhodnuti, co si lidi omlouvaji tak jako Joe napr., ze uz jsou stari. Stat se podle me rozhodne neco ma, myslim, ze se kazdej ma nejak "osvobodit" a kaslat na to, jestli je individualita nebo ne, jestli je dreadar nebo hypotekar. Me treba odjakziva porad nekdo povazoval za individualitu (i vcetne otce, kdyz sem byl malickej), ale me to fakt prijde/prislo absurdni. Pokud to resim, tak uz jen nasrane, jako reakci na ostatni. Vzdycky kdyz prijmu tu roli individuality, co mi ji vnuti okoli - je pruser.

    Jinak bych ten individualni rozpor popsal tak, ze skladanka tu je jen jedna, ale ruzny lidi maji ruzne a ruzne velke stripky. Ale to kdo ma jakej stripek je uplne jedno, dulezity je si to cely poskladat. I k tomu je soucit, ale samozrejme ze clovek nemuze "soucitit" a hnat se za nejakym strepem a delat to jen naoko. A i tohle je prilis mechanicisticky reseni a popis, protoze to o co tu jde je jeden jedinej pocit v kterym je vsechno. Vira.

    "Nejsem někdo kdo nikam nepatří protože jsem nespokojenej vůl? Chovám se samozřejmě stejně jako ostatní jenom to občas vidim. Průser je, že nevim jak to žít. " Myslim ze uz ne male procento lidi neco vidi a jsou nespokojeni. Ta nespokojenost je proste touha po necem konecne uspokojujicim. Cesta z tech sracek je trnita a je to fakt o vire, ktera cloveka musi tahnout a drzet, treba ve chvili, kdy zacne delat uplne "silene" veci. Kdyz jsem lezel v hotelu v Recife, co pripominal shnilej sklep. Bez zpatecni letenky, nicemu jsem nerozumel, s moji zenskou to bylo v hajzlu, ale radsi sem to nevidel, kolem me vetsina lidi chtela okrast, proste sem byl jak maly mimino a co vic, udelal jsem to dobrovolne a odesel z mist, kde to bylo "uplne vychytany" a kde jsem mohl blahosklonne nad vsema mavat rukou a zit si svuj klidnej zivot... tak tehdy viru potrebujes a co je na tom nejzajimavejsi, tehdy se ti ta vira prave tvori a posiluje. Neboli zacit nejak destruovat to, co te sere. Mnohokrat a mnoho let to bude vypadat, ze se to neda vydrzet. Ale jde to :)

    OdpovědětSmazat
  20. Vtipny no Franto, ale s hranicema nesouhlasim. Nic takovyho eexistuje, je to neco, co si lidi vsugerovali, aby nemuseli nic delat a trapili se. Jednak ma clovek strasny rezervy a PREDEVSIM kdyz delas, co mas, tak te to nabiji/posunuje to tvy hranice. Jsem si tim uplne jistej. Tim padem je koncept hranic uplne k nicemu, protoze nic neosvetluje /za predpokladu ze hranice je mnohem dal, je nejasna a navic je pohybliva/

    OdpovědětSmazat
  21. Hranice sice posouvat můžeme,ale rozhodně existujou.A když je překročíme časem se to projeví a je toho někdy dost.Před deseti lety,bych napsal to samý co ty.Dokážu si představit že za "pár" let,bude nepřekonatelná hranice dojít si včas na velkou,nebo přežít další den a noc.Hranice se posouvají,ze začátku na vyšší mety a pak už jen dolu,ale to by neměl bejt problém,to je příroda.
    Když děláš co máš,dobrá věta a o to tu jde,jenže dost často člověk pozná že nedělal co měl až poté co to udělal :-)

    OdpovědětSmazat
  22. Hele definice Occamovy britvy je nezavadet zbytecne terminy, co odvadeji od tematu. Nemyslim ze to je s tim upadkem tak jak popisujes. Myslim, ze lidi upadaji timhle stylem, co rikas ty, ne kvuli stari, ale prave kvuli tomu, ze neco v zivote nezvladli. Jo, mozna si budu za par let srat do kalhot, ale to neznamena, ze bych nemel neco umet, co ted neumim. Myslim, ze to bude prechod do jiny dimenze, jak se bude blizit smrt. Cet sem rozhovory s lidma, treba s jednou asi 90letou prekladatelkou, co uz byla skoro slepa a davala si to slusne. Taky manzelka od doc. Skaly, co lecil alkoholiky, tvrdila, ze posledni leta pred smrti byly to nejlepsi. Proste mame jen juvenilni sangvinickej idnes archetyp o tom, ze zivot konci nekde v 35ti v sobe tak strasne moc, ze uz ti tam sedi jako apriorni argument. Neuznavam to. Vidim Heldera v 72, co vyjizdi na tydenni vylety do atlantiku a dela sileny ksefty. Jo, mozna si sere do kalhot a je slepej, ale jeho zasadni problem jsou lidi kolem nej myslim. Nemyslel na to celej zivot a ted mam trochu strach at ho nevezmou na hul. Vcetne zenskych. Jinak je to obdivuhodny chlapik.

    OdpovědětSmazat
  23. V podstatě souhlasím se vším co píšeš,akorát ta jiná dimenze přicházející s věkem s sebou nese prostě jistá omezení,určitě to není špatně,právě naopak,člověk využívá víc energii,protože toho snese prostě mín.Lidi má každej sebe každej takový ,jaký si zaslouží.To je prostě fér,o tom už jsme tu někdy psali.
    Mám prostě pocit,že všechno je fer,čím jsem starší je to silnější,za všechno si každej může sám,za dobrý i za špatný.Když pominu unesený děti a pod.To je myslím hodně pozitivní postoj ne? :-)Už jsem tak vyhrabanej,že když jsem jezdil dneska na motorce v lese a někdo tam na mě řval,jak ničím přírodu,zastavil jsem chlápek myslel že mu asi dám přes hubu,prostě jsem uznal že má pravdu,že to je na ho.. plašit zvěř,pokecali jsme,řekl jsem že to budu nějak řešit a jel pryč.Byl trochu v šoku,ale přišlo mě to to nejnormálnější co jsem moh v tu chvíli udělat.To je možná ta jiná dimenze,dřív by člověk odjel a ukázal mu fuck off

    OdpovědětSmazat
  24. Joe fakt jsem to viděl stejně jako ty, ale jde to dál. Nemusíš mít skoro nic, můžeš bejt u lidí za vola a popadá všechno co není potřeba a brzdí. Když dost chceš. Nebo když je to tak silný, že prostě musíš. Si myslim.

    Nevim jestli to jsou hranice co o nich mluví František nebo jestli to je nějaký zlomový místo, nebo omezení přes který se dá hůř, ale něco tam fakt je . Třeba nezvládal bys v Recife tu situaci na začátku s miminem a dalšíma dvěma malejma i když jsou to už poloviční dobrodruzi. Jasně to je extrém, ale MUSEL bys to udělat jinak. Jenom ukazuju, že něco je.

    A vykašlat se na rodinu( ženu, děti) jde podle mně jenom když tě pošlou do hajzlu, ne když tě respektujou, chtěj ti rozumět, věřej ti a jdou - možná naslepo - za tebou a stejně s bolestí a vědomím, že něco posíráš. ( Františku tohle je morální hranice? Nebo co jinýho? )

    Finanční omezení vlastní svobody jsou průser. Pak to není svoboda. Jenže zase. Sám můžu bejt v kůlně u lesa s kozou a borůvkama ( nemusim umět ždímat systém, nebo nechci). S dětma v trochu lepší kůlně, krávou + patero bot ročně. Jde to, jen jinak.

    To sou plky. Z jedný otázky deset dalších a přitom tak strašně nesnášim řešit kolik měl ten vlak vagónů, když ani pořádně nevim co veze a kam jede. A teď to dělám. Přece to nevymažu když se s tim datluju.

    OdpovědětSmazat
  25. Jen jsem si ted vzpomnel na ty splneny sny. Znova zopakuju ten koan. Kdo nic nechce, tak toho nedosahne; kdo neco chce, nedosahne toho taky.

    Alexi, chlape, rad bych te nejak uklidnil. Pokud za tebou rodina stoji, tak je to podle me definice rodiny a blizkosti. Otazka je, zda za tebou SKUTECNE stoji, pokud jo, neni co resit a jsi stastny clovek.

    Jo situace v Recife by se resila jinak, vsechno by se asi resilo jinak. Nevim co bych delal, zatim sem vzdycky vedel, ze deti mit nemuzu. ALe i kdyby byl clovek krypl na vozejku s 10 harantama, tak kdyz se do toho zakousne, tak to jde. Cim bliz rovniku, tim lip myslim, protoze je tu vic energetickych prebytku. Je fakt, ze jsou urcita "startovaci okna", jsou obdobi, kdy neco jde udelat s mensim mnozstvim energie a je potreba jich vyuzivat. Ale kdyz zrovna okno neni, tak obvykle byva neco "za rohem" a je to zas okno nekam jinam. Jo, je to silene tezky, ale clovek aspon zije ne :)

    OdpovědětSmazat
  26. A udelalo ti to dobre ne, ze ses zastavil a pokecal s tim chlapem ne?

    OdpovědětSmazat
  27. Mne se o tobe zase zdalo. Co je? :-) Byla jsem v jeskyni. Byla jsem u vody a najednou jsem byla v tmave jeskyni, uplne v klidu. A v te jeskyni jsem si lehla na zada. A primo nad mym oblicejem se neco rozevrelo. Bylo to jako mensi stribrna plocha. No...nebudu to asi psat sem detailne, je to zvlastni az podivnej sen, kterej navic zcitlivuje, kazdopadne, konecne ti nikdo nesekal prsty a nic podobnyho. Probudila jsem se sice vytrestena, ale jako dobry. Jsem rada, ze mas vsechny udy. Vyjimecne.

    OdpovědětSmazat
  28. Diky za vysvetleni s tou (ne)individualitou, LaTibore, to dava smysl. Jeste nez jsem docetla k te skladance, tak me to same napadlo taky.

    OdpovědětSmazat
  29. Tady je videt, ze jak pise Narby v kosmickem hadovi, veda uz dohani "alternativni smery" mysleni.

    http://scienceworld.cz/neziva-priroda/hypoteza-vice-svetu-jako-recept-na-nesmrtelnost-1696

    To co je v clanku popsano je kvantove vnimani sebe sama, coz je prave vec popsana v mr. nobody a taky to, s cim se peru. Zaroven je clovek mrtvy i nemrtvy, mozna prave diky tomu nesmrtelny /proto jsem se smal, kdyz jsem skocil z okna a lezel pod nim rozsekanej a stale zil/. Pokud se vam treba neco podari, tak se vam to zaroven nepodari. Tudiz clovek zije v takovem paradoxu,, ze kdyz je neco ok, tak musi myslet na to jak se to podelalo a naopak. Zcela vazne..vnimam svet cim dal vic takhle.

    OdpovědětSmazat
  30. Snad se fyzika nenápadně překlopí v metafyziku :)
    Co píšou na tom scienceworld jsem už taky přemejšlel, když jsem začal řešit paralelní vesmíry. Jestliže se v nich naplňujou všechny možnosti, pak v nich v každym okamžiku i umírám. Dokonce nespočetně mnoha způsoby :) Ale ještě jsem neumřel, tudíž jakýmsi způsobem kličkuju mezi smrtma. Potvrzuje se mi to i tou zprdeleklikou, co jsem párkrát v životě měl. Kdy tedy odejdu? Neboť to nemá smysl hnát do nekonečna - asi až to prostě bude nezbytné.
    Použití schoedingerovy kočky je pro ilustraci zajmavější.

    A k tý naději: Rousseau psal, že lidé si svoje fyzický utrpení mnohem víc zhoršují právě nadějí, že jim lékař snad pomůže.

    OdpovědětSmazat
  31. ad rousseau: no vida kolik lidi to s tou nadeji rika; moje spoluautorka blogu, v dobe kdy jsem ji potkal /v opravdu beznadejnem stavu, neb prave mela jakousi nadeji/, mela heslo k pocitaci jako akronym zalozeny na vete "Nadeje zpravidla byva to jedine, co zbyva"... coz je sice presne v souladu s antickym pribehem o Pandore, ale opet je to vykladano uplne blbe

    ad smrt..mam dve hypotezy... bud skutecne neni a jsme jen jeden nekonecny tvor, buh, co nikdy nezemre... uz jsem to nekolikrat i citil a je to vazne divnej pocit

    anebo je a v pravy okamzik se rozhodneme... podobne jako mam pocit, ze rakovinu lidi dostavaji z vlastniho rozhodnuti..ale i tahle "smrt" muze byt jen iluze a kontrakce vecnyho zivota

    OdpovědětSmazat
  32. Zvířata neznaj naději, i proto jsou vyrovnanější.

    ..divnej pocit.. trochu propastnej :)

    Co se zove smrtí, je brána novosti - můžu říci třeba.
    Vidím to v těchhle tématech hódně moc podobně jak ten L.Klíma. Nechci říkat, že ho dokonale chápu, ale všiml jsem si, že ostatní, když ho čtou, musí si ho pak překládat do své řeči. Mě tam přijde každý slovo jak prdel na hrnec až z toho jde hrůza.
    A tak nechce se mi ho ani extra citovat, ani předkládat jinýma slovama. Ale tak zacituju: Vše jest posmrtností.

    OdpovědětSmazat
  33. Pokud se vezme ten postulat, ze nejaky jev a jeho naprosty opak jsou totez, tak nadeje=beznadej. Lidi, co se upinaji k nejake nadeji opravdu beznadejni jsou. Takovy to svetylko v ocich nekde nedosazitelne v dali a na miste troska.

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.