sobota 20. listopadu 2010

Dějiny Brazílie

Čtu teď knížku Dějiny Brazílie. Je dobře napsaná. A je šílené, že ty věci, co se tam zavedly kdysi ńa  začátku, se prostě ve specificky brazilském provedení opakují stále dokola, přestože za 500 let svět jakoby se změnil, anebo spíš v pojetí našeho lineárního času by se měl změnit.

Prostě čas je cyklický. Co bylo, přijde znovu. Líný národ, kde cena života je malá, avšak život je třeba prožít a vždycky nějak dopadne bude stejný, stejně jako český národ, který je předurčen k tomu se vždy klanět Němcům, Rusům nebo Američanům a přežije improvizací s minimem zdrojů. Země, která umožnila nespokojeným imigrantům nalézat klid, bohatství i Boha, taková bude stále, byť propriety se budou měnit.

V knize je hodně zajímavých věcí, třeba o dobách, kdy spolu v Brazílii zápasili Holanďani s Portugalci v 16.-17. století. Holandský přístup byl kalvinismus. Tvrdá práce, korzáři byli kótováni na burze. Holandské výboje byly kalkulem ROI. Portugalci naproti tomu byli poloviční černoši. Líní, nedůslední a s chybami. Neměli v úmyslu Brazílii vytěžit, ale měla to být država na nekonečno a regulérní část Portugalska. A právě tehle paradox prý způsobil, že černoši a indiálni měli radši Portugalce a pomáhali jim proti Holanďanům. Proto je dnes Brazílie portugalská a ne holandská. I proto se možná nakonec nějak neuvěřitelně budou radovat země PIGS a skopčáci spláčou.

Z celé knížky je nevíc fascinující jedna věc. Portugalsko v době svého rozkvětu byla země, co dobývala Brazílii. Měla kolinie v Africe. Snažila se o Indočínu. Všechno to byly výpravy mentálně srovnatelné asi tak jako dnes těžba platiny na Marsu a kontakt s cizími civilizacemi. Ponoření se do světa s naprostou důvěrou (v Boha samozřejmě), a ten se jim odměnil. Fascinují mě příběhy prvních bělochů v Americe, kteří utekli z lodí a zamíchali se mezi Indiány, aby jim patrně jejich přirozená inteligence dovolila vládnout po pár let tak intenzivních, že si to prostě neumíme představit - aby pak byli třeba snědeni konkurenčním kmenem nebo anakondou (což je ale úplně nedůležité, přestože právě tahle malichernost nás Evropany tak strašně děsí).

A teď ta nejvíc fascinující informace. Portugalsko v té době, kdy mělo ohromné državy na 3 jiných kontinentech, mělo 1 300 000 (MILIONTRISTATISIC)obyvatel a vzhledem k tehdejšímu využívání energií a vědeckotechnickému ne-rozvoji z nich většina musela vykonávat práce, které za nás umějí dělat stroje. Neviděl jsem větší důkaz o úpadku ducha naší doby.

2 komentáře:

  1. Mám takovou zvláštní asociaci dějiny a chudoba. Třeba na Ukrajině kolem Karpat mi připadá, že dějiny jsou něco živýho, skoro současnýho a třeba ve Francii něco, co bylo pár set let zpátky. S chudobou souvisí asi i mentalita lidí a to jak se k sobě chovaj, jak moc jsou ochotný si pomáhat a bude to tak určitě i v Brazílii. Chudoba taky znamená víc svobody, protože člověku, kterej je zvyklej vyžít z ničeho nikdo hospodářsky ublížit nemůže.
    Mám dojem, že jěště v osmdesátých letech tam vládla armáda - ale to bude třeba v dílu historie II. A s tim zase souvisí schopnost lidí nasrat se a něco udělat, která v evropě zemřela. Potenciálně "nebezpečná" země na naše měřítka může teda bejt "občansky" bezpečnější až se začnou věci točit vzhůru nohama. Takže přes počáteční obavy se mi to zdá čím dál tím víc.

    OdpovědětSmazat
  2. v tech dejinach je vse, az po 90ta leta, vybral jsem z toho jen co mi prislo zajimavy

    ta kniha se da cist podobne jako levi-strauss: smutne tropy... ve smyslu, co tam kdy bylo bizarniho, tak tam s nejvyssi pravdepodobnosti bizarni stale je

    namatkou otroctvi (stale funguje ve vice ci mene otevrene forme)..btw karneval byl puvodne "svatek otroku", vysmech fyzicke praci, pevne socialni rozvrstveni, valecne a prevratove nadseni a vasen stridane s velkorysosti amnestii /napriklad otroci zapojeni do porazene pucisticke armady dostali svobodu, dustojnici si mohli ponechat hodnosti a platy... srv s povalecnym obdobim, ktere bylo neskutecne bourlive az do 90tych let... napriklad i prezident Kubitschek, ktery musel po nastupu vojenske chunty emigrovat v roce 1965 se mohl vratit uz o rok pozdeji se slavou a ovacemi, avska mohl zastavat jen nejakou vysokou funkci v bance /a nakonec zemrel /byl zabit pri autonehode/... to je zase zajimave srovnat treba s Dubcekem, ktery taky umrel pri autonehode, ale prestoze Dubcek byl komunista, stejne jako normalizace, tak s nim zametli mnohem hur... v brazilii vladl vojensky rezim, ale svoboda medii byla vcelku zarucena, po vetsinu casu fungovala opozice, lidi masivne stavkovali/

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.