středa 17. listopadu 2010

Náchodsko

Tady s tou zemí fakt není něco v pořádku. Každou noc se mi zdá, že už tu nejsem a že jsem v Brazílii, občas prý ze spaní i řvu. Nasraní lidi; lidi, co se ničí; lidi, co se litujou; lidi, co to zabalili; lidi, co dělají číšníky a když jim dáte dýško, tak vám oznámí, ať už vypadnete, neboť "taky chtějí jít domů".  Je tu pár oáz klidu, ale i ty asi upadají. Jakej rozdíl oproti Brazílii, kde jsou lidi asi stále o fous chudší, ale všichni v pohodě, země tam na rozdíl od Evropy voní (jak mi řekl Alexandro, taxikář od nás z městečka, který příležitostně v Německu učí bojová umění). V Brazílii se staví ve velkém, jen po tom létě teď, co jsem byl v Česku se u nás v maloměstě objevila nová industriální zóna a už tam rostou obří sklady. Dál se začala stavět nová nemocnice a škola. Jen mimochodem se kolem objevily úplně nové silnice a do pár měsíců bude dokončená asfaltka k mému domu.

Ostravu teď psychicky živila obskurní soutěž o město kultury 2015, kterou samozřejmě prohrála a tím ego Ostravanů dostalo finální ránu, neb teď je jasné, že tu už nikdy nic nebude a proto asi taky nebude. Přesto ta naděje z té soutěže zde vykřesala jakési přechodné očekávání, že rozpad by se mohl zastavit. Takové očekávání se ve většině koutů Česka nedostavuje už dlouho. Třeba takové Náchodsko.

Kromě hezké přírody to tam vypadá jak v mozku katatonika. Výpadovka na Polsko s opuštěnými krámy, nasraní lidé v centru, jenž se léty nemění a zůstává v takovém tom nevkusu 90tých let. V Bille jsem tam potkal maminku s děckem, dítě si tam vzalo z regálu housku a matka na něj řve: "a máš na to peníze?!". U doktorky čekací doba tři hodiny, přičemž v čekárně plno lidí smrdí a narušují mi osobní prostor (brazilský výraz pro smradlavou osobu je banho tcheco, tj. česká koupel). Jedna story za druhou, stále tentýž pocit.

Když jsem se vydal do ještě odlehlejších koutů, cestou podél rozpadlých fabrik, tak mi došlo, proč byla moje bývalá přítelkyně nešťastná ze svého rodiště s přiléhavým jménem Police nad Metují, složila na jeho "oslavu" báseň Police, palice, makovice... [dál už nevím, vše upadá pozn. aut.]. Ten kraj je hezký, ale prostě zcela beznadějný. Pár lidí jsem odtama poznal a všichni jsou zavřeni ve své vlastní hlavě, ve svých interpretacích. Podobně jako si A. Jirásek vybásnil naši historii, tak i oni žijí ve smutných světech vlastních předsudků, které nezruší ani chudoba. Mimochodem ne náhodou Jirásek pochází také z Náchodska.

Pamatuju si jak jeden člověk z Police chodil do své oblíbené hospody a občas tam ukradl slánku a pepřenku (i když ji nepotřeboval). Jeho žena zase ráno často zvracela, když měla jít do krámu prodávat za minimální mzdu, přestože pak celý den vydržela být na místní kraj až nepřiměřeně žoviální a dost lidí jí to, myslím, závidělo. Mladí se tedy sejdou navečer zhulit ve "Véčku", staří zhulí celou obec tím, že si zatopí PETkou naplněnou pilinami ochucenýma vyjetým olejem. Tímto se zničí to jediné, co tam mají - čerstvý vzduch a vše je vlastně jak má být.

Pokud to berete jako tip na masochisticko-nostalgický výlet, tak nezapomeňte na Broumov. O něm i v Polici říkají, že tam jsou lidé divní. Je za kopcem a tak nějak jakoby patřil k Polsku. Když jsem se zeptal paní, kudy se tam jde k proslavenému klášteru, tak mi ta místní asi 60letá dáma řekla, že neví... že tam ještě nebyla. A proč je Broumov divný? No, jistý chlapík, právě ten, co kradl slánky a pepřenky, tam kdysi jel cosi spravovat. Odložil si tam vrtačku a odešel na pivo. Když se vrátil, tak mu z té vrtačku někdo uříznul kabel, ale Narexku tam nechal.

Tohle je dost nepochopitelné i pro Pražáka nebo Brňáka. Brazilcům to říkat nebudu, je to jako ukázat malému děcku, že Ježíšek není. Brazilci ho pořád mají, prý ho teď v Riu opravili. Symboly nejsou náhoda. Například to, že ten Ježíš s rozpřaženýma rukama kouká směrem na Evropu přímo nad zátokou, kam po staletí připlouvali emigranti.

6 komentářů:

  1. Před tím, než jsem, dneska asi potřetí, prokliknul jestli se tu objevilo něco novýho jsem koukal na picasu na fotky od jednoho českýho novoAustralana a napadlo mě kouknout se jak vypadaj brazilci. Po zadání Niteroi jsem listoval ve fotkách a na ulicích a na akcích jsem viděl vysmátý lidi s přátelským výrazem, kterým je dobře. Sice mám tendenci vidět to co chci, ale tohle prohlíženítím myslim ovlivněný neni.
    Docela kontrast s tim chlápkem co jsem mu včera zastavil aby mohl přejít přes přechod. Ukázal mi ať jedu, ale protože už jsem stál pokynul jsem mu s milým úsměvem jen ať jde, že mám čas. ( A fakt to nebyl takovej ten přehlíživej machří škleb s gestem padej). Pán se teda vydal přes přechod a klepal si na čelo a gestikuloval, že jsem magor a že za mnou nic nejede. Bylo mu tak šedesát, vypadal zdravě a je to vlastně banalita a asi je to místním vlezlým studeným vlhkem, nebo klimatem a la Broumov. Nebanální reakce je koupit letenku, nebo si dát na auto rám a zdvojit ostřikovače.

    OdpovědětSmazat
  2. Jo..nebanalni reakce jsou dve, ale ta, co te neznici, je jen jedna. Zabijet lidi ani ve "spravedlnosti" neni cesta k nicemu hezkymu. Ja tady pisu blog o emigraci, ale to co to udela s hlavou je tak silenej narez, ze vlastne jediny, co se mi ted honi skrz obvody je..kurva, kurva, jak ja tohle do smrti zpracuju, ale je to bozi, je to zajimavy, je to sileny a k tomu vim, ze si jeste budu muset pridat. A k tomu tady v kazdym okamziku vidis, jak nekdo trpi a drti se kvuli te zamotane zbabelosti, ktera vznikla zase z dalsiho strachu a ten byl zase ze zbabelosti a lze takhle u kazdyho dojit k nejake banalni rovnici, kdy mu nekdo rozslapal auticko nebo ho pred XY zneuzili, coz sice obe je jiste velka tragedie, ale furt je to jeden okamzik, kterej ma byt prozitej a zpracovanej v jednom okamziku a ne, ze se na tom clovek zasekne celej zivot a neuvidi pak krasy a silenosti tohohle sveta. Nejak tak emapticky soucitim se vsema, co starnou v kanclu nebo kde bez vyhlidek, ale uz je na case se sebrat. Rad bych cet nejakej insider blog z indie nebo ciny, ne ty obchodne-turisticky kidy od lidi, co vedi ze stejne skonci u maminky na svickove.

    OdpovědětSmazat
  3. To ne, zabíjet se budem asi až za pár let - i když umět se ubránit je dobrý vždycky ne. Teď jsem tím jen chtěl připodobnit, že určitá varianta je pokusit se obrnit proti lidem a procházet mezi nima "nepoškozen". Občas tady někdo řeší, že to zvládá. Já jsem na konci energetických možností. Už i řídim rozostřeně a lehám na minutu v bundě na zem v předsíni když dorazim. Sice nesedim v kanclu a nečekám na povýšení, ale stejně musim komunikovat s lidma, který si vybírám úzce účelově pro "profesní zdatnost" a v zóně o kterou jde opravdu lidi, který mi přístupem k životu seděj nenajdu. Jasně, vim proč to dělám a bude to trvat už jen měsíce, ale stejně je to k zblití. Uklidňuje mě představa emigrace ve stylu teplo, mnich v chatrči u moře, koza a zelenina. Akorát sakra tak moc za mnou rodina asi fakt nestojí. No a pak se budu cejtit na nějakej primitivní blog o potravě pro kozy, nebo tak něco. A k zbabělosti už radši nic.

    OdpovědětSmazat
  4. tom: myslis toho alternativniho pana, co se vyskytuje zde? http://rudolfhavlik.blog.idnes.cz/c/41860/Ocean-Festival-Miss-Bikini-fotky.html

    jinak trefa, prave na nej jsem myslel, kdyz jsme to psal... telepatie mi proste dela radost, i kdyz treba pan Havlik, pozer, co se stylizuje do alternativy, mozna SKUTECNE cestu ma..pak se mu omlouvam a klanim az na zem; proste jsem dodens nepochopil jakej je zasadni rozdil mezi jeho jedenim po zemekouli a tim dospelackym rokem cslapcu a divek cestujicich z UK univerzit

    Cestovatel/turista nepozna kulturu cizich zemi, pozna kulturu cestovani/turistu. Ale to je porad cast zapadni kultury a jen se to tvari jako vypadnuti z autistickeho sveta. Blogy RH rozlisuji na ja vs. svet; my vs. oni. A nakonec festival bikin.

    OdpovědětSmazat
  5. Alex: bylo by zajimavy zjistit, kolik lidi ma podobny ritualy jako ty v predsini. Ja jich taky nekolik mam, jeden univerzalni je sedet v aute, kdyz nekam dojedu a rozdychavat to. Nekdy to trva i pres hodinu.

    Pred 3ma lety jsem dojel na Hradhouse, zase si tak sedel v aute, vytahnul notas a zacal pracovat. Skoncil jsem o 12 hodin pozdeji, kdy se vybila autobaterie. Sel jsem na ten festak, ale uz bylo po nem :)

    Muj nazor je, ze tyhle veci zvladat tzv bez mrknuti oka nejde. Jen to na sebe clovek hraje a pritom se mu v mozku hrouti neco jineho uplne stejne jako ty v predsini na zem.

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.