středa 24. února 2010

Motýlí efekt

Před lety vyšla v Česku zábavná trilogie Ilumináti, která vrcholí katastrofou světa, kdy skryté nacistické vojsko vystoupí na svět z jezera Totenkopf. Jestli se pamatuju, tak za všechno mohl takový mužík, co pobíhal po světě a různě věšel cedulky se zdánlivě nesmyslnými nápisy, které začaly dávat smysl, když přišel ten den a zároveň onen den přiblížily.

Tenhle post nebude tak úplně o katastrofě, kterou všichni potřebujeme. Jen taková poznámka na okraj týkající se detailů, které ovlivňují možná mnohem víc.

Zkrátka: V Brazílii je fascinující, jak lidi tahají děcka v ruce, na rameni, na zádech; prostě po svém těle. Vím, že si myslíte, že Brazílie je brutální exotika, kde lidi skáčou kolem ohně v tanci hula-hula a tohle to jen podpoří, ale je to mylné. I velmi bohatí lidé, co zaparkují svůj Jeep prostě ty předškolní děti tahají na rukou. Dokonce jsou to často i děti spící, což je komické. Visí jak mrtvá kočka kolem krku a maminka nebo tatínek mezitím v klidu nakupují v supermarketu s takovou těžší šálou.

A v čem že jsou ty detaily? Když se narodíme na svět a potřebujem něco teplého a příjemného a jsme zavřeni co umělohmotné krabice zvané kočárek, tak chvíli řveme, protože ještě máme moudrost a víme, že je to na prd, a pak se přizpůsobíme a považujem to za normální. A v budoucnu zavíráme do krabic se stěnama sebe i své blízké. Zároveň tam být chceme a zároveň to nesnášíme. To je tak nějak všechno.

7 komentářů:

  1. Na to že děti nemáš máš dobrej postřeh :-) Náš mladej od 8 měsíců kdy začal chodit jezdil kočárem zásadně ve stoje,musel mít popruhy aby nevypadnul teda,ale musel vidět kam se jede a vydržel stát zatraceně dlouho i několik km.jinak to co popisuješ bych spíš přirovnal ne tak k přepravování kočárem,ale k přístupu k dítěti.Když potřebuje blízkost matky tak je prostě u matky,spí sní,tak ve 4 letech řekne dost mazlení a je z něj vyrovnaná silná osoba co má jistotu že ho rodiče chtějí a udělají pro něj co potřebuje.Když ho šoupnpu od mala do vedlejšího pokoje a nechají týden řvát dokud si nezvykne což je u nás podporovaná varianta v psychickou rovnováhu příliš nevěřím,My jsme nikdy neměli to srdce to udělat a zpětně myslím že to bylo dobře.Pes když má štěnata tak je taky nezavírá do vedlejší místnosti dokud sami nechtějí.Vsadil bych se že v brazil děcka spěj s mámou normálně.Můžeš udělat průzkum :-)Samozřejmě ted jsem naštval spousty lidí v čechách ,kteří poslechli doporučení lékaře a děckou šoupli do svojeho pokoje a jsou si jisti ,že udělali to nejlepší.Je to jen o uhlu pohledu,já věřím tomu co vidím a cítím já a já to neudělal.

    OdpovědětSmazat
  2. Uhh Franto, ani nevíš jak rád vidím tvoje slova. Protože moje manželka je taky proti a pořád máme malého u nás v ložnici a to mu budou dva roky :-) ale prostě nemáme tu povahu ho dát vedle a učinit tu drezúru, kterou podstupují tisíce rodin, jen aby měli klid... Já jen doufám, že děláme dobře. Ale musím říct, že zatím se nám to vyplácí, neboť je prcek úplně v pohodě a bez nějakých známek stresů i nemocí, které se mu vyhýbají. Možná je to důsledek toho všeho možná ne. Ale věříme v to. A taky sladkosti ještě neví co jsou.. Proč u něj vytvářet představu odměn formou sladkostí ? Pak si to malý mozek propojí a zvykne si, že sladkost je něco dobrého, jen za odměnu, přitom je tomu právě naopak.

    Uff diskuse jako z nějakého mimiwebu :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Manželka má rozum,že dá na svuj pocit a ne na rady lekařů a kamarádek.Kdyby jsi byl na místě tvojeho dítěte chtěl bys spát sám ve svém pokoji? :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Přesně, určitě ne. Co obdivuju, tak je to naprogramování žen na mateřství, jejich trpělivost a péči s jakou se o děti starají .. Já osobně to vydržím max. den dva a už mi z toho hrabe, ale užívám si to. Ale vydržet to imrvere (napsane to slovo vypada efektne) to je proste zahul.. Proto se snazim zene vyjit max. vstric a pokud mozno ji pomahat jak je to jen mozne. A kdyz vidim kolem dvoulete deti kolegu ci kolegyn, kteri vydavaji jen nejake skreky a pazvuky a nekteri ani v 5 letech neumi poradne mluvit nechapu to... Malemu cteme pohadky skoro denne, neustale s nim mluvime apod. a ta pece je videt uz ted. Proste neni vychova jako vychova..

    OdpovědětSmazat
  5. Jo jo,co do toho dítěte vrazíš to tam bude,pokud k tomu má geny.Chlapy mají něco,ženy zas něco jinýho a obojí dítě potřebuje,potřebuje i dědu a babičku a celou vesnici případně čtvrt,aby z něj něco bylo.Dnešní teorie řízenejch kolektivů jsou řek bych na škodu,přirozenej vývoj a růst a bojovat o všechno je dneska přesměrováno do toho, jaký má děcko mobil a jaký hadry který získá tím že,brečí před rodičema,že bez značkový čepice nemuže do školy.Strašná parodie uvěřit okolí.Vzhůru k výchově myslících bytostí :-)

    OdpovědětSmazat
  6. ad ,,motýlí efekt,,-tohle všechno o čem se tu bavíte není záležitost nějakýho prťavýho byť důležitýho fraktálovýho uzlu vzniklýho tím, že mávne nějakej barevnej motýlek svým ctěným křidýlkem...tedy aspoň já mám ten názor - to je naprosto zásadní záležitost toho jak to tady vyzerá a vyzerat bude.a sem hrozně rád když čtu vaše řádky.

    OdpovědětSmazat
  7. no ano..to se totiz zapomnelo rict, ze ten motejl kdyz mavl tim kridlem, tak patrne moc dobre vedel, co dela

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.