úterý 17. srpna 2010

Ayn Rand: Zdroj

Dnešním dnem počínaje se zde začnou nepravidelně objevovat recenze na knihy a filmy (dost možná i seriály, počítačové hry, auta, zvířata, lidi, sázkové kanceláře atd). Začnu s hrozivou 800 stránkovou bichlí od autorky, o které každý píše, ale četli ji patrně pouze američani. Ayn Rand je obecně považována za vizionářku individualizmu a egoismu. V souvislosti s egoismem a altruismem pronikla i do učebnic ekonomie a její názory jsou v nich pochopitelně překrouceny tak, aby se hodily do pravicově-liberální doktríny.

Zdroj je kniha napsaná dosti špatným slohem a nabitá propracovanými myšlenkami. Je to pravý opak toho, co předvádí například česká literatura od Hrabala po Hůlovou a Viewegha (Kunderu i Pavla nevyjímaje). Podobná může být možná Čapkovi, ale Čapek narozdíl od ní uměl psát rovnovážným rytmem a pokud je známo, nepotřeboval k dokončení svých knih amfetaminy. Rand oproti Čapkovi není patetická a ublížená; Ayn Rand chybí soucit, který spojujeme s lítostí, ale zato má naprostý soucit, který spojujeme s empatií. Rand zjevně není romanopisec, ale má hlavu plnou přetlaku z lidí kolem sebe. Vidí, jak každý z nich má pocit, že přišel na to na čem svět stojí, jak si každý z nich myslí, že může nakoupit levně a prodat draze a to že mu přinese životní štěstí/naplnění.

Ty ubohé pinožící se epizodní postavičky ale obvykle zaujímají vysoké společenské postavení, kterého dosáhly tvrdou prací, podvody, cynismem i lezením do zadku. Společné mají to, že jim ono vysoké postavení a zdánlivý úspěch znemožňují sebereflexi života ("když mě ostatní považují za úspěšného a šťastného, tak přeci musím být úspěšný"). Najdeme tam vydavatele novin, který se vypracoval drsnými praktikami z ulice a který ví, jakým škvárem zásobuje obyvatelstvo a činí mu to jakési potěšení. Jeho podřízeného, který se již přesvědčil nebo byl vždy přesvědčen, že dělá záslužnou činnost. Redaktorku, která to vše vidí, ale nemá sílu to opustit, takže zůstává v cynické provokativní póze a utěšuje se tím, že je jakoby nade všemi. Dokonalý je popis střídání generací nevýrazných, komerčně úspěšných architektů, jejichž jedinou zvládnutou činností jsou vzájemné intriky a účelová spojenectví. Propracovaná je i vzájemná manipulace rodičů a dětí. Jiné postavy jsou citliví ztroskotanci, kteří neunesli tlak společnosti. Ayn Rand jim měří všem stejně - demaskuje jejich slabosti a nechává je zapadnout do prázdnoty, ve které zůstanou sami se svým "ničím".

Mimo toho všeho stojí hlavní hrdina, který se nezajímá o nic jiného než o sebe a svoji práci - stavění domů. Nedělá kompromisy. Ostatní o něm proto říkají, že je egoista, ale jeho to nezajímá. Neznamená to však, že by byl k ostatním arogantní; prostě jen ví, co má dělat a že nemůže svůj cenný čas věnovat pochopení her těch ostatních lidí, kteří jsou ztraceni, ačkoliv často křepčí na vrcholu své slávy a topí se v penězích. Hlavní hrdina Gandhíovsky přijímá všechny katastrofy jako vyhození ze školy, z práce i osobní útoky od lidí, kteří se jeho sebejistoty buď podvědomě bojí, anebo mu chtějí ublížit jako kterémukoliv jinému bezvýznamnému chudákovi z ulice jen proto, že mohou. Hlavní hrdina je jako buldozer a zatímco kolem se s postupem let vše hroutí, on jde přes všechny peripetie fakticky nezměněn a dělá to, co cítí že má dělat. Pokud věci nejsou tak jak mají, tak prostě po Castanedovsku čeká, až přijede další vlak, do kterého bude moct naskočit. Vždy ale s jednou podmínkou - že nebude muset dělat kompromis takový, který by ho odchýlil od jeho cesty. Peníze, sláva ani moc ho nezajímají. Nezajímá ho ani štěstí nebo naplnění druhých lidí, protože ví, že každý je strůjcem svého štěstí a vidí jak dopadají snahy někomu tzv. "pomoct".

Přesto však, právě arogancí a staráním se o sebe sama, pomůže několika lidem alespoň ukázat cestu, po které se mají vydat. Náhodnému kolemjdoucímu teenagerovi i mladému sochaři, utopenému v alkoholu, dá naději a odvahu. Starému architektovi na konci kariéry pomůže se naposledy vzepřít a přestože jejich práce nepřinese objektivní výsledky, tak se architekt smíří se světem, narovná se a zbaví se zbytečného a pro něj destruktivního vzteku na ignorantské okolí. Inteligentnímu byznysmenovi nabídne alternativu, ale ten se jí zalekne a nezvládne bezvýhradně uvěřit tomu, co mu přijde správné a šílené. A cynická novinářka... no přečtěte si to sami!

Kniha nastoluje zásadní otázku která mě v kontaktu s lidmi napadá dost často. Zda je nějaká hranice, za kterou již nepomůže, ani když člověk začne dělat věci správně. Jak říká P.K. Dick, všichni máme 2 centy a někteří je utratí hned zkraje života. Není to nic než variace na Maxe Webera a jeho protestantského člověka. Ayn Rand ukazuje lidi, kteří ty 2 centy ještě neutratili a měli stále naději se chytit a buď to udělali nebo ne. Ukazuje také ty, kterým už nezbylo nic a už jim taky nic nepomůže. Jisté se mě zdá /nevím jak Ayn Rand/, že čím více člověk otálí s tím otočením se do sebe sama, puštěním se společnosti, nesmyslné práce, vztahů atd., tím více práce ho čeká v budoucnu. Navíc, jak jsem teď četl knihu od dalajlamy, vystavuje se riziku, že smrt přijde opravdu dříve. Plus život na té vedlejší koleji není nic než utrpení /teď jsme s T. opět shlédli Americkou krásu a je to tam jasně dané; plus ten filmující hrdina z American beauty je dost podbný hlavnímu hrdinovi z našeho románu/.

Ještě jinak by se kniha dala shrnout tak, že člověk má právo dělat, co chce, ale absolutně nemá právo cokoliv požadovat od kohokoliv jiného než od sebe (ahoj Modermy). Jakékoliv jiné uspořádání vede k degeneraci lidskosti, která je vznešeností, která nás dostává ke hvězdám a rozhodně nikoliv ty nízké hry o pozice, které vidíme všude kolem. Nemohu si pomoct, ale dost mi to koresponduje s teoretickým fašismem /nikoliv s tím reálným ve Třetí říši nebo Itálii, kde se všichni protagonisté utopili jak ve vzájemných půtkách tak i komplexech, stejně jako v jakémkoliv dosavadním politickém zřízení/.

Přečtení knihy na mě mělo ještě jeden vedlejší efekt. Mnohem víc si všímám staveb a je to fakt hnus. Obzvlášť Ostrava, která je tím ne-smyslem tak přeplácaná, až je zajímavá. Jediné, co zde má smysl jsou práve ty industriální stavby /věže, cihlové domky dělníků/, a to právě proto, že v nich není nic zbytečného navíc. Stejně jako v životě a tvorbě hlavního hrdiny právě popsané knihy.

Dále zjišťuju, že příliš často u sebe zaměňuju "empatický soucit" za "lítostivý soucit". Místo toho, abych byl na okolí i sebe tvrdší, tak přeci jen vyměknu a zdánlivě odpustím něco, co je chyba, která mě pochopitelně štve i v budoucnu a to hlavně proto, že pokud odpustíme chybu, tak se chyba vrátí s vyšší intenzitou. Například takovému Angličanovi jsem dal šancí patrně až příliš mnoho, stálo mě to příliš mnoho energie a i díky tomu jsem udělal skutečně svoje chyby v životě. Vím, že by se to dalo omluvit právě tím lítostivým soucitem, právě to všichni děláme a právě to je ta chyba. Lítostí si omlouvám vlastní slabost. Carlos Castaneda říká, že lítost není nic než sebelítost a skutečně - naše schopnost projektovat se do druhých osob je obousečná. Často cítím ubohost a zmatenost jiných lidí, ale tím, že jsem na ně příliš měkký jim jen ublížím a zpětně to škodí i mě. Na druhou stranu bez projekce do druhých lidí není ani ten "empatický soucit" a bez něj je člověk neschopen ovlivnit cokoli. Jedním z nejtěžších úkolů člověka tedy je dokázat se dotknout a přestože ten dotyk nás ovlivní, zůstat jaksi paradoxně nedotčen.

To, že kniha je stále k věci, vám může ukázat blog Fandora, kterému by spolu s většinou komentujících Ayn Rand patrně řekla, že se řítí do záhuby (řešit jako relativně bohatý člověk peníze stylem, jako se tam řeší je absurdní) nebo blog Ahyda, který už tam dávno je a moc dobře to ví (podařil se mu totiž ten pasivní příjem, jehož dosažení je u lidí na prvním blogu jediným životním motorem).

19 komentářů:

  1. Už jsem uvažoval o tom napsat ti, jestli bys mi nedoporučil nějakou kvalitní literaturu a ty se rozhodneš začít recenzovat knihy - výborně, palec nahoru.

    K tématu "odpovědnosti": Zaprvé mi nekomol přezdívku a za druhé mi to nedávej neustále a znovu vyžírat. Není můj problém, že se bojíš toho, že si vytvoříš závazek a není můj problém, že si ten závazek vůbec vytvoříš. Já za tvůj strach a neschopnost zachovat si odstup nemůžu.

    Právo žádat něco od druhých samozřejmě máme každý, vtip je v tom, že nikdo nemá povinnost žádosti vyhovět.

    A bylo by fajn, kdyby ses doopravdy naučil lidem ukazovat prostředníček a říkat jasné NE - bez obalu a bez toho, aby ses za to "styděl". Protože konkrétně v tomhle tedy, z mého pohledu, absolutně nejsi srovnaný sám se sebou.

    Jinak myšlenka "být na lidi tvrdý" se mi líbí a souhlasím s tím, že čímž je člověk na lidi tvrdší, tím lepší jak pro něj, tak pro ty lidi. Protože lítost jen zastírá realitu a i milosrdná lež je... lež - a lež nikdy nedělá dobrotu.

    OdpovědětSmazat
  2. LA t.Ted jsem poměrně dlouho přemýšlel,co tě vede k tomu uvažovat takhle chladným způsobem,když dokážeš bejt tak vnímavej a nemůžu na to přijít.Touha po výsledku to není,snad obrana sama sebe,poté co jsem prožil v poslední době to chápu zcela jasně.Nemůžeš už bejt tvrdší na sebe ani na lidi kolem,řekl bych že jsi na maximu a není mi jasný proč bys chtěl jít ještě dál.Ano ničí tě to, ta bezmocnost změnit angličana a ostatní,ale tím, že je i sebe usmažíš v pekle prostě nic nezměníš.Kdyby to byl čech a ne upřímný černoušek co ti říkal všechno,snažil by se z tebe vytěžit co se dalo a učil bys ho ještě ted.Já osbně bych si ho vážil za to,že to dělal podle svojí hlavy a nesnažil by se mě lezt do řiti,tím že by se snažil vyhovět.Jelikož nedokázal přečíst a asi ani pochopit co by měl podle tebe dělat skončil,protože by tě to zničilo,ale on si do ted myslí že tě zklamal.Ty si říkáš,že on zklamal tebe ale víš moc dobře,že si prostě neměl sil ty.Efekt nahovno pro všechny.Není řešení bejt tvrdší,myslím že je řešení smířit se s realitou a vybírat to pozitivní.
    Četl jsem nějaký indianský přísloví:Když zjistíš,že jedeš na mrtvým koni,sesedni.

    Mám pocit,že se snažíš svou tvrdohlavostí stále oživovat mrtvé koně a sesedáš z těch živých,když jen trochu zakopnou.
    Prostě to že někdo na něco nemá,není důvod k odpisu,alespon u mě.Empatickej jsi,tak bys měl poznat kdo si co zaslouží a co od tebe chce.Nikdy nenajdeš druhýho člověka co bude 100 % podle tvých představ.

    Jinak Mordemy neznám jiného člověka který říká jasnější NE než La tibor tam jseš hodně vedle.
    Ikdyž je to dobrák až moc velkej :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Jinak dějou se fakt věci.Poté co jsem tohle napsal a přemýšlel o empatickém soucitu a co to vlastně je jsem se šel projít a pozdravil neznámou paní se psem.Potřebovala s někým mluvit,bylo to jasný dřív bych se po chvilce omluvil a slušně odešel.Ted se mě naprosto jasně vybavilo jak mě bylo,když jsem spal hodinu denně a vibroval jak barman a nikdo nevěděl co mi je a jak mě pomohlo s někým mluvit.Tak jsem hodinu poslouchal jak paní zemřel manžel na rakovinu,vyzvracel před smrtí několik litrů krve a jak paní poliká už rok neurol a venčí pozustalého psa.Ač ve stavu kdy už mě dneska hořelo auto a jakejkoli větší stres je pro mě záhul jak blázen,ani na chvíli mě nenapadlo že odejdu.Paní brečela já ji poradil co má fyzicky dělat když omdlévá, když vidí manželovi věci,nebo hrajou jeho písničku v radiu.Snad se ji ulevilo alespon na chvíli.
    To jen že empatie vzniká u natrvdlejších jedinců pouze tím,že to prožijou.Kdybych to neprožil a udělal to samý co dneska,musel bych se přetvařovat a ničil bych sám sebe.A tahle empatie převažuje bohužel,sice lidé vyslechnou,ale za rohem řeknou baba je hotová at s tím neotravuje.Většina však rovnou odejde,protože na to nemá ani čas ani náladu a sílu.Co je teda správně?Každej to dělá svým způsobem správně v závislosi na tom co zažil.

    OdpovědětSmazat
  4. Par poznamek... pises:

    Společné mají to, že jim ono vysoké postavení a zdánlivý úspěch znemožňují sebereflexi života
    "když mě ostatní považují za úspěšného a šťastného, tak přeci musím být úspěšný"

    A ja dodavam - ja bych zase rekla, ze v dnesni dobe a navic v nasi republice je velice v trendu jista rozervanost, nespokojenost, jeji ostentativni prezentace, jako jakasi sebemrskacska omluva za hmotne i jine statky, ktere maji oni lide k dispozici. Jsem presvedcena, ze z tohoto popudu taky dochazi (pominu-li to, ze leckdo promeskal fyzicky zenit poceti potomka) k tolika adopcim deti z buhvijakych zemi. Indii pocinaje, Mongolskem projizdeje, Malawi konce. Mam dokonaly zivot, ale podivejte se, i ja ho muzu mit tezsi. To jen abyste si nemysleli, ze tvrde nedru a neprekonavam nastrahy osudu, ja si to vsechno zaslouzim!

    Jinak vsem, kdo by napsali podobnou vetu, kterou jsi ty dal do uvozovek, vrele doporucuju sledovat pribeh herecky v Coelhove knize Vitez je sam. A nejenom jeji, je tam i jeden velmi zajimavy modni navrhar. NO to je fakt spis na procteni, jde tam hlavne o ten moment te ZDANLIVOSTI.

    Pak jsi taky psal, ze hlavni hrdina knihy jede jako buldozer, jede za svym cilem, nehlede na to, jestli momentalne ma nebo nema uspokojene nektere potreby, vcetne financnich. To je jako nejaka takova neoromanticka rozervana fantazie, ne? :-) Kdyz vezmu teda ten jeden aspekt...Mit na rohlik /idealne z zitne mouky/ potrebuje mit kazdej.

    Dost se mi libilo to, jak jsi psal, ze:

    pokud odpustíme chybu, tak se chyba vrátí s vyšší intenzitou.

    Porekadlo pravi, ze co se stane jednou, muze byt "nahoda", ale co se stane podruhe, uz byva pravidlo. A tak to je. Mela jsem ted takove jedno obdobi...s tim gladiatorem bubenikem, vlastne jsem se v tom pet mesicu placala, porad jsem ho omlouvala /ja vim, ze je to stupidni priklad, zase vztahovej, ale jak rika klasik, muzi percentualne uprednostnuji komunikaci o obsazich, zeny o vztazich:)))/ ,,,takze...porad jsem ho omlouvala. Ano, ma koncerty, nema cas, nemuze prijet, nemuze napsat, co ja vim co. Zakladni chyba...KDO SI CHCE CAS UDELAT, TEN SI HO UDELA. Nejenom na vztahy.

    S tim souvisi, jak jsi psal, ze lítost není nic než sebelítost. Ano, je to tak. Bud si projektujeme vlastni prozite zkusenosti, a pak je to ona empatie, o ktere psal Frantisek v prikladu s damou na dne. Mam za sebou nejaky prozitek, ktery me hluboce zasahl, lituju se za nej /v tom nejcistsim slova smyslu/, byla to proste rana. Na zaklade toho muzu reflektovat podobne zazitky u druhych s opravdovou empatii. Na druhe strane LITUJU jeho, ze nema cas, abychom si zasukali nebo popovidali, kdyz po tom "tak touzi", jak pise. On se prece trapi:-))) Ale vlastne lituju sebe, protoze po tom touzim ja a nemuzu do toho deni zasahnout tak, jak bych chtela.

    Boha jeho, jeste, ze uz jsem dostala rozum a sesedla z mrtveho kone. Ale trvalo to. Krasny primer, Frantisku. HOwgh.

    OdpovědětSmazat
  5. DO PICIIIIIIIIIIIIIIIIIII§§§§§ A4 s komentama v hajzlugrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

    OdpovědětSmazat
  6. juuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu neni v hajzlu, je tady, mne to psalo error...uff, to je nahoru a dolu zase skluzavka, haha PARDON.

    OdpovědětSmazat
  7. no Franto, tusim zes udelal neco, co se docela povedlo a skoro bych rek, ze to bylo prekvapko pro tebe, pro me urcite, kazdopadne prave pro tohle myslim zijem, at to zni sebedivnejc

    ke zbytku se vratim zitra

    OdpovědětSmazat
  8. Ok Mordemy. To komoleni byl preklep. Jak znamo klavesy "rde" se pletou pri psani dohromady. Zamer to nebyl.

    Pravo bylo mineno stylem, ze holt samozrejme ma MOZNOST rikat si co chce a dokud mu nekdo nerozbije budku nebo tak neco, tak necht si to klidne dela dal, ale taky se muze divit do konce zivota, ze mu nebylo vyhoveno. Stejne jako ja ti proste nebudu rikat ze na lidi seru nebo neseru nebot ani jedno neni pravda. A stejne jako mam pravo ti rikat treba Mordouš nebo Dracek Zeleny, ale tak se moc daleko nedostanem.

    Jestli me jeste jednou pozadas o fotku /na coz mas pravo/, tak hrozi ze ti ji opravdu poslu, ale hrozi pak nevratne psychicke poskozeni tve osobnosti, pokud tedy nejsi z 4% mensiny.

    XXXXXXX

    2Franta.
    Taky nevim, ale tusim ze touha po vysledku to je, ackoliv ten vysledek je tezko meritelnej. Anglicana bylo mozno si vazit dokud makal a i pokud maka ted na svy triko o cemz fakt pochybuju. Jinak jestli si nekdo nekoho vazi je uplne fuk, ale dulezity je vazit si sam sebe /coz vetsina lidi nema jak jsem prave zjistil/.

    Prirovnani s konema je trefny. Prisel jsem na to taky. Tahle cesta je totiz to nejdrsnejsi co existuje. Ten kdo zakopne jen trosku je ve strasnym ohrozeni. Ten kdo si uz lehnul a ceka je ztracenej. Ano, jde vytahnout ty kone co uz lezi, ale ta energie je tak priserna, ze to nejde popsat. Pockej par let a bude tu cela story. Osetri si kopytko a jedem dal.

    OdpovědětSmazat
  9. Ale jo, já s podstatou souhlasím, je to zcela legitimní (nemám právo ti cokoliv vyčítat), jen mi konkrétně v tomhle připadáš jako pěknej pokrytec (v kontextu s ostatními tvými postoji). A ty teď nemáš právo mi vyčítat, že ti to znovu vyčítám, protože jsi s tím začal první (zmínkou v článku). Grr, jako malý kluci...

    Ad fotka: Až takhle ubohou poznámku bych od tebe fakt nečekal. Kromě toho, že víš moc dobře, jakým směrem jsem zaměřený (onehdy jsi kritizoval můj přístup k ženám... - poznámku k tomu, že "jsem úplně na začátku", protože píšu články typu "ty mrchy vydírájí slzami") má i nějaký důvod, že mi odpovídáš naschvál veřejně přes blog a ne zprávou po FB (a opět si srovnej sám se sebou proč).

    Jak jsem psal pár měsíců zpět, původně jsem se chtěl setkat kvůli tomu, abych se dokázal lépe ztotožnit s tvými názory a postoji (o nichž sice často vím, že jsou správné, ale mám potíž je tak doopravdy vnímat a už vůbec se mi nedaří podle toho žít). To samé s fotkou - u každého člověka, kterého čtu a nějak zásadněji mě osloví, si vyhledávám jeho fotografii a chci mít alespoň základní představu o tom, jak vypadá.

    Nu, ale "když jsi takový" (a musíš všechno takhle debilně okecat a nafukovat), tak mi opět laskavě polib prdel (96% způsobem). Fakt hroznej problém poslat jednu blbou fotku... Záměrně jsem to napsal do dvou vět ("Ahoj, pošleš mi svoji fotku? Potřebuju si tě personifikovat. ") a doufal, že z toho zase nebudeš dělat tyjátr.

    (jasně, klidně mně to patřičně zdůvodni - třeba tím, že pro tebe to prostě není "jen tak" a znamená to něco strašně důležitýho, co já ještě nemůžu chápat, že jsi příliš unavenej a do konce života bys spal a blablablabla...)

    OdpovědětSmazat
  10. Nope. Jednak si hlidam soukromi a nikomu fotky neposilam /avsak je pravda ze ty bys mi neskodil, lec pravidla jsou pravidla a za per mesicu nebo let ti rupne v kouli smerem, ktery se neda odhadnout, to uz je jisty..no tou dobou uz budu mit brazilsky obcanstvi, ale tohle jsou uvahy moc dopredu/

    Napsal jsem to sem, protoze jsem chtel videt, jak ty se budes certit. Proc? Protoze pises ze mas plne pravo delat si co chces. Mas. A ja mam plne pravo te tu (radoby)ztrapnovat /holt lidi tu nejsou uplne debilni, takze se ti posmivat nebudou - bohuzel, pac pak by to melo jeste vetsi grady/, a to i za cenu toho, ze ztrapnim sebe a budu hrat nejakou blbou hru.

    Snazim se ti tim rict, ze i kdyz ty mas plne pravo po nekom neco pozadovat, aby ti konecne rekl, to co chces "ze sere na ostatni lidi", a to proto, ze chces aby ti svet zapadl tam, kam chces aby zapadl, tak ti ostatni lide se bohuzel nebudou ridit tvymi pravidly, nebo alepson ne vzdy. Ja jsem asocial, co obvykle uzkostlive dodrzuje vsechny mezilidske normy, aby pak udelal nejvetsi fo-pa a vsechny tim nasral. Jasne je to starej trik, ale takovej jsem ja a mas pravo sem nechodit!

    Vim, ze hledas neco/nekoho opravdovyho, ale tohle hledani musis obratit dovnitr sebe a i tuhle vetu si musis jednou rict sam - ode me je to nahovno a naopak ti tim myslim skodim.

    OdpovědětSmazat
  11. Překvapuje mě, že máš něco takovýho zapotřebí ("Napsal jsem to sem, protoze jsem chtel videt, jak ty se budes certit." - a proč jsi chtěl vidět, jak se budu čertit, prosimtě?)
    Jistě, máš na to právo, ale nějak nechápu, co tím sleduješ a proč to děláš. ("A just to udělám a naschvál, jen abych ho nasral." - fakt krásný...)

    OdpovědětSmazat
  12. Je to tvoje hra, treba bys ty mel sdelit proc se vyzivas v nejakych masochistickych hrach. Ja ti jen vracim to, co ty chces; bud za to rad a podekuj mi :)))))))))))))))))))

    Pokud jsi chtel moji fotku, moh's prijet na Ozoru, coz ti ale zjevne neprijde tak zabavne jako chtit fotky. Chapu, ze ti to nejak muze pomoct ve vybirani psychologickyho profilu, ale to me tak moc nezajima. Skrz tenhle blog se snazim davat info o Brazil a o pochodech v hlave, ne o me, ackoliv to k tomu samozrejme sklouzne. Proste co pisu, tak bych byl rad, kdyby bylo nejak navodny pro lidi kolem. Hodne veci se deje v nasich hlavach synchronicitne, deje se mi tam toho dost, tak proc to nezazit spolu ze :)

    OdpovědětSmazat
  13. Tak já ti Mordemy pomůžu s personifikací.Musím tady veřejně prásknout že La tibor má ještě jeden blog tady je jeho profil,snad nebude naštvanej no http://www.stream.cz/profil/lukyhell

    OdpovědětSmazat
  14. La Tibor: OK, to bylo naposledy, co jsem od tebe něco chtěl.

    Franta: Hahaha.

    OdpovědětSmazat
  15. Obavam se ze to nebylo naposledy, co jsem ti neco nedal.

    OdpovědětSmazat
  16. Díky za tenhle článek, trefuje se přesně :)

    OdpovědětSmazat
  17. Ahoj, prosím, můžu použít tuto tvou recenzi (možná s vynecháním některých částí) do své seminární práce? Samozřejmě uvedu citaci. Případně děkuji, Karolína K.

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.